Lidé jsou odbornými informacemi přesycení. Na hradě Frýdlant vyprávíme příběhy, popisuje kastelán
Jiří Holub je kastelánem Státního hradu a zámku Frýdlant. Průvodci po tamních salónícch a sálech ale provádějí jinak, než je leckde na podobných památkách zvykem. „Když vyprávíte opravdu zajímavý příběh o tom, co se s těmi lidmi, kteří tady žili, stalo, kdo se o ně staral, jak ten dům běžel, kolik na něm pracovalo lidí, kdo kdy co zažil... Ten dům se prodává jinak a na návštěvníky to funguje,“ popisuje Holub v rozhovoru pro Radiožurnál.
Jsem v zámecké kuchyni. Tipla bych si, že tady by se dalo normálně vařit...
Naše kuchyně je funkční, což je na ní strašně příjemné. Když se tu konají akce, pečeme koláče, kuřata...
Dům měl neskutečné štěstí i v nejdivočejších letech během války. Máme devadesát sedm procent původního vybavení, přibližuje kastelán Jiří Holub
Jsou tady nádherné, obří hmoždíře, krásná sada měděného nádobí, když se podívám do skříněk, je tam parádní porcelán... Jsou to originály, předpokládám?
Všechno! Co je na Frýdlantě úžasné – máme tu 97 procent původního vybavení, které tu zůstalo. Dům měl neskutečné štěstí po válce. I v divočejších letech během války. Zůstala tady fůra věcí. Nikdy nebyl úplně vykraden nebo vybrán někým jiným. Nedošlo tady k tomu, že by se sem dostal třeba dětský domov, léčebna, špitál, cokoli. Všechno má spojitost s Frýdlantem a frýdlantskou historií.
Jiří Holub nás uvedl do něčeho, co bych skromně nazvala kulečníkový sál. Kulečník je v tomto sále dominantní...
Je to tak, ač mu mezi sebou říkáme erbovní. Průvodkyně a průvodci ho milují. Hlavně z toho důvodu, že se u nás nemusíte učit historii, když tady chcete provázet, protože všechno je krásně zpracované na stropě. A tady už začíná seznámení s celým domem.
3:19
Historické místo s příslibem taháku turistů. Slovanský hrad v německé Lužici je nově v českých rukou
Číst článek
Je to přes 700 let starý objekt, který má téměř tisíc let starou věž, která tu stála ještě před samotným hradem. Krásně se tady probere stará historie. Tady už začínáme příběh domu: „Byl jeden pán, který měl sedm dcer...“ To je povídání o Franzi Clam-Gallasovi, posledním mužském majiteli a jeho rodině, která tu žila do roku 1945.
Vás musí filmaři milovat. Tato síň je nejen erbovní, ale filmařsky naprosto vděčná. Tady není nic, co by dobovou atmosféru nějakým způsobem výrazně narušovalo...
Je to tak. Tohle je další věc, kterou o Frýdlantu říkáme – tady najdete úplně všechno. Pokud vás baví stará historie, je to ten hrad. Pokud vás baví ta novodobá, zámek je podle starých fotografií přibližně z roku 1930 uspořádaný tak, jak vypadal, když se předával poslední majitelce.
Každá místnost má svoji logickou funkci. A povídání o domu funguje, stejně jako dům samotný. Najednou si lidé dokážou představit, že to není řada salónků – žlutý, modrý, zelený, lovecký – bez nějaké funkce. Vidíte tady, kde se sedělo, kde se kouřilo, kde jste si mohli zahrát... A myslím, že to funguje docela hezky.
Řekněte mi něco o návštěvnících hradu a zámku Frýdlant v Čechách. Změnili jsme se trošku, nebo jsme ještě stále nekultivovaní? A co s tím udělala selfíčka?
Je to jiné. Myslím, že právě přechod na vyprávění jednoduššího typu – ono to jednodušší není, spíš zajímavější, než to bylo. Ne tolik odborné – domům prospívá. Protože dneska si všechno najdete. Není těžké zjistit, co je to tordovaný, polychromovaný a tak dále.
3:06
Barokní zámek Bzí na Českobudějovicku léta chátral, teď se začíná měnit v moderní rekreační resort
Číst článek
Ale když vyprávíte opravdu zajímavý příběh o tom, co se s těmi lidmi, kteří tady žili, stalo, kdo se o ně staral, jak ten dům běžel, kolik na něm pracovalo lidí, kdo kdy co zažil...
Máme tady například deníky holek, ve kterých se třeba dočtete o prvním dnu první světové války, kdy si jedna z nich zapsala: Dneska byl nádherný den. Celý den jsme se kutáleli z kopce. Pak jsem se líbala s Karlem. Jo a začala válka. Takové to vnímání dětí, co je a co není důležité.
Ten dům se prodává jinak a na návštěvníky a návštěvnice to funguje. Lidé jsou tak přesycení informacemi, že se jim život snažíme neucpat ještě víc. Snažíme se taky mít prohlídku do hodiny. To je doba, kdy se podle mě ještě někdo dokáže soustředit, ale cokoli je delší, už nefunguje tak dobře.
Jaké poklady se ukrývají na hradě? Jak vypadá tajná komnata? Co je možné vidět na speciální trase, kam může jen osm lidí? A žije ještě někdo z původní rodiny majitelů? Poslechněte si celý rozhovor, audio je v úvodu článku.
