Historické místo s příslibem taháku turistů. Slovanský hrad v německé Lužici je nově v českých rukou
V německé Lužici žije už od pradávna slovanská komunita, která tam kdysi zbudovala i celou řadu hradů. Jeden z nich stojí doslova jen pár kroků od dálnice. Asi na půli cesty z Berlína do Drážďan, kousek od Chotěbuzi můžete narazit na repliku opevnění, které tam kdysi zbudovali Slované. Takzvaný Slawenburg nedávno získal správce s českými kořeny.
„Hrad byl objeven díky tomu, že se nedaleko těžilo hnědé uhlí a důl se měl rozšířit až sem. Zbývalo pouhých pár set metrů, když přišla revoluce a rok 1990,“ vypráví profesor archeologie Franz Schopper.
„Už předtím se ale zbytky opevnění vyhrabaly, abychom zachránili artefakty. No a pak přišel nápad, že se by se ty kulturní památky měly ukázat veřejnosti, a to přímo na místě.“
Stavba je původním hradem inspirovaná jen navenek – kruhový val je sice pobitý dřevem, pod ním je ale moderní betonová kostra, která v sobě ukrývá muzeum a malé bistro. Až do letošního léta to všechno spravovala místní obec, ale představovalo to pro ni zátěž.
„Ono to za A) není jednoduché, a za B) to stojí hodně peněz a potřebujete na to lidi, co to opravdu umí. A takové maličké město, jako je Vetschau s osmi tisíci lidmi, na to určitě není stavěné,“ vysvětluje starosta Bengt Kanzler, proč obec posledních pět let hledala někoho, kdo by na sebe vzal část nákladů.
Dobré místo pro velké plány
Nakonec správu nad hradem převzala nadace Slavonic Europe. Stojí za ní David Chmelík, který v 80. letech emigroval na Západ z Československa a k hradu se dostal tak trochu náhodou – díky spolupráci s místní komunitou Lužických Srbů.
„Přivedli mě sem před devíti měsíci s tím, že mi musí ukázat úžasnou věc – slovanský hrad. Tak jsme sem jednu neděli jeli a hned jak jsem viděl těch deset hektarů a masivní kruhový hrad, řekl jsem, že tady můžeme něco podniknout,“ vypráví.
David Chmelík má s areálem velké plány: u hradu má vzniknout replika slovanské vesnice a taky výběhy pro zvířata. Noví správci ale chtějí pořádat i kulturní akce a spolupracovat s místním byznysem.
Skoro jako doma
Východní Němci mají k Čechům obecně blízko, území Lužice se v tom ale podle Davida Chmelíka ještě víc vymyká: „Člověk cítí, že je to tu jiné než na západě Německa. Lidé jsou tu mnohem otevřenější, je tu jistá – řekl bych – slovanská nekomplikovanost a lidé se těší, že sem přijde někdo, kdo je má rád a je s tou zemí tak nějak spojený.“
Tato spojitost vychází i z historie. „Čechy se vyvíjely odděleně – na severu, podél Labe, měli Slované styky s místní lužickou kulturou, zatímco střední, jižní a západní Čechy byly úzce napojené na Bavorsko,“ vysvětluje Franz Schopper archeolog uprostřed betonové stavby, která navenek vypadá jako tisíc let staré opevnění.