OBRAZEM: Podstávkové domy jsou unikát, je potřeba je ukazovat, říká zakladatelka tradice jejich otevírání
V květnu se, po loňském úspěchu, znovu otevřou dveře běžně nepřístupných podstávkových domů. Zda je 300 let stará podstávka starost, nebo radost, a jestli se v takovém domě dá bydlet i dnes, zajímalo redaktora Jaroslava Hořeního.
Mezi architektonické unikáty severu Čech patří podstávkové domy. Nacházejí se především v Lužických horách a koncem května 2025 se některé běžné nepřístupné otevřou veřejnosti. Jeden z podstávkových domů v Horním Prysku vlastní paní Marie Kárová. „Podstávka je hlavně starost, ale kdo je má rád, pro toho je to i radost,“ říká.
Pro ni samotnou je to určitě radost, je totiž iniciátorkou otevření podstávkových domů. „Říkala jsem si, že fenomén Lužických hor a celého Trojzemí je potřeba zviditelnit na veřejnosti. V rámci své práce, protože jsem ředitelkou destinační agentury Lužické hory, že s tím budeme pracovat. Nechala jsem se inspirovat v Německu, kde den otevřených podstávkových domů dělají už více jak 20 let,“ vysvětluje před druhým ročníkem akce.
Ne každá roubenka je ale podstávka. „Podstávkové domy jsou unikát. Princip je v tom, že na rozích dřevěné části a mezi okny jsou podstávky, svislé trámy, které vynášejí horní patro a střechu a tím vlastně ulevují spodnímu patru. Proto jsou ty domy tak trvanlivé,“ potvrzuje paní Kárová.
Trámy v podstávkovém domě jsou dělané 300 let starou technologií, tedy poměrně na hrubo, i přesto se v podstávce dá hezky bydlet. „Samozřejmě proběhly nějaké úpravy, ale tohle je podstávkový dům, který je pod kontrolou, pod správou památkové péče, takže jsme všecko museli konzultovat. Okna například jsou jednoduchá, dřevěná, a tak dál. Nicméně mám tady rozvedený plyn a plynové topení,“ ukazuje ve svém domě Marie Kárová.
A dodává, že například vrzající schody a dveře nebo staré kliky se v domě také dochovaly.
Co je ještě zvláštního na bydlení v takovém domě? Poslechněte si záznam celé reportáže výše.
