Autor románu Pestré vrstvy Ivan Landsmann dlouhé roky pracoval jako horník v podzemí na Karvinsku. Originálním způsobem představil hornický slang a popsal také nelehký život i vzdor havířů pozdního socialismu. Dají se dnes pestré vrstvy ve štolách vidět? A jak je na tom dnes hornický slang?

Ostrava 22:10 13. července 2022 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Chceme-li se vydat po stopách Pestrých vrstev, nelze to udělat jinak než v dole, proto sjíždíme do cvičné štoly v hornickém muzeu. „Tak pojďte, můžeme jet,“ zve do důlního výtahu průvodce Václav Šebek.

Pestré vrstvy, kombajn a sbíječka

Václav Šebek na šachtách pracoval 25 let. Jak vypadají ony pestré vrstvy? „Přesně jako tohle,“ ukazuje Václav. „Tohle je pravé ostravské uhlí, krásný antracit, mohutnost asi 50 centimetrů,“ popisuje šedočerné pruhy ve stěně. „Ale těch vrstev je strašně moc, tohle je jen jeden z typů,“ vysvětluje.

„Tady máme dobývací kombajn. Je to ukázka porobu v mohutné karvinské sloji, kde se dobývá výhradně pomocí uhelných kombajnů,“ ukazuje průvodce.

Muži vonící indulonou

Prostředí úzkých chodeb, chladných zdí a těžkých strojů Ivan Landsmann dobře znal. Na stěně visí nápis „Ruční rubání“. Hlavu musíme hodně shýbat. Legendární sbíječka čeká za rohem.

3:28

Po stopách Návratu krále Šumavy. V Údolí smrti stříleli pohraničníci lidi, kteří utíkali ze země

Číst článek

Profesorka Iva Málková z Ostravské univerzity se zabývá českou literaturou 20. století. Přibližuje, jak spisovatele hornické prostředí ovlivnilo v jeho tvorbě.

„Jsem Ostravačka rodem. To, co Landsmann popisuje – že nastoupíte do autobusu a tam je plno mužů, kteří voní indulonou a jejich slovník je hodně vzdálen tomu, jak má vypadat spisovný slovník – to bylo něco, co je tady zcela normální. A je o tom i jeho kniha. Tím, jak fáral, natahal si do knihy minipříběhy těch, se kterými fáral, které slyšel v hospodě,“ popisuje profesorka Málková.

Žvýkání a bagování namísto cigaret

Pokud chcete poznat opravdu autentickou náladu a atmosféru z knih Ivana Landsmanna, nelze vynechat typickou hornickou hospodu. Sedíme proto v podniku Skleník v karvinské části Ráj. Na pivě jsme tady s havířem Richardem Napravilem.

Je havíř – kuřák. Jak se tento zlozvyk řeší dole pod zemí? „Co se týče šňupání a bagování, když to řeknu po havířsku, tak ano, to ještě funguje,“ popisuje jiné druhy užívání tabákových výrobků.

„Tabák se zabalí do papíru, člověk si to sebere, nalije do toho ruma, nasype kokos – normálně kokosovou nastrouhanou směs – udělá se z toho taková šmoulina a místo cigaret, které nemůžeme používat, to žvýkáme. Ale musíte to plivat ven, kdybyste to polkla, tak automaticky konečná,“ naznačuje havíř Richard případné střevní potíže.

Mamrání a vulgary

„Ozvalo se mamrání, protože se nikomu nechtělo vystupovat a navíc ještě fárat. A zase jsme v té ďůře, ozval se vedle mě jeden stěnový havíř, z kterého ještě táhlo jako ze sudu,“ zní ukázka z románu Pestré vrstvy. „Na sto procent přesně trefené fárání, ano,“ komentují havíři u stolu. „Jak z kopie!“

A jak je to s vulgarismy pod zemí? Patří to k povolání? „Určitě jo, nebudu se tady vyjadřovat, jaké vulgary, to bych byl hodně sprostej, ale patří to k tomu.“ Místo slova vulgarismy používají běžně slovo vulgary. „Ano – Karviná, kratky zobaky, zkracujeme,“ vysvětluje havíř.

Stejně jako ubývá šachet, mizí i typické hornické hospody, jako je Skleník. Pár jich ale ještě pořád funguje.

V dalším díle seriálu se podíváme za prostředím knihy Evžena Bočka Poslední aristokratka.

Andrea Brtníková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít