Česká mykologická společnost sdružuje nejvášnivější houbaře. Vznikla před 95 lety
Česko je houbařskou velmocí. Na jednu domácnost připadlo předloni podle zprávy ministerstva zemědělství v průměru šest kilo nasbíraných hub. Nejvášnivější houbaře sdružuje Česká mykologická společnost, která ještě jako československá vznikla před 95 lety, přesně tedy 15. června 1921.
Dlouhá léta společnost vedl legendární propagátor houbaření František Smotlacha. Už v roce 1909 založil známou mykologickou poradnu, která pomáhala nejistým houbařům určovat poživatelné houby.
Atlas hub jedlých a nejedlých Františka Smotlachy z roku 1950 se stal houbařskou biblí. Houbám propadl i jeho syn Miroslav. Byl autorem mnoha atlasů a také několika kuchařek.
Česká mykologická společnost sdružuje nejvášnivější houbaře. Vznikla před 95 lety. Téma pro Jaroslava Skalického
V rozhlase před deseti lety jako 86letý radil, jak houby hledat: „Musí vědět, jestli chtějí jít na hřiby smrkové, pak jdou do smrkového lesa. Když chtějí dubové, tak do dubového. Musí prostě vědět kde, co a kdy roste.“
Podle současného předsedy České mykologické společnosti Jaroslava Landy se počet houbařů v Česku nemění.
„Houbařů jsou miliony a členů naší společností je kolem 1200. Jsou to samozřejmě ti vyspělejší, kteří se k zájmu hlásí. Tento zájem je trvalý a přetrvává minimálně 100 let, podobně jako naše společnost,“ upřesňuje Landa.
Kroužky, časopis i poradna
Nejdůležitější činností sdružení zůstává osvěta. „Snažíme se působit na lidi prostřednictvím mykologických kroužků, které jsou po celé republice,“ popisuje vědecký tajemník Jan Borovička.
„Vydáváme také časopis a existuje i houbařská poradna. Jednak je ústřední poradna v Praze a potom jsou poradny na několika dalších místech v České republice. Jejich seznam je možné najít na internetu na stránkách České mykologické společnosti,“ dovává.
Do pražské mykologické poradny přijde ročně asi tisícovka houbařů. Stejný počet požádá o radu přes internet.
„Lze poslat obrázek houby a dotaz. Nejkvalitnější zodpovězení je samozřejmě na místě, protože houba na obrázku vždy postrádá některý ze svých znaků. Na místě ale můžeme poznat ty znaky téměř všechny,“ vysvětluje Landa.
Občas se mezi vzorky objeví i nejjedovatější česká houba muchomůrka zelená.
„Hodně nosí pečárky. Třeba pečárku zápašnou se jim daří obtížně odlišit od pečárek, které jsou dobré ke konzumaci. Dále jsou to třeba mochomůrky a někdy i hřibovité houby, které ale většinou dobře znají,“ podotýká předseda České mykologické společnosti.
Houby podle něj rostou v současné době docela dobře, sběrači proto mohou na lov vyrazit klidně hned zítra. „Pořádně zapršelo, což není v našich krajinách až tak zvykem. Houby možná rostou o něco dříve než jindy,“ uzavírá Jaroslav Landa.
