Musk ministrem? Od Trumpa je to kulišárna, v Bílém domě sedět nebude, říká novinář

Praha/Washington 26. listopadu 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Kapitola první: první dáma Musk

Nový Trumpův tým by měl být kompletní, respektive tak, jak ho Trump navrhuje, protože ho ještě bude schvalovat americký Senát. Jednou z nejvýraznějších postav by měl být Elon Musk. Ve Vinohradské 12 jsme už několikrát mluvili o tom, že Trump předpokládá, že by se Musk měl objevit v jeho nové administrativě. Co by měl mít na starosti?
Musk se tam objeví a neobjeví zároveň, protože sice je jedna z nejvýraznějších postav v rámci složení Trumpova týmu, ale post, který má dostat přidělen, není úplně součástí vlády. Od Trumpa a jeho týmu je to trošku kulišárna, protože mají vytvořit něco, čemu se říká, volně přeloženo, ministerstvo pro efektivitu státní správy. Reálně to ale není ministerstvo, má to být jakýsi mimovládní poradní orgán a má ho vést právě Elon Musk po boku podnikatele Viveka Ramaswamyho, který byl Trumpovým rivalem letos v republikánských primárkách. Ramaswamy se pak ale stal jedním z jeho nejvěrnějších fanoušků po boku Elona Muska. Tito dva by měli navrhovat, které různé vládní agentury jdou seškrtat, kolik jim jde seškrtat zaměstnanců, které vládní regule jdou seškrtat. 

Taková Národní rozpočtová rada, která vydává doporučení, jimiž se pak vláda může a nemusí řídit.
To je nejdůležitější říct, protože, jak jsem říkal, je to mimovládní orgán, který může vydávat doporučení. Je pravděpodobné, že Trump a jeho okolí je budou poslouchat, ale sami nebudou mít pravomoce něco rušit a měnit, protože to bude muset vycházet primárně z Bílého domu, něco se schválením amerického Kongresu, byť Musk a Ramaswamy se tváří, že Trump bude jednat z výkonné moci, a když jim ostatní nepůjdou na ruku, tak se o to budou soudit.

Je zajímavé, že ministerstvo efektivity státní správy by měli řídit dva lidé, to asi není úplně efektivní, nebo? 
O tom vtipkuje spousta lidí. Když přistoupím na to, že takové pseudo-ministerstvo by mělo dávat smysl, na což klidně pro teď přistupme, tak to nějakým způsobem může mít logiku, protože mi přijde, že Musk a Ramaswamy jsou dost rozdílní. Dokážu si představit, že Ramaswamy tam bude plnit takovou, řekněme uměřenější komunikační roli, protože je docela šikovný komunikátor. Možná, že si nějak šikovně rozdělí, co každý z nich bude v rámci toho pseudo-ministerstva dělat, ale zároveň se nejde vyhnout tomu, že oba mají docela velká ega, která na sebe můžou narážet, což asi úplně efektivní nebude. To ale platí nejenom o Muskovi a Ramaswamym, myslím si, že jsou tam potenciály střetů i s Donaldem Trumpem, který ostatně už od voleb vtipkuje o tom, že se Muska nemůže zbavit. Zatím o tom zjevně žertuje. Co jsem pochopil, tak různé zvěsti, které se objevovaly v amerických médiích o tom, že Musk na sebe strhává příliš pozornosti, vycházely spíš z Trumpova okolí. Je asi docela pochopitelné, že různí lidé, kteří chtějí sami našeptávat Trumpovi do ucha, nejsou spokojeni, když mu našeptává někdo jiný. 

On za něj i bere telefony…
Nevím, jestli to bylo definitivně potvrzeno, ale údajně se účastní...

Stalo se to? Telefonoval si s prezidentem Ukrajiny i Elon Musk?
Prý ano. Asi si to radši ani nechci představovat vzhledem k tomu, jakou historii Musk má s Ukrajinou a s různou kritikou týkající se využívání, respektive nevyužívání Starlinku na ukrajinském území. Mohl to být chvílemi asi docela podivný telefonát.

Když se podíváš do fotobank a zadáš si jméno Donald Trump, tak na mnoha fotografiích bude spíš s Elonem Muskem. Proto se mu taky přezdívá první dáma.
Musk zjevně tráví hodně času v Trumpově sídle na Floridě, zároveň je teď takové divné období, kdy volby už proběhly, ale inaugurace je až v lednu. Teď se volně přechází ze slavení volebního vítězství k organizování týmu. Uvidíme, jak to bude v momentě, kdy se Trump přesune do Bílého domu.

Kdybys to měl shrnout, tak Musk bude hlavním ekonomickým rozpočtovým poradcem Donalda Trumpa, pokud nakonec jeho vláda projde, jak má?
To bych úplně neřekl už proto, že Musk bude sedět mimo Bílý dům.

Je to tedy spíš rozpočtová rada, nebo NERV (Národní ekonomická rada vlády, pozn. red.), kdybys to měl připodobnit k českému prostředí?
Je to, řekněme ministerstvo pro škrtání ministerstev... 

Takže takové argentinské ministerstvo?
Přesně. Paralela s Argentinou je rozhodně nejzřejmější. Co se týče různých rozpočtových záležitostí, tak tam určitě budou daleko důležitější osoby, ať už jde o ministra financí, nebo takový trošku zapadlejší úřad, který je v rámci Bílého domu a má vlastní rozpočtovou kancelář, jež většinou prochází pod radarem velkých titulků, ale zároveň má velký vliv na to, jak se peníze v rámci státní správy reálně rozdělují. To rozhodně budou důležitější lidé pro různé rozpočtové záležitosti než Elon Musk.

Pro něj je to tedy trochu trafika?
Vím, že někteří komentátoři spekulují o tom, že je to vymyšlené tak, aby se Trump Muska zbavil, dal mu takovou trafiku, která nic nezmůže, a ty nejšílenější lidi z trumpovské koalice pak budou posílat za Muskem, zatímco ostatní si budou v Bílém domě řešit, co chtějí. Nevím, jestli to tak je. Myslím si, že je tam ambice seškrtat spoustu věcí, ale zároveň tím, že ten úřad nebude mít vlastní pravomoce, tak vždycky bude záležet na tom, co se bude zrovna hodit Trumpovi do krámu.

Kapitola druhá: antivaxer Kennedy

Další potenciální ministr, tentokrát už v rámci skutečného resortu, totiž ministr zdravotnictví, je zároveň aktivista proti očkování, současně Trumpův soupeř z prezidentské volby a taky nositel velmi známého jména v amerických konturách: Robert Kennedy.
To je pozoruhodná postavička, je to synovec zastřeleného prezidenta, jeho otec Robert pak taky kandidoval na prezidenta a i on byl zastřelen, když bylo Robertu Kennedymu mladšímu 14 let. Během mládí a pozdějších let zápolil se závislostí na heroinu, pak se z toho vyhrabal a docela rád o tom dodnes mluví, jak překonání závislosti pro něj je stále zdrojem síly. Stále praktikuje různé rady, co se týče schůzí anonymních, závislých a tak dále. 

Pak se stal relativně úspěšným právníkem, který se zaměřoval hlavně na různé environmentální kauzy a boj proti velkým korporacím a znečišťovatelům. Po přelomu tisíciletí se začal víc angažovat. Pokud to správně chápu, tak nejdřív se to stalo omylem, že ho s tím někdo oslovil, ale postupně to tematizoval více, zejména do podoby různého boje proti zdravotním autoritám a hlavně ve věci neuznávání očkování. Je slavným propagátorem zdiskreditované teorie o tom, že některé vakcíny souvisí s autismem. V momentě, kdy přišla pandemie koronaviru, toto téma narostlo, takže se ještě víc zviditelnil. 

Jak už nasvědčuje Kennedyho jméno, je primárně z demokratické rodiny a původně chtěl kandidovat proti Joeu Bidenovi v demokratických primárkách v rámci letošního roku. Od toho nakonec upustil, opustil Demokratickou stranu a chtěl kandidovat jako nezávislý kandidát, což je v americké politice trochu komplikované, protože stranický aparát udělá spoustu věcí, které si člověk jinak musí oběhat sám, například sehnat spoustu podpisů napříč všemi padesáti státy a tak dále.

Nakonec ale dostal asi 700 tisíc hlasů.
Protože v průběhu léta najednou řekl, že svou kandidaturu stahuje a podporuje Donalda Trumpa, ale jak je ten systém hrozně pomalý a komplikovaný, tak zůstal v některých státech na kandidátních listinách, protože už bylo pozdě na stažení. Tím pádem dostal i nějaké hlasy, ale je tam určité završení jeho pochodu: ještě před dvěma lety byl součástí Demokratické strany a najednou se stává potenciálně důležitým ministrem.

Zmiňoval jsi jeho minulost s drogami. Měl by být právě boj s drogami prioritou pro příštího ministra zdravotnictví?
Podle mě měl, ale je otázka, jestli to tak bude. Zdá se mi, že Kennedy hodně vychází z osobní zkušenosti toho, jak překonal vlastní závislost, a obecně se o něm dá říct, že celé veřejné zdraví pojímá velmi individualizovaně. Je na místě mít skepsi vůči tomu, jestli velké problémy jdou řešit tak individualizovaně, na základě osobní svobody jednotlivce a osobního přístupu jednotlivých lidí, jak si Robert Kennedy představuje. 

Může se americký zdravotní systém do budoucna změnit? Když ho totiž dáš do kontrastu s tím, jak funguje v řadě evropských zemí, tak je to velmi často propírané téma, že v Americe musíš být bohatý, aby sis mohl dovolit mít dobrou zdravotní péči. Je to něco, co republikáni budou chtít změnit? 
Jsem na to zvědavý. Republikáni stavili hodně své politiky za posledních nejméně deset let na opozici vůči reformě zdravotnického systému, která prošla za Baracka Obamy a pomohla Spojeným státům v tom, že daleko větší procento Američanů má od té doby zdravotní pojištění, protože předtím na něj nedosáhli. Teď na něj dosáhne víc lidí, ale pořád jsou tam desítky milionů těch, kteří pojištění nejsou. U republikánů je nějaká nespokojenost, protože považovali reformu za první zárodek socialismu, byť ten systém i pod reformou Obamy je takovým kompromisním balíkem, který hodně spoléhá na soukromé zdravotní pojišťovny. Zároveň je tam nespokojenost na straně některých demokratů, kteří by si představovali nějaké všeobecné zdravotní pojištění, například hrazené státem. Tlačil na to například senátor Bernie Sanders, který na tom měl postavené obě svoje kampaně na prezidenta. Ale Sanders není zdaleka jediný, který něco takového v nějaké podobě v Demokratické straně propaguje. 

Po tom, co během první Trumpově administrativy byly snahy rušit obamovskou reformu, si někteří republikáni asi uvědomili, že to není úplně populární. Je jasné, že tam nějaké změny budou, ale je otázka, kterým směrem se to může vrtnout. Ve veřejném prostoru je spousta různých dílčích nápadů a některé jsou populární, některé nejsou, jiné budou mít problém projít přes lobby farmaceutického průmyslu, což je něco, na co se Robert Kennedy taky soustředí. Kdyby něco ze svých myšlenek realizoval, tak si dokážu představit, že by to mohlo mít pozitivní efekt. Kennedy hodně mluví o takzvaných otáčivých dveřích mezi federálními regulátory a ministerstvem a pak lobbisty farmaceutického průmyslu. Kdyby s tím zatočil, že by lidé neprchali z federálních úřadů pak lobovat svoje bývalé kolegy, tak to by mohl být teoreticky docela pozitivní aspekt. 

Co z toho může realizovat, je velká otázka, která visí nad všemi Trumpovými nominanty. Spousta z nich má nějaké vlastní nápady, u Roberta Kennedyho jsou často dost divoké a je otázka, co ho Trump potenciálně nechá realizovat v případě, že do funkce nastoupí, protože do toho může promluvit ještě americký Senát. Robert Kennedy je jeden z kontroverznějších kandidátů, o kterých by se Senát mohl bavit, že by ho nepotvrdil. 

Kapitola třetí: jestřáb a izolacionista

Je kontroverzním nominantem taky Marco Rubio?
Myslím, že z pohledu potvrzení v Senátu, není, protože je sám senátor. Nedokážu si moc představit, že by mu chtělo hodně lidí ze senátní republikánské většiny házet klacky pod nohy.

Takže tento ostřílený jestřáb je příští ministr zahraničí Spojených států?
Tipoval bych, že v jeho případě se velké boje svádět nebudou. To neznamená, že není svým způsobem kontroverzní v rámci trumpovské koalice, protože jedna z věcí, které Trump vnesl do republikánské politiky za posledních osm let, byla, že hodně vystoupal například na tom, že byl ochotný velice ostře kritizovat administrativu George Bushe a pak jeho bratra Jeba, který proti němu kandidoval, za celé fiasko války v Iráku. Trump otevřel novou sféru republikánské politiky, která tam dříve nebyla, a my to dnes označujeme termínem izolacionismus. Je to podle mě trošičku složitější, ale je tam větší tendence bavit se o tom, že USA by se nemusely pouštět do takto velkých projektů, u kterých možná ani není jasné, co tím Američané chtějí dokázat, a ztrácí se nejen americké životy kvůli tak megalomanským projektům. 

Desítky tisíc amerických vojáků stále jsou rozeseti po světě na mnoha základnách, nejvíc asi v Japonsku, potom i v Německu a tak dále. Může být dalším plánem Marka Rubia tyto vojáky stahovat?
Zároveň je důležité říct, že Marco Rubio je někdo, kdo se tomuto spíše přizpůsobil. Je považován docela za jestřába, ale prošel svým vývojem. Před nástupem Trumpa byl považován za jednu z, řekněme vycházejících hvězd, která možná může být někdy sama prezidentem. V té době se Rubio profiloval jako mladý neokonzervativec bushovského stylu. Ale zároveň je poměrně obratný politik, takže když se větry republikánské politiky začaly otáčet po nástupu Trumpa, tak Rubio byl jedním z lidí, kteří na to začali reagovat nejagilněji nejenom v otázce zahraniční politiky. V některých sférách je docela stabilní, například co se týče rivalství vůči Číně. Je floridský Hispánec a je docela jestřábí vůči Latinské Americe. 

Byl by prvním hispánským ministrem zahraničí, pokud by se to nakonec podařilo. To, co popisuješ, se ukazuje například na jeho přístupu k Ukrajině, ne? V minulosti byl zastáncem podpory pro Ukrajinu, teď naopak volá po míru.
Teď říká, že válka se musí nějakým způsobem ukončit. Nechává si tam ale velký manévrovací prostor, protože neříká, jak to udělat, takže určitá pružnost tam je vidět. Ale je to taky širší tendence v Republikánské straně, ve které je vůči Ukrajině, respektive americké pomoci pro Ukrajinu velká skepse. Ovšem kde izolacionistický trend rozhodně vůbec neplatí, a platí to napříč ministerstvy, bezpečnostními poradci a ministry v potenciální Trumpově druhé administrativě, je Izrael. V jeho případě jsou všichni pro skálopevnou podporu.

V otázce Číny si asi budou všichni rozumět, ne? Zároveň Trump chce zavádět cla... 
Ze začátku půjde asi hlavně o cla, ale je otázka, jak moc se Trumpovi podaří prosadit. Jak je to komplikované, bylo vidět na výběru ministra financí, což trvalo nejdéle z nejvyšších postů, protože Trump si přeje zavádět enormně vysoká cla. V průběhu kampaně říkal, že by nejradši zrušil daň z příjmů a nahradil ji příjmy z celních poplatků. Zároveň potřebuje, aby úplně nevyděsil Wall Street, což jsou trošičku protichůdné zájmy, a proto mu trvalo vybrat vhodného kandidáta. Nakonec se mu to asi povedlo, takže podle mě v první rovině půjde o cla. Otázka je, jak s ním bude chtít spolupracovat Kongres, protože republikáni mají velice těsnou většinu v obou komorách. Někteří republikánští kongresmani a senátoři asi nebudou chtít dělat velká extempore, co se týče plošných cel. Další otázka je, jak se Spojené státy pod Trumpem budou stavět k Tchaj-wanu. Někteří lidé z Trumpovy orbity říkají, že se chtějí stáhnout z podpory pro Ukrajinu především proto, že se Spojené státy musí soustředit víc na Pacifik, například právě na potenciální obranu Tchaj-wanu. 

Na druhou stranu nejen v republikánské politice je ještě jeden trend. Byl vidět i během vlády Joea Bidena, kdy byl prosazen takzvaný CHIPS Act, který měl navýšit domácí výrobu polovodičových čipů, jež nejen Spojené státy v tuto chvíli získávají primárně z Tchaj-wanu. V republikánské politice je proud lidí, a reprezentuje ho trouchu i Vivek Ramaswamy, byť pak některé své výroky zpětně korigoval, kteří otevřeně říkají, že v momentě, kdy Amerika bude schopná vyrábět sama tyto důležité čipy, bez kterých nedokážeme vyrábět elektroniku, tak už Tchaj-wan chránit nemusí.

Co na to bude Trumpovi říkat Musk, který má velkou část svého byznysu právě v Číně? Čína je největším výrobcem elektromobilů na světě a Musk tam vyrábí více než polovinu svých aut, zároveň Čína je hned po Spojených státech druhým největším odběratelem jeho vozů. Ale jde taky o bateriové systémy, o jeho vesmírný program, do kterého chtějí Číňané čím dál víc investovat. Může být Elon Musk stejně jako Marco Rubio velkým poradcem stran zahraniční politiky pro Donalda Trumpa?
Například u elektromobilů a Muskových zájmů v Číně si dokážu představit, že to může být jeden z bodů štěpu mezi ním a Trumpem, ale uvidíme. Nečekal bych, že si Trump nechá od Muska kecat do své zahraniční politiky. Tipuju, že tam půjde spíš o jeho vlastní tým v Bílém domě, a myslím si, že Trump má na některé věci sám dost silné názory.

Teď se zeptám úplně napřímo a tvrdě, ale je to něco, co tu asi proběhlo hlavou hodně lidem po volbách ve Spojených státech: Bude Marco Rubio ten, který by usiloval o to, aby se Spojené státy stahovaly z NATO?
Vím, že stažení z NATO se řeší neustále, ale důležité je zmínit, že americký Kongres to trochu předpokládal a loni schválil obranný balík v jehož rámci se mimo jiné říká, že výkonná moc, tedy Trump, se nemůže jednostranně stáhnout ze Severoatlantické aliance. Takže se nestane, že by Trump po inauguraci najednou vydal dekret, vykašlal se na Severoatlantickou alianci a vzkázal: Řešte si to sami. Musel by s tím souhlasit Kongres, což si v současném rozložení sil úplně nedokážu představit. Samozřejmě to neznamená, že Trumpova a Rubiova politika nemůže být potenciálně vedená takovým směrem, že členské státy ztratí vzájemnou důvěru, i když smlouva na stole bude teoreticky dál platit. Důvěra ve spojenství jde podkopat různými jinými způsoby. 

Na řadu jmen se v této epizodě Vinohradské 12 nedostalo. Vím, že se teď v Americe hodně řeší nová potenciální šéfka tajných služeb, to je taky jedno z kontroverzních jmen, které bude řešit Senát. Kdy se dozvíme, jestli všichni ti kandidáti Senátem prošli, nebo ne? 
Je otázka, jestli je Senát vůbec bude schvalovat, protože Trump a jeho tým mají velký vymyšlený plán pomocí takového, řekněme archaického procesního triku, kterému se říká Recess appointment. V češtině to nemá dobrý překlad, ale v kostce jde o to, že americká legislativa umožňuje, že v momentě, kdy Senát, který má schvalovat vysoké ministerské posty, má legislativní přestávku, tak si prezident může dočasně do těchto funkcí dosadit, koho chce. A trvá to, dokud neskončí přestávka. Jde toho zneužít tak, že se vyhlásí jakási přestávka, která pak kontinuálně platí, a tak se teoreticky dá vyhnout schvalovacímu procesu.

Takže přestávka může trvat 4 nebo 5 let?
Ale je to komplikované, protože republikánská senátní většina by musela říct, že se své poradní a schvalovací pravomoce vzdává, protože si to Donald Trump přeje, což není něco, co by všichni senátoři chtěli dobrovolně udělat. I v momentě, kdy by si senátoři řekli, že se své pravomoce nechtějí vzdát, tak je tam ještě jedna alternativa, o které mluví někteří Trumpovi spojenci,  a to že Trump teoreticky může vynutit přestávku, i kdyby ji senátoři sami nechtěli. Mluví se o tom, byla by to podle mě docela divoká varianta, ale...

Ale nic není v americké politice nemožné.
Přesně tak, nic není nemožné.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: Česká televize, server MSNBC a youtubové kanály, ABC News, Sky News, TODAY, NBC News a Forbes Breaking News.