Trump a jeho postoje k obraně: NATO má za debatní klub, Evropa se podle něj má spolehnout víc na sebe
Vzkazy Evropě a Severoatlantické alianci vysílal Donald Trump během volební kampaně jako na běžícím pásu. Měli bychom podle něj hlavně převzít zodpovědnost za vlastní obranu i vojenskou pomoc Ukrajině, ta ale na té americké závisí. Rozruch vzbudil třeba výrok, že Bílý dům nepomůže zemi, jež na obranu nedává alespoň dvě procenta HDP. Napětí je tak cítit i ve východním křídle NATO, tamní členové nicméně hranici splňují. Dodržet ji slibuje i Česko.
„Pokaždé, když sem přijede, odjede se šedesáti miliardami dolarů. To nikdy neskončí,“ komentoval Donald Trump dubnové rozhodnutí amerického Kongresu ohledně výše finanční pomoci pro Ruskem napadenou Ukrajinu, po které opakovaně volal třeba ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Později dodal, že proto je ukrajinský vůdce „možná nejlepší obchodník ze všech politiků, kteří kdy žili“.
Americký postoj k Ukrajině a Blízkému východu v Trumpově režii. Má šanci zvrátit průběh válek?
Číst článek
Nedílnou součástí Trumpovy předvolební kampaně se postupně stávala řada dalších více či méně kontroverzních výroků, od sebevědomého vyřešení zmíněného konfliktu za 24 hodin po označení Evropské unie za „mini Čínu“. V souvislosti s vojenskou pomocí a členstvím Spojených států v NATO pak budoucí šéf Bílého domu dlouhodobě avizuje její odmítnutí zemi napadené Ruskem, která by na svou obranu nevydávala alespoň dvě procenta HDP. Vladimira Putina by Donald Trump v takovém případě prý naopak spíše povzbuzoval, ať si „dělá, co chce“.
K danému podílu se před deseti lety členské státy Severoatlantické aliance zavázaly na summitu ve Walesu po ruské anexi Krymu. Ne všem, včetně Česka, se ale od té doby dařilo cíl plnit nebo udržet. Podle Eliny Beketovové z amerického think-tanku Centrum pro analýzu evropské politiky (CEPA) by Trumpova nynější prohlášení mohla nicméně země přimět, aby výdaje na obranu zvýšily a cíl buď konečně splnily, nebo udržely.
„Na začátku listopadu dal Trumpovi šéf NATO Mark Rutte za pravdu, když uvedl, že členové musí na svou obranu vynakládat více prostředků. Svůj slib ohledně odmítnutí pomoci by Trump mohl dodržet a v takovém případě bychom nemohli tušit, jak daleko by agresoři byli schopni zajít. Země se tedy musí více soustředit na svou obranu a případné hrozby. Rusko Krym anektovalo před deseti lety, Ukrajina čelí invazi od roku 2022, a přesto za tím Evropa stále nedokáže vidět takovou červenou linii, jakou by měla,“ poukazuje pro iROZHLAS.cz.
Podle vojenského analytika Lukáše Dyčky by spíše než samotná Trumpova slova mohl navýšení výdajů na obranu ovlivnit politický i společenský tlak. Jak vysvětluje pro iROZHLAS.cz, země jsou podle něj motivovány i samy od sebe a řada z nich, například Polsko či Estonsko, jde i daleko nad dvě procenta HDP.
Analytik Tony Lawrence z Mezinárodního centra pro obranu a bezpečnost (ICDS) v estonském Tallinnu pak pro iROZHLAS.cz připomíná, že vzhledem k článku 5 alianční smlouvy (útok proti jednomu členovi Aliance je útok proti všem) Trumpa k poskytnutí pomoci z právního hlediska nic nenutí. Každá země si totiž může vybrat, jak na takový útok odpoví – a odpověď nutně nemusí být vojenskými prostředky.
Z politického hlediska by si Trump ale podle Lawrence krok měl nicméně pečlivě rozmyslet, neboť by mohl vážně poškodit jak důvěryhodnost Aliance, tak postavení Spojených států mezi spojenci a partnery ve světě.
Co bude s americkou pomocí
Americká podpora je vedle té evropské pro ukrajinskou obranu z hlediska financí i armádních dodávek zcela klíčová a Kyjev je na ní závislý. Kdyby se Trump rozhodl ji zásadním způsobem omezit, jak slibuje, vedlo by to k nenávratným změnám na frontových liniích a zároveň k vnitřnímu i vnějšímu nátlaku na Evropu a unijní představitele k navýšení finanční i materiální pomoci.
Starý kontinent však nemá nástroje k tomu, aby přinejmenším z hlediska dodávek zbraní kvůli chybějícím výrobním kapacitám mohl pomoc Spojených států kompletně nahradit. Podle Rutteho se Kyjev dosud brání právě díky Washingtonu a Moskva si tím pádem zatím nepřipsala vítězství.
Zelenskyj nicméně v návaznosti na první telefonát s Trumpem po oznámení jeho vítězství ve volbách uvedl, že se dohodli na „pokračování dialogu a rozvoji spolupráce“. Před blížící se zimou podle něj obránci potřebují hlavně nástroje protivzdušné obrany.
Nad otázkou, jak se Trump k ruské invazi postaví, každopádně stále visí otazník doprovázený řadou ať už méně, či více optimistických hypotéz. Dyčka míní, že mu nejde primárně o pomoc Ukrajině, jako spíše o donucení Kremlu zasednout ke společnému jednacímu stolu. „Bude-li Putin ochotný s Trumpem něco vyjednat, pomoc bude spíše slabší či ustane. V opačném případě bude narůstat,“ zamýšlí se.
Bezpečnostní analytik Milan Mikulecký i Elina Beketovová se shodují, že vzhledem k ještě bezmála dvěma měsícům zbývajícím do Trumpovy inaugurace není lehké hodnotit, jaká rozhodnutí budou z Bílého domu přicházet.
„Pokud mám spekulovat, předpokládám, že se jeho administrativa bude snažit o určitou formu uklidnění nebo chcete-li zmrazení konfliktu, což v zásadě není nic jiného, než po čem již řadu měsíců volají někteří nevýznamní evropští politici. Tedy něco, co podle mého názoru není vůči Ukrajině fér,“ hodnotí Mikulecký pro iROZHLAS.cz.
Stačí Česku dvě procenta?
Válka se nyní nachází v kritickém bodě s výrazným přesahem do geopolitické roviny. Ruskou armádu používající mimo jiné sebevražedné íránské drony Šáhid-136 posílily severokorejské jednotky, dosluhující americký prezident Joe Biden povolil nasazení raket dlouhého doletu ATACMS na ruském území a Zelenskému posílá další balík zbrojní a muniční pomoci v hodnotě přes šest miliard korun, na východě země se schyluje k bitvě o strategické město Pokrovsk a vyčerpaní ukrajinští vojáci i civilisté se připravují na třetí neúprosnou zimu.
USA před nástupem Trumpa zrychlují pomoc Ukrajině. Posílají munici a chtějí umazat část dluhu
Číst článek
Šéf ukrajinské diplomacie Andrij Sibyha zdůrazňuje, že pokud chce Evropa, Asie i Blízký východ žít v míru a stabilitě, musí společnými kroky Kreml přinutit k ukončení agrese. Podle Donalda Trumpa by nicméně evropská obranná politika měla fungovat mnohem nezávisleji, včetně působení jejích států v NATO.
Odcházející předseda Evropské rady Charles Michel uvítal názor, že by Unie měla být natolik silná, aby ji nerozhodilo, kdo zrovna sedí třeba ve Washingtonu. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová pak na nedávném summitu v Budapešti v reakci na Trumpovo zvolení i přes ujištění o spolupráci prohlásila, že budoucnost Evropy je nyní v evropských rukou.
„Je jasné, že Evropané budou muset přidat. Na jednu stranu převzít otěže, pokud dojde ke snížení podpory ze strany Spojených států, a na tu druhou jim ukázat, že jsou dobrými spojenci beroucími na sebe spravedlivou část břemene k zaručení bezpečnosti. Pokud se to podaří, budeme mít větší šanci si americkou podporu udržet i v rámci NATO. Závazek dvou procent nyní splňují dvě třetiny členů,“ podotýká Lawrence.
Studie Mezinárodního Institutu strategických studií (IISS) uvádí, že výdaje evropských členů NATO na obranu v posledním desetiletí, tedy od anexe Krymského poloostrova, prudce vzrostly – letos o polovinu oproti roku 2014. Do té doby měly od konce studené války spíše klesající tendenci. Další nárůst výdajů pak odborníci zaznamenali po plnohodnotné ruské invazi na Ukrajinu. Finance mířily a míří především na modernizaci a rekapitalizaci.
Na základě údajů Eurostatu vyčlenila Evropská unie jako celek v roce 2022 na obranu přibližně 1,3 procenta HDP, eurozóna pak 1,2 procenta HDP. Odhady Severoatlantické aliance pro letošní rok predikují, že v sedmadvacítce stanoveného cíle nedosáhnou Chorvatsko, Portugalsko, Itálie, Belgie, Lucembursko, Slovinsko a Španělsko. Slovensku pak graf přisuzuje přesně dvě procenta.
Česko by zmíněný cíl mělo letos s odřenýma ušima překročit a dosáhnout 2,1 procenta HDP, hranice dvou procent by se opět překročila poprvé od roku 2005. Zákonodárci ji zakotvili loni přijetím zákona o financování obrany státu. Resort Jany Černochové (ODS) pro tento rok hospodaří s rozpočtem přibližně 151 miliard korun, loňské výdaje dosahovaly 1,37 procenta HDP s rozpočtem necelých 112 miliard korun.
Expert Mikulecký potvrzuje, že se politici od roku 2014 snažili, alespoň verbálně, závazek dodržovat, kritizuje však stav české armády. Dvouprocentní hranice podle něj v českém kontextu také zcela nestačí.
„Je to nezbytné minimum na udržení prosté obměny techniky a armády ve stavu schopném nasazení. Pro nás jako pro zemi s ozbrojenými silami v zoufalém stavu, ať jde o techniku, nemovitou infrastrukturu i stavy personálu, je však daná úroveň naprosto nedostatečná. Napřed je třeba dohnat dluh, který jsme na armádě napáchali v minulosti,“ míní.
„Ani dnes nejsme schopní naplnit ona minimální dvě procenta a opět to tak ,po česku‘ zkoušíme ošulit za pomoci účetních triků,“ doplňuje analytik. A přidává důležitost historické zkušenosti s ruskou roztahovačností.
‚Východní štít‘ EU a NATO
Vyšší obranné výdaje jsou mezi evropskými členy NATO společným znakem právě pro státy, které sdílí hranici s Ruskem či napadenou Ukrajinou. Přinejmenším dvě procenta HDP na ni v loňském roce vyjma Norska (to letos na danou hranici podle odhadů dosáhne také) dávaly všechny tyto země, upozorňuje bruselský server Politico. „Čím blíže Rusku, tím větší výdaje na obranu,“ shrnuje web.
I přes případné dodržení závazku dvou procent vzbuzuje ve východním křídle Aliance Trumpovo zvolení nemalou dávku napětí. Experti se v podstatě jednohlasně shodují, že vzhledem k minulým i aktuálním zkušenostem s Ruskou federací se vlády vůči případné vojenské hrozbě ze strany Moskvy cítí zranitelnější, a proto rizika nepodceňují. Lze také očekávat, že právě dané země budou se zvýšením obranných výdajů intenzivně naléhat na ostatní členské státy, z nichž už k tomu vyzvalo i například Německo.
Beketovová se domnívá, že se jim nicméně „rozsvítilo“ až po napadení Ukrajiny. „S invazí si uvědomily, že mohou být další na řadě, a zvýšily investice do bezpečnosti,“ říká. Podle Dyčky se výdajům na obranu jednoduše daří, pokud má země vedle sebe jasně definovanou hrozbu. „Když ji nemáte, nevysvětlíte výdaje populaci,“ připomíná kupříkladu v souvislosti s Polskem.
To mezi členy NATO ve financích určených na obranu, především na její modernizaci, následované Estonskem jednoznačně vede a stává se stále viditelnější tváří obranného paktu. Z jeho letošních predikcí vyplývá, že Varšava na obranu vyčleňuje na čtyři procenta HDP.
Ke zvýšení výdajů vyzývá i kolegy v Alianci, prezident Andrzej Duda za ideální hranicí kvůli „ruskému imperialismu“ označil nejméně tři procenta. Odkazuje se přitom hlavně na zvýšenou ruskou produkcí vojenské techniky a munice.
„U větších zemí s početnějšími armádami, jako je právě Polsko, výdaje na obranu částečně stimulují domácí ekonomiku. Zároveň to celé souvisí s mocenskými ambicemi. Poláci mají dlouhodobě, jak bych to řekl, pocit méněcennosti v porovnání s Německem nebo Francií a dalšími velmocemi, jimž se chtějí vyrovnat. Pokud vedle sebe navíc máte nevyzpytatelného východního souseda, pomáhá vám to ujišťovat obyvatelstvo, že bude v bezpečí,“ poukazuje expert Dyčka.
Projekt Východní štít: Polsko dá 58 miliard korun na zvýšení bezpečnosti hranice s Ruskem a Běloruskem
Číst článek
Duda nedávno nového šéfa NATO také obeznámil s plánem na výstavbu opevnění podél přibližně 400 kilometrů dlouhých hranic s Ruskem a Běloruskem, které jsou zároveň i východními bránami na území Evropské unie a Severoatlantické aliance, na kterém se podílí rovněž Finsko a Pobaltí. Projekt Východní štít má zajistit, aby hranice byla pro agresora „nepřekročitelná“.
Elina Beketovová připomíná, že vedoucí pozice Polska v evropské obranné politice není nic nového pod sluncem. „Sdílení hranic s napadenou Ukrajinou na straně jedné a Ruskem a Běloruskem na straně druhé rozhodně nepřidává na klidu. Putin je nepředvídatelný a odhady polských investic na obranu se letos pohybují okolo 35 miliard dolarů (téměř 840 miliard korun), což zemi v žebříčku NATO řadí na páté místo za Spojené státy, Německo, Velkou Británii a Francii,“ nastiňuje analytička.
Trumpův debatní klub
Spojené státy se ve výdajích na obranu dlouhodobě drží na třech procentech HDP, Berlín na ni letos podle odhadů Aliance vyčlení na 2,12 procenta HDP, tedy víceméně stejný podíl jako Česko, a Londýn 2,33 procenta. Paříž pak na jaře schválila vůbec nejvyšší rozpočet na obranu od 60. let. O Francii Mark Rutte po listopadovém jednání s Emmanuelem Macronem také v souvislosti s podporou Ukrajiny prohlásil, že právě ona „udržuje NATO silné“.
V reakci na výsledky amerických voleb každopádně neopomněl připomenout obavy z podoby tamní pomoci Kyjevu a dopadu na obranný pakt poté, co Trump, známý kritikou a skepsí vůči NATO, stane v čele úřadu. O příští hlavě Spojených států nicméně mluví jako o někom, s kým se dobře zná a dokáže s ním spolupracovat.
I just congratulated @realDonaldTrump on his election as President of the United States. His leadership will again be key to keeping our Alliance strong. I look forward to working with him again to advance peace through strength through #NATO.
— Mark Rutte (@SecGenNATO) November 6, 2024
Bývalého nizozemského premiéra a současného generálního tajemníka NATO doprovází přezdívka Teflonový Mark, vzniklá na základě jeho neobvyklého umu přežívat nepříjemnosti a proplouvat tvrdým politickým zákulisím, což by mu při jednáních s nevypočitatelným Trumpem mělo přijít vhod.
Podle Tonyho Lawrence je nicméně zatím těžké odhadovat, jaký postoj Spojené státy vedené Trumpem k Alianci zaujmou. „Každopádně je přinejmenším pravděpodobné, že jeho administrativa bude v jednáních s ostatními spojenci více transakční a bude od nich požadovat vyšší příspěvek,“ předpovídá.
„Trumpův nepříliš vřelý vztah k Alianci odpovídá jeho snaze řešit problémy ,jeden na jednoho‘, a ne v rámci velkých organizací. Je pro něj jednodušší bavit se přímo s Londýnem, Paříží nebo Berlínem. Použil-li bych jeho terminologii, NATO je pro něj zkrátka jeden velký debatní klub,“ uzavírá Lukáš Dyčka.
