Prodáváme důkazy o zločinech, neonacisté je neocení, říká americký obchodník s válečnými předměty
Fascinace druhou světovou válkou je i 74 let po jejím skončení silná. Nejen u Američanů si to pravidelně ověřují v aukční síni v malém městě Chesapeake City mezi Washingtonem a Filadelfií. Tamní společnost Alexander Historical Auctions dlouhodobě a úspěšně obchoduje mimo jiné i s předměty s nacistickou symbolikou. Budí tím rozruch ve Spojených státech, kde se v poslední době projevují protižidovské nálady. Více reportáž Radiožurnálu.
Na pracovním stole 61letého Billa Panagopulose, zakladatele Alexander Historical Auctions, stojí Hitlerovo červené víno. Odrůdu Bordeaux prý sice nepil, ale tuhle láhev měl ve své rezidenci Berghof. Vedle vína je soška Mussoliniho, na zdi visí Göringova fotografie a dále seznam z Osvětimi ručně psaný jedním z dozorců.
V šuplíku má Heydrichův dopis z února 1942. Ve skladu zase třeba nůž na dort s hákovým křížem nebo dokumenty osobně podepsané Hitlerem či Heydrichem. V minulosti prodal Bill Panagopulos Hitlerův telefon z bunkru, jeho spodní prádlo nebo zápisky nacistického doktora Mengeleho v přepočtu za skoro sedm milionů korun. Dražil i desky, ve kterých si Hitler nesl Mnichovskou dohodu.
Své podnikání, kterému se věnuje několik desetiletí, je zvyklý obhajovat. Obzvlášť v těchto dnech, s přibývajícími smrtelnými útoky v synagogách, jeho aukční síň v Americe vyvolává rozruch.
‚Důkazy o zločinech‘
„Občas lidi říkají, že takové předměty kupují jenom neonacisti. To není pravda. Lidé si uvědomují, že je to důležitá součást historie a je potřeba ji uchovat. Moje manželka je Židovka. Město v Řecku, odkud pocházel můj táta, Němci po souboji s partyzány vypálili a všechny muže, otcovy přátele, zabili. Ženy a děti nahnali do školy a tu zapálili. Takže mě se to týká taky a dokumenty, které prodáváme, považuju za důkazy o zločinech,“ vysvětluje Panagopulos Radiožurnálu.
„Nepovažuju naše materiály za propagaci nacismu. Kromě toho, neonacistům k ničemu nejsou. Nemají dost peněz a vzdělání na to, aby je ocenili. A ani je nechtějí. Oni mají své nové nacistické vlajky a své vlastní symboly. Neoblékají se do starých nacistických uniforem. Já prodávám muzejní kousky, neprodávám neonacistickou veteš, to vůbec nejde k sobě,“ dodává syn řeckého veterána.
Své klienty považuje za milovníky historie, většinou jsou to Američané, ale až čtyřicet procent jich je ze zahraničí a často jsou to prý Židé.
‚Podmanění našich lidí‘
„Spousta lidí prodává německé dýky, uniformy nebo helmy. Jsou to zajímavé věci a mnoho lidí je sbírá, ale pro mě to není tak atraktivní a důležité jako třeba dopis, kde Hitler na konci války píše, že neopustí Berlín. A já myslím, že se nebudu chvástat, když řeknu, že jsme zřejmě největší světoví dražitelé a obchodníci s dokumenty z druhé světové války,“ říká.
V domě je i fotografie Hermanna Göringa a řeckých partyzánů, na níž má Göring na ruce malý rukáv, který nosil na znamení, že ostrov patří jemu. Podobné předměty jsou podle něj důvodem sběratelství a tento má pro něj zvláštní význam.
„Za invazi si ho daroval. Já mám na Krétě příbuzné, kteří tehdy s Göringovými parašutisty bojovali. Ten pásek našel americký generál v Göringově pařížském bytě. Koupil jsem ho, zarámoval spolu s fotkou Göringa i řeckých partyzánů a pověsil jsem si to celé na zeď jako připomínku, kdo si chtěl podmanit naše lidi. A to je důvod, proč se takové věci sbírají.“
50 tisíc prodaných kusů
Zájem o válku v něm už od dětství pěstoval otec. Bral je třeba na místa dnes už legendárních bitev.
„Každou neděli u večeře jsme s bratrem a sestrou poslouchali otcovy válečné příhody. I naši strýcové byli ve válce a za našeho mládí dávali v televizi spoustu dokumentů o druhé světové. Hltali jsme to. Tenkrát nebyly počítačové hry. My jsme četli o historii, a místo do Disneylandu nebo na baseball nás táta bral na bojiště u Sommy, do Akropole nebo do Gettysburgu,“ vysvětluje.
V domě jsou i některé předměty z americké občanské války jako ještě nabitá puška nebo konfederační bankovka. Právě předměty z tohoto období ho k předprodávání válečných artefaktů přivedly.
„K zájmu o válečnou historii se časem přidalo sběratelství, tam visí mé první dva kousky s podpisy generálů z války Severu proti Jihu. A když jsem zjistil, jak jsou takové věci drahé, začal jsem je předprodávat a stal se dražitelem a prodal jsem už 50 tisíc kousků,“ dodává.
