Koncert v Lochotíně byl pořadateli nedomyšlený. Zásahem policie dostal ‚na frak‘ i ten ‚mír‘
Plzeňský Lochotín se stal 15. září 1987 místem konání rockového koncertu. Měl být součástí mírových pochodů, které se konaly – na tu dobu překvapivě – jak na Západě, tak na Východě. Měl připomenout vraždu švédského premiéra Olofa Palmeho. Publicista Radek Diestler koncert hodnotí slovy: „Je vděčnou historkou k ilustraci ,hovadskosti‘ posledních let bolševického režimu.“
Mírové pochody souvisely se změnami, které nastaly na konci 80. let. „Dochází k uvolňování mezinárodního napětí a ‚sbližování‘ mezi Západem a Východem. Respektive mezi americkým prezidentem Ronaldem Reaganem a představitelem Sovětského svazu Michailem Gorbačovem. Souviselo to i s podpisem dekretu o omezení raket středního doletu,“ popisuje historik Miroslav Vaněk v pořadu Jak to bylo doopravdy.
Obrovskou aférou skončil v roce 1987 Mírový koncert Olofa Palmeho v plzeňském amfiteátru Lochotín
Tehdy se zdálo, že bude pozvání západních kapel do komunistického Československa dobrou příležitostí, jak nastoupit na nový politický vítr. Nešlo ale jen o dobrou vůli – byla to podmínka ze strany západoněmeckých pořadatelů.
V programu koncertu se tak objevila skupina Stromboli, „diskotékový král“ Michal David a dvě kapely ze špičky západoněmecké punkové scény. Die Toten Hosen – podle Vaňka jedna z nejúspěšnějších kapel západního Německa – a Einstürzende Neubauten.
Pro porozumění souvislostí – vyznavači punku a obdivovatelé Michala Davida tvořili dvě zcela nesourodé skupiny, které se potkaly na jednom místě.
„Přijelo víc než tři tisíce punkerů z Německa, odhady říkají, že podobné byly počty i punkerů československých. Zbytek doplňovali návštěvníci, kteří dostali lístky např. od místních organizací Revolučního odborového hnutí (ROH),“ vysvětluje Miroslav Vaněk s tím, že se problémy daly čekat.
A začala lítat rajčata…
Die Toten Hosen střídal na pódiu Michal David. „A těch šest tisíc pankáčů ihned reagovalo: začala lítat rajčata a štěrk z místních cest a cestiček. Vše letělo na pódium. Pracovníci plzeňských parků tehdy říkali, že štěrk z cestiček nebyl nikdy tak rychle přemístěn na jiné místo. Michal David byl šokovaný a vystoupení přerušil,“ popisuje Vaněk.
Dokonce na pódium přiletěla atrapa granátu, kterou moderátor akce Jožka Zeman hodil zpět do publika se slovy: „Podívejte se, co sem ti mírotvorci z NSR hodili.“
V 80. letech se stále hodně používaly „ideologické nálepky“ potvrzující rozdělení světa na Východ a Západ, takže NDR bylo to „hodné a mírotvorné“, kdežto v západním NSR byli jen „revanšisté a neonacisté“.
A pak to šlo ráz na ráz, další západoněmecká kapela Einstürzende Neubauten už nesměla vystoupit, došlo k potyčkám mezi pankáči a policií, tehdy ještě příslušníky Veřejné bezpečnosti. Účinkující byli dovlečeni do autobusu a posléze taxíky odvezeni za hranice do Bavorska.
Koncert ale pokračoval, ostuda to ale byla tak velká, že se dokonce objevila v románu Jaroslava Rudiše Konec punku v Helsinkách.
Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, zda byl plzeňský mírový koncert důstojnou akcí, host pořadu historik Miroslav Vaněk odpovídá: „Samozřejmě nebyl. Byla to zfušovaná akce od začátku až do konce. Dramaturgické selhání. A zásahem policie dostal i ,na frak‘ i mír.“
Celý pořad najdete v audiozáznamu.
