Nemáme důkazy, že by Zápotocký týral spoluvězně v koncentračním táboře, připomíná historik Stehlík
„Táta“ práce nebo dělníků – i tak byl označován Antonín Zápotocký. Bývalý sociální demokrat se stal klíčovým představitelem československého komunistického hnutí – byl premiérem i prezidentem naší země. V jeho životopise ale najdete nejasnosti a fámy. Dokonce byl obviňován, že se podílel na válečných zločinech a týral své spoluvězně v koncentračním táboře.
21. března 1953 zveřejnila vídeňská pobočka americké tiskové agentury AP zprávu.: „Premiér Antonín Zápotocký – 68 let, bývalý vězeň koncentračního tábora, doložitelně hledaný pro válečné zločiny holandskou vládou –, byl zvolen prezidentem Československa.“
Podobné hoaxy se objevily hned po skončení 2. světové války.
Druhý komunistický prezident Československa Antonín Zápotocký byl během druhé světové války vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen
„Po jeho zatčení v roce 1939 až do konce války v roce 1945 má jeho život několik zajímavých otoček souvisejících s počátkem války a dobré komunikaci Sovětů s Němci,“ popisuje host pořadu historik Michal Stehlík.
Dodává, že jeho „brzké zatčení mu možná zachránilo život“. Další léta totiž trávil v koncentračním táboře Sachsenhausen, válku přežil, ministerské funkce byly velmi brzy obsazeny, přesto – slovy historika Stehlíka – „se stal mocným mužem. Stál v čele odborů, které byly jakousi ,falešnou‘ politickou stranou.“
Jak mohl přežít koncentrák?
Spekulace o chování Zápotockého ke spoluvězňům se objevily hned po válce. „Lidé se ptali, jak se mohl tak ,starý člověk‘ z koncentráku vrátit? Jak mohl přežít pochod smrti,“ vysvětluje Stehlík.
Do příběhu bylo krátce po válce zapojeno Nizozemsko, protože týraní vězni měli být jejich občané. V archivech jde najít dokument ze srpna 1946:
„Z důvodu, že se Československem šíří informace, že poslanec Zápotocký měl týrat nizozemské občany vězněné v koncentračním táboře Sachsenhausen, a že proto nizozemská vláda požádala o jeho vydání. Nizozemské vyslanectví prohlašuje, že vláda jeho Veličenstva o vydání Zápotockého nepožádala“.
2:53
V Ravensbrücku nebyly jen komunistky, říká historička. Ženy trpěly i sexualizovaným násilím
Číst článek
Ovšem tím spekulace zdaleka neskončily – v dokumentech CIA, stejně jako v dalších archivech najdete další. Ještě v roce 1990 přišel na nizozemské velvyslanectví dotaz, zda opravdu Zápotocký vězně týral.
Zajímavé je, že tuto „šeptandu“ zřejmě nikdy veřejně neprobírali sami komunisté, dokonce ani Zápotocký. A kdyby se potvrdila, byl by to pro něj velký problém.
Když se pak po roce 1990 začaly otevírat nejrůznější kauzy spojené s komunistickým režimem, byl zveřejněn nejen dopis nizozemského velvyslanectví ale i údajné svědectví pamětníka Jaroslava Čáslavského, který do vzpomínky zamotal i Miladu Horákovou. Také tvrdil, že existují mikrofilmy, které on sám předával.
Kdo by ale mohl beztrestně fotit v koncentračním táboře? Vězni určitě ne, takže leda příslušníci SS nebo správy koncentračního tábora. K potvrzení viny ale potřebujeme důkazy. Z archivních dokumentů pouze víme, že oficiálně nikdy žádné pátrání neproběhlo – ze strany československých úřadů a ani nizozemských.
Když na Zápotockého vzpomínal spoluvězeň Josef Šárka, napsal: „Netajil se svým komunistickým přesvědčením a své názory otevřeně projevoval. Holanďané na komandu byli katolíci, kteří nenáviděli nacisty i komunisty. A když se Zápotockého někdo už v osvobozené vlasti ptal, zda řezal Holanďany, odpověděl, že ,řezal‘, ale jen stejnojmenné dřevěné pantofle.“
„Zápotocký vězně v koncentračním táboře netýral, nemáme k tomu žádný doklad. Ale stál reálně za řadou zločinů v 50. letech minulého století,“ připomíná v závěru historik Stehlík.
Celý pořad Jak to bylo doopravdy připravila Ivana Chmel Denčevová. Víc si poslechněte v audiozáznamu.
