Obavy, že Trump nedokáže čelit ruské diplomatické ofenzivě, vystřídaly jiné a zcela nečekané. Totiž že americký prezident rovnou začne mluvit jako jeho moskevský protějšek, včetně konkrétních detailů. V jeho výrocích chyběli snad už už jen banderovci.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Jak se Putin dostal do Trumpovy hlavy

Existují různé výklady. Ten optimistický zní, že jde o součást Trumpova rafinovaného plánu, jak umožnit Putinovi, aby se ctí vycouval z války a ustoupil co nejvíce to bude možné. Případně, aby přiměl zpohodlnělou Evropu, aby se více snažila.

Ty pesimističtější pracují s variantou, že Trump se už v minulosti, sovětské nebo postsovětské, nějak zavázal Moskvě. K pochmurným výkladům patří i možnost, že Trump považuje za normální využít ukrajinské tísně a pěkně ji vyždímat. 

Sun-c a biblický had

Je tady ale ještě jedna možnost. Sovětští odborníci byli vždy velmi dobří v tom, jak efektivně využít i omezené možnosti, které jejich země měla.

Tedy dosáhnout svého různými manipulacemi, hrozbami, dezinformačními kampaněmi, samozřejmě vydíráním a podobně. Není to nic nového, řadu takových postupů popsal už proslulý čínský stratég Sun-c.

Jenže už za sovětských dob vyvinuli ještě jinou, mnohem jemnější metodu, jak přimět soupeře jednat podle záměrů Moskvy. Sovětský vojenský psycholog Vladimir Alexandrovič Lefebvre nazval tento postup „reflexivní kontrola“.

Její uživatel dokáže změnit uvažování svého protivníka takovým způsobem, že ten nevědomky jedná podle vnucených falešných předpokladů, obvykle proti svým vlastním zájmům.

Jako první případ se uvádí rozhovor biblického hada s první ženou o tom, zda se smí nebo nesmí jíst plod Stromu poznání.

Při uplatnění reflexivní kontroly se využívá znalost mentality a kulturního pozadí protihráče, jeho obavy, návyky, stereotypy nebo slabiny. Například jeho potřeba cítit se chytřejší než ostatní. Protějšek může být také zahlcen, rozdělena jeho pozornost, může mu být vnucen pocit, že jsou jen určitá řešení, výhodná pro toho, kdo jej „reflexivně kontroluje“. 

A co Biden?

Jestli je to případ Trumpova nynějšího jednání, samozřejmě není možné prokázat. Jenže jeho nynější narativ tak působí. Tedy verze událostí, podle které je válka zbytečná, Ukrajina agresivní, Zelenskyj nevděčný, Evropané otravní, a Rusko rozumné, a především důvěryhodné jako partner, pokud se mu teď vyhoví,

Mohli bychom nyní zabědovat, že Joe Biden byl zkušenější a méně naivní. Ne tak docela. Trump ve výlevu proti Zelenskému napsal, že Joe Biden vstoupil do války bez plánu, jak ji ukončit. I to je přece pravda.

Problém minulé administrativy spočíval v tom, že si nechala od Moskvy vnutit východisko, že hlavně „nesmí situaci eskalovat“, což uplatňovala i v případě války v Gaze.

Bidenova obava ze stupňování konfliktu byla zřejmě také důsledkem ruské reflexivní kontroly nad americkým uvažováním. Je možné, že pokud by Biden eskaloval, ekonomickým nátlakem nebo rychlejšími dodávkami zbraní Ukrajině, válka se mohla vyvíjet jinak.

Teď je u moci Trump, a jeho oblíbeným obratem je nutnost „ukončení krveprolití“. I to je vlastně velmi manipulativní termín. Kdo by nechtěl ukončit umírání?

Jenže v tomto kontextu se jím říká, že co nejrychlejší konec války je cennější než cokoli jiného, třeba ukrajinská nebo evropská dlouhodobá bezpečnost, nebo americká důvěryhodnost.

Reflexivní kontrola není mentální vězení, z něhož není úniku. Například zmíněný autor této koncepce Vladimir Alexandrovič Lefebvre se v roce 1973 sebral a emigroval do Spojených států. Ostatně, kam jinam? 

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít