Pagery, vysílačky, exploze. Bojovníci teroristické organizace Hizballáh v šoku. Útok se stal zřejmě roznětkou zásadní eskalace na Blízkém východě. Provedli ho Izraelci?
Spojené státy zažily dva pokusy o vraždu prezidentského kandidáta během pár týdnů. Každý je jiný, ale také mají leccos společného. Mají si Američané zvykat na novou normu politického boje?
Nejvíce se to projevilo po této neděli, kdy Nejvyšší soud publikoval své poslední rozhodnutí, podle kterého má ministr spravedlnosti Jariv Levin zahájit proces volby předsedy Nejvyššího soudu.
O tom, že Konzervativní strana potřebuje nového vůdce, rozhodly dva faktory. Drtivá prohra v nedávných parlamentních volbách, a skutečnost, že dosavadní lídr Rishi Sunak po debaklu odstoupil.
Všichni vědí, že boje v Gaze jednou skončí, a že bude potřeba připravit se na poválečnou správu oblasti. Nikdo přitom zatím neví, jak a kdy válka skončí. Tento okamžik se ale nepochybně přibližuje.
Kdo znal Adama Černého jako novináře, nezapomene na jeho přesné formulace a pečlivou dikci. Kdo se s ním setkal jako s člověkem, bude vzpomínat na jeho vždy dobrou náladu a pobavený pohled na svět.
Už jen vzhledem k právním slabinám celé kauzy je krajně pravděpodobné, že se Trumpovi právníci odvolají a proces se potáhne za listopadové volby, voliči se tedy nedozví konečný výsledek včas.
Americká Libertariánská strana se chystá na volby. Na sjezdu ve Washingtonu vybírala svého prezidentského kandidáta a také přivítala dva význačné hosty.
Hrálo se o to, kdo bude vypadat jako ten, kdo znemožnil dohodu. Hamásu se podařilo černého Petra nechat v rukou Netanjahuovi, přinejmenším tak vypadají některé mediální reakce.
Rusko je stát s velkou tradiční muslimskou menšinou, jejíž historie sahá stovky let zpátky. Podle ruského oficiálního názoru je islám, druhé nejčastější vyznání, jednou z tradičních konfesí země.
„Globální Jih Rusko nevidí jako říši zla, která se rozhodla dobýt území cizího státu. Vnímají ho jako pozitivní zemi, která jim v 60. letech dodávala traktory,“ komentuje publicista Jan Fingerland.
Internet podle Fingerlanda přinesl demokratizaci výměny názorů i větší možnosti šířit dezinformace. Na kvalitní žurnalistiku pak zbývá stále méně peněz.
Izraelci tzatím nenašli místo, kde by se ukrývalo nejvyšší vojenské velení Hamásu, což by konec války urychlilo a mohlo by teoreticky umožnit vyhlásit nějaký druh vítězství.
Palestinská otázka se stala v „progresivních“ kruzích dávno pevnou součástí amalgámu klíčových témat, spolu s kritikou kapitalismu, ochranou klimatu, ochranou žen či sexuálních menšin.
Češi a Izrael. Kde se vzalo tohle pouto? A jak silné je? Jak vzniklo česko-izraelské partnerství a z čeho pramení současná podpora Izraelců po útoku Hamásu?
Válka je z podstaty proces, který lze řídit méně, než si lidé na začátku kampaně představují. A v tomto případě jsou síly, které na tom, aby se blízkovýchodní poměry rozvalily, systematicky pracují.
Podle íránských úřadů vytvářejí kavárny prostředí nebezpečné pro islámskou kulturu. Návštěvnice kaváren prý zanedbávají povinnost mít zakrytou hlavu, a v podnicích se hraje nevhodná hudba.
Národní traumata vznikají dvojím způsobem. Buď se národu nějakým přičiněním stane nějaká tragédie. Anebo se společnosti rozhodnou, že určitou událost budou vnímat jako neodčinitelnou katastrofu.
