Prezidentské volby v Íránu jsou přímé a hlasovat mohou všichni dospělí občané. Současně se ale mohou rozhodnout jen mezi předem vybranými kandidáty, a teď, po druhém kole, mezi dvěma, kteří získali nejvíc hlasů. Tak se proti sobě v pátek 5. července postaví Masúd Pezeškján a Saíd Džalílí.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Odstíny šedočerné aneb Dvě otázky íránských voličů

První, považovaný za reformního kandidáta, jediného v šestici povolených uchazečů, získal nejvíc hlasů, víc než deset milionů. Druhý, Saíd Džalílí, přes devět, o milion míň.

Ovšem součet hlasů pro všech pět konzervativních kandidátů jasně přesahuje Pezeškjánových deset milionů. Záleží tedy na úhlu pohledu, jestli považovat první kolo za vítězství reformního, nebo konzervativního proudu.

Džalílí se dostal do povědomí jako íránský zástupce při jednáních o jaderném programu. Je také známý jako člověk, který přišel o nohu v íránsko-irácké válce. Jeho přitažlivost souvisí s íránskou národní hrdostí.

Paradoxně totéž ale v jiném smyslu, platí i pro Pezeškjána, který převzal heslo některých svých předchůdců „Pro Írán“. To může být v očích některých konzervativců problematické nejen proto, že je spojováno s reformisty, ale také s prý nevhodným patriotismem, prosazovaným na úkor islámu.

Je tu současně jiná stránka věci: O tom, že Džalílí patří ke konzervativcům, není pochyb, a také už ho veřejně podpořil Mohammad Ghalibaf, který se umístil na třetím místě.

Voliči se budou muset rozhodnout, jestli hodlají jeho protivníka Masúda naopak považovat za skutečného reformistu. Reformistu, nikoli odpůrce režimu.

Konzervativec proti… komu?

Podpořili ho reformní politici, jako jsou bývalí prezidenti Hasan Rúhání a Muhammad Chátamí, také bývalý premiér a někdejší prezidentský kandidát Mír Hosejn Músáví. Naopak nepřímo se proti Pezeškjánovi vymezil nejvyšší duchovní vůdce Alí Chameneí.

Současně je patrné, že by Pezeškján nikdy nebyl připuštěn k volbám, pokud by si to Chameneí nepřál.

Spekuluje se, že Masúd Pezeškján má sehrát úlohu toho, kdo přitáhne lidi k volbám, ať už se počítá s jeho výhrou, nebo ne. Současnému režimu totiž nejde jen o to, který z kandidátů vyhraje – a prezident stejně nemá takovou moc, aby mohl poměry zcela změnit –, ale s jakou se to stane volební účastí.

První kolo totiž skončilo účastí menší než 40procentní, historicky nejnižší od založení islámské republiky roku 1979. A to přestože se několikrát odkládalo uzavření volebních místností.

Režim sice není demokratický, ale záleží mu na tom, aby tak vypadal – zejména před domácím publikem se chápe, jako režim obyčejných lidí, kteří kdysi podpořili revoluci proti šáhovi. Teď hrozí, že ke druhému kolu dorazí ještě méně lidí, a to by bylo pro držitele moci velmi nepříjemné.

Skeptici tedy soudí, že Pezeškján byl připuštěn jen proto, aby vybudil naděje veřejnosti a přilákal je k urnám. Ještě větší skeptici už ale nevěří nejen demokratičnosti voleb, ale ani tomu, že by prezident pro ně mohl něco udělat, ať se bude jmenovat jakkoli.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít