Data: Ceny potravin v Česku. Podívejte se, jak zdražil chléb, máslo či mléko
Na Radiožurnálu, Českém rozhlasu Plus i serveru iROZHLAS.cz startuje nový projekt Česko 2025. Až do letních prázdnin budeme v debatách s experty politických stran probírat největší výzvy a problémy obyvatel. Začínáme cenami potravin, které v Česku rostly rychleji, než byl unijní průměr. Loni se na nich snažila ušetřit víc než polovina Čechů. Vyplývá to z exkluzivního průzkumu agentury Median z poloviny února mezi tisícovkou dotazovaných.
Ceny potravin v nákupním košíku běžného Čecha byly letos v lednu průměrně o 48 procent vyšší než před osmi lety – tedy v porovnání s lednem 2017. Ukazují to data Českého statistického úřadu, která zpracoval datový tým Českého rozhlasu. Průměrná měsíční hrubá mzda rostla sice podobně, nebo dokonce ještě o něco rychleji než celková cena potravin z takzvaného spotřebního koše. Ceny jednotlivých položek se ale měnily různě.
Třeba chleba si před pěti lety mohl člověk v Česku za průměrnou hrubou měsíční mzdu koupit 1320 kilových bochníků, ale v roce 2023 jich bylo jen 974. Ceny potravin se liší i podle sezony. Při srovnání lednových cen v letech 2017 a 2025 nejvíce podražil celer. V užší špičce zdražovacího žebříčku za posledních osm let se téměř bez ohledu na sezonu drží brambory, cibule nebo olivový olej. Výrazně si lidi připlatí třeba i za chleba s máslem. Právě to se v popředí mezi potravinami, které výrazně zdražily, drželo hlavně v posledních měsících.
Výroba másla: náklady rostou
Je před sedmou hodinou ráno a farmář Jan Stehlík stojí v dojírně, do které postupně ze stáje přichází krávy. „Pro každou je to proces asi na tři minuty,“ vysvětluje Stehlík, zatímco procházíme do technické místnosti. „Tady ten tank je bazén. Bazén na mléko.“ V nerezovém tanku je teď asi 700 litrů mléka, pro které si odpoledne přijede velká mlékárna. Cestou se takto zastaví ještě u dalších farmářů v okolí. Hlavně k těm z pohraničí často pro mléko jezdí náklaďáky zahraničních firem. Třetina české produkce mléka se zpracuje v cizině.
Debata politiků
O tom, jak zkrotit ceny potravin, bude i speciální debata politiků na Radiožurnálu a Českého rozhlasu Plus. Moderátor Jan Pokorný hosty ve vysílání přivítá ve středu krátce po 18. hodině. Do debaty jsme pozvali experty sedmi politických uskupení, která mají podle současných průzkumů největší šance uspět ve volbách do Poslanecké sněmovny.
U Stehlíků vedou trubky s mlékem také do mlékomatu u budovy. Na litru mléka přímo z farmy vydělají víc, než když ho prodají mlékárně. Čerstvé mléko si přesto lidé v mlékomatu nakoupí většinou levněji než v obchodech. Odpadají totiž náklady na dopravu, zpracování, balení, mzdy pracovníků v mlékárnách i prodejnách a taky marže pro zpracovatele a obchodníky.
U Stehlíků ale mají ještě jedny trubky a ty vedou do malé mlékárny, ve které Markéta Stehlíková vyrábí máslo. Polovina kostek do českých obchodů míří ze zahraničí, druhou polovinu vyrobí několik českých velkomlékáren.
Markéta Stehlíková máslem zásobuje nejbližší okolí. Teď už ho vyrábí spíš z nostalgie. Výdělečné jsou pro ni jogurty a tvaroh, které vyrobí z mléka po odstředění smetany. Kdyby to nedělala, tak ji náklady na jednu kostku másla vyjdou bez práce na 55 korun.
V malé výrobně hučí lopatky máselnice. „Je to plechová krabice s motorkem, který pohání lopatky. A ze smetany velkými otáčkami utluče máslo,“ popisuje Stehlíková. Vedle stojí kotel na pasterizaci mléka. „Vejde se do něj maximálně 160 litrů. My z toho zvládneme udělat třicet kostek másla,“ vypočítává Markéta Stehlíková. Většinu si koupí lidé ve vesnici nebo nejbližším okolí.
Náklady na výrobu Stehlíkové kvůli růstu ceny mléka i elektřiny stouply. Prodejní cenu přesto nejdřív nezvýšila. Když ale ceny másla začaly v posledních letech v obchodech růst, skupovali někteří lidi její máslo i po desítkách kostek. Bylo totiž najednou levnější než to v obchodech. „Dlouho jsme nechtěli zdražovat,“ vzpomíná Markéta Stehlíková. „Ale věděla jsem, že si to lidi berou jen proto, že je levnější, a ne proto, že jim chutná. Proto ho ale nevyrábím.“
Loni v prosinci stál kilogram másla podle dat Českého statistického úřadu průměrně 235 korun. Částky přes dvě stě korun mohli zákazníci v obchodech vidět také třeba v letech 2017, 2018 a 2022.
Výkupní ceny mléka často kolísají i v průběhu roku. „Krávy nemají moc rády hic, to horko je trápí,“ podotýká farmář Stehlík. V létě proto dojí mléka méně. U Stehlíků ale přes léto vyhání krávy na pastvu, kde místo sena žerou trávu, což produkci mléka podle zkušeností farmáře zase zvyšuje.
Kromě horka a krmení se na množství mléka pochopitelně podepisuje to, kolik krav farmáři celkem dojí. Podle mluvčího Potravinářské komory Marka Zemánka klesá počet dojnic v Evropě. Farmářům se chovy často ekonomicky nevyplatí. Mléčného tuku, ze kterého se máslo vyrábí, tak může být nedostatek i v dalších letech.
„Celý sektor produkce syrového mléka je hodně těžkopádný,“ vysvětluje ekonom Tomáš Maier z České zemědělské univerzity v Praze. Navýšit počet dojnic zabere čas. Než kráva porodí tele a to začne dojit mléko, trvá to podle Maiera nejméně tři roky.
„To není jako u drůbeže, kdy vám za 60-70 dní vyroste kuře,“ dodává Maier. Kuřecí maso je opravdu jedna z potravin, která navzdory vysoké inflaci příliš nezdražila.
Menší nákupy
„Určitě máslo, mléko a mléčné výrobky, což já mám teda moc ráda,“ vypočítává před supermarketem v Chvaleticích seniorka Alena Pokorná položky, u kterých si všimla nárůstu cen. Na lístečku má napsané, co potřebuje, aby nekupovala nic navíc. „Většinou nakupuju ve slevách. Jsem důchodkyně, nemůžu si nic takového dovolit.“
Nákup potravin v posledních měsících kvůli jejich ceně omezila víc než polovina lidí v Česku. Ukazuje to exkluzivní průzkum agentury Median z poloviny února mezi tisícovkou lidí starších 18 let. Zhruba čtvrtina dotazovaných uvedla, že se omezovali u většiny návštěv obchodů. „Významně mezi těmito lidmi, kteří opravdu musí pokaždé přemýšlet, co budou nakupovat a kolik peněz za to dají, jsou lidé starší 60 let,“ popisuje Jakub Zelenka z Medianu.
Už v údajích Českého statistického úřadu za rok 2022 vidíme znatelný pokles u vajec, mléčných výrobků a masa. Předloni průměrný Čech spotřeboval asi 750 kilogramů potravin, a to je o 50 kilogramů méně než před pěti lety.
Světové ceny potravin se v loňském roce snížily o 2,1 procenta. Levnější jsou obiloviny a cukr
Číst článek
Některé evropské státy se proti kolísání cen potravin snaží zakročit regulací slev nebo zavedením cenových stropů. Ceny některých základních potravin regulovala v posledních letech na přechodnou dobu třeba vláda v Maďarsku. Podle Evropské unie to ale podkopává férovou soutěž. Celkově navíc potraviny v Maďarsku po zrušení stropů zdražily. Cenové stropy by podle průzkumu uvítaly dvě třetiny lidí v Česku. Odmítají je hlavně lidi s vysokoškolským vzděláním.
Menší podporu mají přísnější pravidla pro slevové akce. S těmi by podle průzkumu agentury Median souhlasila zhruba polovina dotazovaných. Například ve Francii by obchodní řetězce neměly prodávat vybrané produkty se slevou nad 34 procent. Ceny by tak v zemi neměly mít velké výkyvy a na zemědělce by měl být menší tlak.
Proti regulaci slev se staví obchodníci. Podle prezidenta Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáše Prouzy by zavedení obdobných pravidel vedlo k zdražení základních potravin, které bývají ve slevách nejčastěji.
Kdo za to může
Za zdražování potravin může hlavně růst nákladů na energie poté, co před třemi lety vtrhlo Rusko na Ukrajinu. Shodují se na tom zástupci zemědělců, potravinářů i obchodníků, které Český rozhlas oslovil. Do cen potravin se podle nich ale propisuje i stoupání mezd zaměstnanců, zdražování dalších nezbytných položek jako hnojiv nebo obalů a také narůstající regulace a byrokracie, kvůli které musí hlavně zemědělci zaměstnávat další lidi.
Zemědělci si přesto za rok 2022 podle Zprávy o stavu zemědělství ČR připsali rekordní zisk 28 miliard korun. Ruská invaze na Ukrajinu totiž na burzách hnala výš nejen ceny energií, ale i zemědělských produktů. O rok později už ale zisk zemědělců znatelně klesl.
Za vysokými cenami másla je část velkých mlékáren a prodejců, řekl Výborný. Bude chtít kontrolu
Číst článek
Podle předsedy Zemědělského svazu Martina Pýchy zemědělci nedokážou zvyšující se náklady dlouhodobě promítnout do cen, za které své produkty prodávají. Ceny totiž kopírují ceny na světových komoditních burzách. „Pokud rostou ceny v obchodech, tak je to především proto, že svoje vyšší náklady promítnou v první řadě obchodníci a pak zpracovatelé,“ tvrdí Pýcha. „Spotřebitel má pocit, že potraviny jsou drahé, ale zemědělci z toho neprofitují.“
A prezident Agrární komory Jan Doležal k tomu dodává, že „se někde navyšuje takzvaná obchodní přirážka a zejména to je tedy u obchodníků“. Studie Mendelovy univerzity z roku 2024 ukazuje, že podíl přirážek i marží obchodníků na celkové ceně výrobků dlouhodobě mírně stoupá.
A další pohled přidává Jaroslav Šebek, předseda Asociace soukromého zemědělství, která se pozicemi Agrární komory Zemědělského svazu často nesouhlasí. Podle Šebka cenu navyšuje příliš mnoho článků – a přirážek – na cestě jídla z pole na stůl. Potraviny by podle něj mohlo zlevnit, kdyby jich víc zemědělci zvládli prodat rovnou lidem. „Protože dlouhý řetězec zvyšuje cenu pro zákazníka a snižuje zisk pro zemědělce,“ říká Šebek
Podle prezidenta Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáše Prouzy obchodníci z růstu potravin výrazně netěží, protože i jim náklady rostou. Nastavovat ceny mohli podle Prouzy producenti položek s malou konkurencí ve výrobě. „Tam, kde byla konkurence, tak tam bylo zdražování mnohem menší. Ziskovost potravinářů je výrazně vyšší, než u zemědělců na začátku nebo obchodu na konci,“ tvrdí Prouza.
Potravináři se ale brání. „Ceny potravin určují obchodní řetězce,“ říká mluvčí Potravinářské komory Marek Zemánek. Potravináři se podle něj musí kromě vyšších výkupních cen vyrovnat i s rostoucími náklady na obaly. Potravinářská komora si navíc stěžuje, že některé unijní státy podporují své podniky víc než Česko a mají nižší DPH na potraviny. České podniky tak nemůžou být dostatečně konkurenceschopné.
Kontroly
Jestli někdo v celém řetězci nezneužívá své postavení na trhu, se loni pokusil prověřit Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Zajímal ho nárůst cen u mléka, másla, mouky, vajec a kuřecího masa. Antimonopolní úřad ale nedospěl k tomu, že by na českém trhu docházelo k porušení pravidel hospodářské soutěže. Ve své zprávě píše, že nezjistil zásadní indicie nasvědčující existenci zakázané kartelové dohody.
26:02
Všechny české obchody mají nižší zisk než jediný agropotravinářský komplex, srovnává Prouza
Číst článek
Velké společnosti dominují prodeji potravin: 75 procent maloobchodního trhu ovládá v Česku šest největších řetězců. Zpráva antimonopolního úřadu podrobněji odkrývá, jak moc mají velké podniky pod kontrolou produkci a výrobu potravin. Pokud si třeba koupíte české kuře, tak nejspíš vyrostlo v jedné z pěti zemědělských firem a zpracoval ho jeden z pěti potravinářských podniků.
Česko má také největší průměrnou velikost farem v Evropské unii. Průměrná rozloha zemědělské farmy je v celé Evropské unii sedmnáct hektarů, v Česku 121 hektarů. Podrobnější data Českého statistického úřadu o struktuře českého zemědělství ukazují, že zemědělských subjektů s výměrou menší než 50 hektarů je v Česku 24 tisíc – tedy 72 procent. Tyto podniky ale hospodaří pouze na osmi procentech zemědělské půdy. Naopak podniků nad 1000 hektarů je jen 832 - tedy dvě a půl procenta. Ale hospodaří na 45 procentech zemědělské půdy.
Zemědělské dotace
Na velikosti farmy záleží nejen kvůli hospodářské soutěži, ale taky kvůli rozdělování zemědělských podpor. Zemědělci můžou čerpat hned z několika obrazných pokladniček. Stát vyplácí ze státního rozpočtu peníze především na podporu konkrétních odvětví – hlavně chovu zvířat.
Peníze ze státního rozpočtu taky doplňují finance z Evropské unie, které zemědělci můžou získat třeba na modernizaci a inovaci svých farem a podniků. A největší balík jsou peníze na takzvané přímé platby, které do Česka míří z unijní pokladny. Ročně je to zhruba 20 miliard korun. Může je pobírat každý zemědělec, který splní základní podmínky péče o životní prostředí. Typicky třeba ochranu půdy před erozí.
1:43
Do prodejen se zlevněnými potravinami chodí čím dál víc zákazníků. V Ostravě bývají fronty až na ulici
Číst článek
Dotace z programů Společné zemědělské politiky tvořily v roce 2021 v průměru 30 procent příjmů českých farmářů. To je nad unijním průměrem, který byl 22 procent. Od roku 2023 ale platí nové období s upravenými pravidly pro rozdělování dotací.
A právě nový způsob rozdělení peněz na přímé platby vyvolal spory mezi zemědělci samotnými. Hlavně kvůli takzvané redistributivní platbě. U hlavního typu podpory dostávají zemědělci částku zhruba 1800 korun na každý obdělávaný hektar půdy. U prvních 150 hektarů každého podniku je ale tato podpora dvojnásobná.
Mantinely pravidel vždy domlouvají všechny státy Evropské unie. A Česko tak mělo na vybranou, jestli určí vyšší dotaci na část pozemků nebo bude zastropovávat maximální výši dotací u jednoho podniku. Unijním záměrem těchto omezení bylo podpořit konkurenceschopnost menších farmářů. Míru přerozdělování si Česko určovalo samo.
Podobu unijní podpory zemědělců po roce 2027 bude vyjednávat budoucí vláda. Unijní státy se budou muset dohodnout na celkové částce, která z unijního rozpočtu k zemědělcům zamíří.
Země se ale budou muset najít shodu i na tom, podle jakých pravidel se budou zemědělské dotace vyplácet. Zatímco Zemědělský svaz by rád viděl, aby byly dotace víc svázané s tím, kolik toho podniky vyrobí. Asociace soukromého zemědělství s tím nesouhlasí. Unijní dotace podle ní mají dál reflektovat hlavně další role zemědělství, jako třeba péči o krajinu nebo podporu venkova.
Traktory a balíky slámy loni obsadily centrum Prahy i evropské čtvrti Bruselu. Někteří zemědělci se snažili přes protesty tlačit politiky do úpravy zemědělské části Zelené dohody (tj. Green Dealu). Ta měla například snížit potravinový odpad nebo omezit používání pesticidů.
Odpověď Bruselu na loňské protesty přišla před týdnem. Nová Evropská komise představila svou „Vizi pro zemědělství a potraviny“. Místo příkazů slibuje méně byrokracie, méně regulací, a naopak podporu inovací a digitalizace. Jestli na ně budou peníze a kolik, by se mělo vědět v následujícím roce a půl.
Klimatické výkyvy
Zástupci zemědělců i obchodníků jsou si poměrně jistí, že do cen potravin bude v budoucnu zřejmě stále víc promlouvat i klimatická změna, kvůli jejímuž zpomalení unijní Zelená dohoda vznikla.
Konkurenční obchody, ale rozdíl maximálně pár haléřů. Co vyplynulo ze srovnání cen potravin?
Číst článek
Pro Česko by růst průměrné globální teploty mohl znamenat i to, že některé plodiny vyrostou tam, kde se jim dřív nedařilo. Pro zemědělství ve střední Evropě to podle Miroslava Trnky z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd České republiky může mít pozitivní dopad. Zároveň ale klimatická změna zvyšuje riziko výkyvů počasí. Ať už jsou to jarní mrazíky jako loni nebo dlouhé sucho.
„Není to tak, že by každá epizoda sucha nebo každá povodeň automaticky vedla k nárůstu cen potravin,“ uklidňuje Miroslav Trnka. „Ve chvíli, kdy vypadne jeden produkční region, může ho zastoupit jiný.“ To platí hlavně pro potraviny, které se pěstují i obchodují napříč různými kontinenty jako kukuřice nebo pšenice.
I přesto zrovna u pšenice bioklimatologové očekávají, že kvůli změně klimatu poroste pravděpodobnost suchých období, a to v důsledku povede k vyšším cenám. „Jednou z nejlepších adaptací na změnu klimatu je světový obchod,“ říká Trnka. Třeba u kávových zrn nebo kakaových bobů, které rostou jen v několika regionech, ale může ceny vystřelit na celosvětové burze nahoru i místní neúroda.
Podle Tomáše Prouzy ze Svazu obchodu a cestovního ruchu klimatická změna ovlivňuje výkyvy cen taky u zeleniny a ovoce a ohrožuje stabilitu dodavatelských řetězců. „Najednou se měsíc dopředu dozvíte, že nepřijedou jarní papriky ze Španělska, protože se prostě neurodily,“ popisuje Prouza. Trend dalších let tak podle Prouzy bude daleko větší nejistota, kdy a kde se bude dát co nakoupit.
Martin Pýcha ze Zemědělského svazu by chtěl na adaptaci na klimatickou změnu výrazně víc peněz. Kromě toho, aby krajina zvládla zadržovat víc vody, je podle něj potřeba šlechtit plodiny tak, aby byly odolnější. Předseda Zemědělského svazu proto navrhuje rozvolnit unijní pravidla pro genetické úpravy potravin.
A adaptovat se zřejmě budou muset i producenti mléka a másla. „Dojnicím začíná vadit teplota už nad 20 stupňů, problém je to nad 25 a nad 30 to už je úplně jasný,“ potvrzuje pozorování farmářů na výzkumných závěrech Miroslav Joch z Výzkumného ústavu živočišné výroby. Krávy ve vedru míň žerou, a proto i míň dojí.
„Pokud bude víc teplých dnů přes 30 stupňů Celsia, tak to jednoznačně bude mít vliv na užitkovost,“ shrnuje Joch. Krávy z modernějších stájí už teď ochlazují ventilátory. A podobně jako ve městech přibývá i v kravínech mlžítek.
Co říkají zemědělci, potravináři a obchodníci
Jejich odpovědi lze rozkliknout.
Jan Doležal
prezident, Agrární komora
prezident, Agrární komora
Jaké jsou podle Agrární komory hlavní příčiny a důvody růstu cen potravin v Česku, které v Česku zdražovaly víc, než je průměr v celé Evropské unii?
Krátce je to obecně růst nákladů na energie, na údržbu půdy, na pracovní sílu. Navyšují se mzdy, protože lidé chtějí kompenzovat vysokou míru inflace.
K tomu vysoká míra regulací. V posledních letech je zemědělství oborem, který je vysoce regulovaný. Vidíme akceleraci v souvislosti s evropskou Zelenou dohodou.
Poslední věc tady v České republice je to, že jsme nesoběstační. Nebo v mnoha případech vyrábíme surovinu, kterou vyvážíme někam mimo Českou republiku a zpátky dovážíme zpracované potraviny, které jsou samozřejmě mnohdy dražší, než by třeba byly ty vyrobené v České republice. Tento trend trvá 20 nebo 30 let, kdy klesá naše soběstačnost v potravinách a jsme závislí na dovozech. A když ani v Evropě soběstačnost není, tak samozřejmě si potom zákazník připlatí.
Jaká opatření by tu situaci pro vás zlepšila? Co by se podle vás mělo udělat, aby ceny potravin dál tak výrazně nestoupaly?
Z pohledu výrobce musíme pracovat zejména na snižování nákladů. Samozřejmě mzdy snižovat nemůžeme. Nicméně v některých případech nám administrativní zátěž přináší vyšší náklady. Musíme najímat další zaměstnance, kteří mají na starosti papíry. Místo toho, aby ten člověk pracoval na poli nebo ve stáji, musíme mzdové náklady navyšovat třeba proto, abychom vyplňovali mnohdy zbytečná lejstra.
Další věc je samozřejmě cena energií nebo obecně vstupů. Teď třeba aktuálně řešíme problém stoupajících cen minerálních hnojiv, protože Evropa přestává být konkurenceschopná kvůli vysokým cenám zemního plynu. Dlouhodobě upozorňujeme na to, že je možné lépe podpořit precizní zemědělství. Tam jsme schopni ušetřit minerální hnojiva tím, že si zmapujeme pozemky, a pak přesně aplikujeme přípravky na ochranu rostlin.
Jak očekáváte, že se ceny potravin pro spotřebitele budou vyvíjet? A co to bude znamenat pro zemědělce a pro to, za kolik své produkty budou moct prodávat?
Vidíme tady nesoulad mezi cenami zemědělských výrobců a cenami spotřebitelskými. Ceny zemědělských výrobců jsou nižší než v jiných členských státech EU. Jsou v podstatě na velmi podobné úrovni, jako byly před 30 lety. To znamená, náklady jsou vysoké, naše prodejní ceny jsou relativně nízké.
Nicméně to ukazuje na to, že se někde navyšuje tzv. obchodní přirážka, zejména u obchodníků. Přece jenom ceny potravin výrazně stouply, zejména v roce 2022. Obchodníci si tak vyzkoušeli „trpělivost” zákazníků. Někteří jeli do Polska, někteří omezovali své nákupy. Po skončení propadu reálné mzdy, se začíná možná trošku maloobchod vzpamatovávat. Nicméně ceny vlastně zůstávají stejné.
Jak se říká: všechno má takovou cenu, jako je někdo ochoten zaplatit. Pokud je spotřebitel tu cenu ochoten platit, tak cena zůstává. U nás máme relativně vysoké regálové ceny. Ale zboží v akcích je třeba levnější než v jiných členských státech. Kdybychom prodávali třeba kuřecí maso v akci v České republice, tak může být levnější než někde v Německu.
Nicméně ostatní ceny to kompenzují takovým způsobem, že jsou pak v souhrnu vyšší, než je třeba běžné v sousedních zemích. To je otázkou určité obchodní politiky. Setkali jsme se třeba i s nekalými obchodními praktikami, s určitým klamání spotřebitelů, s tím, že tam byly deklarovány falešné slevy.
Martin Pýcha
předseda, Zemědělský svaz
předseda, Zemědělský svaz
Jaké jsou podle Zemědělského svazu hlavní příčiny a důvody růstu cen potravin v Česku, které v Česku zdražovaly víc, než je průměr v celé Evropské unii?
Situace na trhu je velmi složitá. Zemědělcům od roku 2004 vzrostly ceny o 32 %, ale v obchodech vzrostly o 87 %. Poslední roky jsou hodně divoké, protože samozřejmě rostou náklady všem: energie, plyn, pohonné hmoty. Samozřejmě rostou mzdy. A rostou i požadavky dané evropskou legislativou.
Ale zemědělci nejsou schopni inflaci a rostoucí náklady dlouhodobě promítnout do svých realizačních cen, protože ceny se tvoří na komoditních burzách. My vlastně nemáme možnost svoje vyšší náklady promítat. Takže pokud rostou ceny v obchodech, tak je to především proto, že svoje vyšší náklady do toho promítnou v první řadě obchodníci a pak zpracovatelé.
Jaká opatření by tu situaci pro vás zlepšila? Co by se podle vás mělo udělat, aby ceny potravin dál tak výrazně nestoupaly?
My můžeme zvýšit ceny jenom tak, jak je zvyšují kolegové v dalších zemích. Pokud nemají tak vysoké náklady třeba na energie, jako máme my, tak samozřejmě ceny tolik nezvýší a my je pak také nemůžeme zvýšit.
V první řadě můžeme podpořit ty zemědělce, kteří produkují potraviny. Systém zemědělské politiky je bohužel nastaven tak, že spíše odměňuje zemědělce, kteří neprodukují a dělají environmentální záležitosti. Ale potom je konkurenční schopnost našich producentů menší, protože dotace by měly kompenzovat i vyšší náklady, které naši zemědělci mají.
Můžeme omezit dovozy z těch zemí, kde nemusí plnit environmentální povinnosti, jak máme my. Mají nižší náklady a tím pádem to vyrobí levněji. A pokud my neřekneme, že to musí vyrábět za stejných podmínek, tak zcela logicky je potom cena v celé Evropě nižší.
Zemědělce také obrovsky zatěžuje a zvyšuje jim náklady byrokracie. Všechny požadavky, které na ně klademe. Jestli chceme levnější potraviny, tak musíme snížit požadavky, musíme zjednodušit byrokracii a musíme říct, že některé požadavky jsou nadbytečné.
Naše snaha je nastavit dlouhodobou strategii na to, jak zvyšovali produkci, zefektivňovat chovy a potravinářskou výrobu, protože potřebuje mít taky efektivní potravináře. To všechno potom může snižovat náklady a zlevňovat potraviny.
Jak očekáváte, že se ceny potravin pro spotřebitele budou do budoucna vyvíjet?
Situace na světových trzích je velmi volatilní. Ceny se teď dlouhodobě drží nízko právě kvůli dovozům třeba z Ukrajiny, v minulosti i z Ruska nebo z Mercosuru (jihoamerické sdružení volného obchodu, pozn. red.). Ale na druhou stranu si musíme uvědomit, že počet obyvatel na planetě roste, poptávka v potravinách roste stabilně dlouhodobě a bude růst.
Jaroslav Šebek
předseda, Asociace soukromého zemědělství
předseda, Asociace soukromého zemědělství
Jaké jsou podle Asociace soukromého zemědělství hlavní příčiny a důvody růstu cen potravin v Česku, které v Česku zdražovaly víc, než je průměr v celé Evropské unii?
Myslím si, že za růstem cen potravin je řada dlouhodobých faktorů, které mají kořeny ve struktuře českého zemědělství. Ale zároveň to jsou i věci, které přicházejí zvenku. To znamená, že to byly ceny energií a vstupů v souvislosti s válkou na Ukrajině. Také se změnila cena lidské práce a je nedostatek lidských zdrojů… Zkrátka vlivů je tam mnoho a některé ovlivnit můžeme a některé ne.
Myslím si, že je potřeba, abychom se soustředili na tu skupinu, kterou ovlivnit můžeme. A to je právě téma podnikové struktury a úrovně zpracování zemědělské produkce a její přidané hodnoty, tak aby ve výsledku byla reálná cena přijatelná únosná pro spotřebitele a zároveň zemědělcům pokryla náklady a byl tam nějaký menší zisk.
Jaká opatření by tu situaci pro vás zlepšila? Co by se podle vás mělo udělat, aby ceny potravin dál tak výrazně nestoupaly?
Myslím, že bude velmi záležet na tom, jaký nový rámec bude mít společná zemědělská politika (Evropské unie, pozn. red.), jaký bude mít rozpočet, jaké budou priority, jaký bude systém rozdělování podpor a jakými byrokratickými podmínkami bude to vše zatížené.
Dnes je to opravdu velká neznámá, protože ani nevíme, jaká bude celková evropská politika s ohledem na výzvy, které v přímém přenosu sledujeme, jako bezpečnost, migrace, digitalizace a další témata důležitá pro Unii.
Co se týká České republiky, tak my budeme tlačit na vnímání trendů, které tu jsou a které nejsou příliš pozitivní. Schází nám mladá generace a schází nám zdroje, ze kterých se bude nová generace rekrutovat. Myslíme si, že tím hlavním zdrojem jsou rodinné farmy, a už méně je to nějaký korporátní zemědělský podnik. Naše snahy budou směřovat k podpoře lokální generačního zemědělství – k rodinným farmám.
A zároveň máme zájem na tom, aby se debatovala změna distribuce veřejných podpor a aby se šlo cestou podpory životaschopnosti jednotlivých zemědělských farem, aby došlo k zásadním změnám v rozdávání dotací. To znamená, že je potřeba zajistit sledování majetkové propojenosti, abychom věděli, komu jsou ty veřejné prostředky nakonec přidělovány.
Myslíme si, že aby peníze byly efektivně rozdělovány a skutečně pomáhaly daným lokalitám a daným farmářům, tak je potřeba přistoupit k tomu, aby bylo zavedeno zastropování dotací, aby byly lokality podporovány a ne vykrádány.
Jak očekáváte, že se ceny potravin pro spotřebitele budou do budoucna vyvíjet?
Předně je třeba počítat s tím, že potraviny mají svou cenu. Jsou výsledkem nějakého snažení, vkladu, investice a lidské práce. Nemůžeme očekávat, že ty ceny nebudou odpovídat nákladům zemědělců.
Ceny, aby byly udržitelné a udrželi jsme tu co nejvíce konkurenceschopných zemědělců, tak musejí vycházet z konceptu, že musí pokrýt náklady a přiměřený zisk. Určitě nebudu slibovat to, že budou ceny potravin výrazně klesat, protože na to není prostor.
Zároveň aby spotřebitelé měli aspoň základní jistotu, že ceny nebudou jak na horské dráze a nebudou růst podle libosti velkých skupin, je potřeba zabezpečit co nejširší konkurenceschopné okolí. Co největší množství zemědělských subjektů a dát jim co největší prostor zpracování produkce, protože tím můžeme vyrovnávat i různé regionální faktory.
Dnes je spousta obchodů realizována prostřednictvím supermarketů, ale schází nám tady článek, který je blíž daným lokalitám. Tím mohou být právě farmáři, protože mohou určitou část své produkce sami zpracovávat a s přidanou hodnotou prodávat zákazníkům.
V tomto Česká republika určitě zaostává. Když se podíváme na státy kolem nás, tak je tento systém zavedený lépe a vychází to lépe pro spotřebitele. I farmář se dokáže realizovat za výhodnější cenu, protože je vždy výhodnější prodávat už zpracovaný produkt místo pouhé suroviny.
Marek Zemánek
mluvčí, Potravinářská komora
mluvčí, Potravinářská komora
Jaké jsou podle Potravinářské komory hlavní příčiny a důvody růstu cen potravin v Česku, které v Česku zdražovaly víc, než je průměr v celé Evropské unii?
Je nutné si uvědomit, že řada nákladů v Česku neklesla na předválečnou úroveň. Zdražují veškeré vstupní suroviny. Raketově rostou poplatky za obaly, odpady, připočíst můžeme rostoucí náklady za mzdy a Česká republika má také stále jedny z nejvyšších cen energií. Už několik měsíců také upozorňujeme, že ke zvyšování fixních nákladů vede nárůst byrokracie a zelené politiky.
Produkce potravin zahrnuje i zemědělce, kteří dodávají nezbytné suroviny. Z jejich pohledu mají potravináři velkou moc určování prodejních i výkupních cen. Poukazují i na to, že v některých sektorech je produkce v Česku soustředěná do několika málo firem. Jak podle vás ovlivňuje trh koncentrace výroby a možnost ovlivňovat ceny na obou jeho koncích?
Ceny potravin určují obchodní řetězce, nikoliv potravináři. Pokud jde o výrobní náklady, tak se samozřejmě výkupní ceny zvedají. My to nerozporujeme.
Samozřejmě zemědělec musí promítnout zvýšené náklady. Když vezmu například mléko, tak mlékárny zaplatí zvýšené náklady, roste výkupní cena mléka, ale mlékárny musí zvýšený náklad promítnout do svých výrobků. Dlouhodobě žádný podnikatel nemůže prodávat pod cenou, jinak by nebyl konkurenceschopný.
Jaká opatření by tu situaci pro vás zlepšila? Co by se podle vás mělo udělat, aby ceny potravin dál tak výrazně nestoupaly?
Konkurenceschopnost. Čeští potravináři jsou konkurenceschopní, co se týká technologií, ale nejsou konkurenceschopní, co se týká nákladů. Když se podíváme do okolních zemí, tak například některé vlády stále subvencují jeden typ energií.
Unijní potravináři – naši kolegové – mají státní podpory. Ministerstvo zemědělství v minulých letech zrušilo národní investiční programy. Připočíst můžeme také DPH, protože Česká republika má stále jednu z nejvyšších DPH na potraviny.
Jak očekáváte, že se ceny potravin pro spotřebitele budou do budoucna vyvíjet?
Nemohu komentovat konkrétní ceny, poněvadž se vystavuji pokutě antimonopolního úřadu. Lze však konstatovat, že ceny potravin mírně porostou, poněvadž vidíme, že potravinářské podniky mají s výrobou náklady.
Například výkupní cena mléka, u pekařských výrobků roste výkupní cena pšenice nebo žita a mírně zdražit mohou například také vejce, protože čeští chovatelé přistavují klecové chovy na volné.
Tomáš Prouza
prezident, Svaz obchodu a cestovního ruchu
prezident, Svaz obchodu a cestovního ruchu
Jaké jsou podle Svazu hlavní příčiny a důvody růstu cen potravin v Česku, které v Česku zdražovaly víc, než je průměr v celé Evropské unii?
Byl to především výrazný nárůst cen energií, které se propisují do cen zemědělců, potravinářů i obchodů. Drahá energie se do finální ceny propíše třikrát. Druhým velkým důvodem byl nedostatek konkurence. V Česku máme velmi často jednoho či dva dominantní dodavatele, a to rozhodně není žádná soutěž, kdy by bojovali o co nejnižší cenu zároveň.
Kdo a jak z toho podle vás profitoval?
Když se dívám na data Českého statického úřadu, tak první krizový rok to byli hlavně zemědělci, kteří měli v roce 2022 největší zisky v celé historii českého zemědělství. O rok později to byli především někteří potravináři. Právě tam, kde chyběla konkurence, a kde si mohli velmi rychle nasadit ceny. Řada potravinářů měla v roce 2023 největší ziskovost ve své historii.
Jaká opatření by tu situaci pro vás zlepšila? Co by se podle vás mělo udělat, aby ceny potravin dál tak výrazně nestoupaly?
Především nesmíme zase připustit další zdražování energií. To je něco, co se okamžitě propisuje do cen potravin. Ale to, co může stát udělat velmi dobře, je podporovat větší konkurenci dodavatelů. Otevírat Česko i zahraniční konkurenci.
Místo toho česká vláda tu konkurenci záměrně omezuje, aby chránila české potravináře. Třetí velkou změnou by bylo podmínit veškeré dotace zemědělcům a potravinářům tím, že každá koruna ze státního rozpočtu povede ke snížení ceny.
Jak očekáváte, že se ceny potravin pro spotřebitele budou do budoucna vyvíjet?
Bude hodně záležet na klimatické změně, která zejména u ovoce zeleniny ovlivňuje velmi výrazně jejich cenu tím, že se často neurodí. Ale základní změnou bude to, jestli se potravinářům povede prosadit jejich snahu o zakazování nebo omezování slevových akcí.
To by znamenalo zdražení základních potravin, což byl obrovský problém pro důchodce, mladé rodiny a pro ty, kteří právě mnohem častěji nakupují ty základní potraviny.
