Jedna demonstruje proti vládě, druhá trénuje střelbu. Dokument ukazuje extrémy rozděleného Polska
Zatímco Marta učí vnučky, jak rozložit a složit kalašnikov, a chodí na vojenská cvičení do lesa, její mladší jmenovkyně tráví volný čas na demonstracích a vymýšlí motivační pokřiky na protivládní pochody. Dokument Dobrá změna v Polsku upřímně ukazuje extrémy dvou politických táborů. „Kvůli filmu jsme na černé listině, nedostaneme peníze na žádný další projekt,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz režisér Konrad Szołajski.
Polští novináři, ale nejen oni, často používají výraz „symetrista“ pro ty, kteří vyvažují mezi vládou a opozicí. Je váš film symetrický? Mně totiž připadá, že ano, protože jste si vybral dva extrémy. Dvě hrdinky, které se obě jmenují Marta, jedna demonstruje ve Varšavě a angažuje se ve Výboru na obranu demokracie (KOD), druhá střílí v lese a chodí na setkání s politiky vládnoucí strany Právo a spravedlnost, jejíž kroky podporuje. Byla vaším cílem symetrie?
Pojetí polského politického symetrismu je trochu pejorativní, využívá se k tomu, aby se kritizovali lidé, kteří se pokouší stát stranou. Kritizuje se tak to, že se na misky vah dává současná vládnoucí strana i její předchůdci, a zkouší se dokazovat, že předchůdci nebyli lepší, že je to politika, a že jedni i druzí dělají lepší i horší věci. Já souhlasím s tím, že předchozí vlády nebyly ideální a že ty současné mají chvíle, kdy dělají něco rozumného – například už je možné využívat lékařskou marihuanu.
Konrad Szołajski
Dvaašedesátiletý polský režisér a filmový scénárista. Studoval filmovou a televizní režii na univerzitách v Katovicích a v Londýně. V letech 1993-1999 byl třikrát nominovaný na Zlaté lvy na gdyňském filmovém festivalu. V roce 2015 natočil dokument Válka se satanem o exorcismu v Polsku. Na festivalu Jeden svět letos představil dokument Dobrá změna v Polsku, v němž přibližuje aktuální politické dění v zemi očima dvou žen z opačných stran politické bariéry. Zatímco Marta chce silné Polsko a vede paramilitární jednotku, Tita chce patřit do Evropy, nemá ráda zbraně a cítí, že vládní program „dobrá změna“ je nástroj k potlačení vlivu liberálů.
Nechtěl bych ale znít jako symetrista, protože se domnívám, že současné vlády jsou přece jen mnohem horší. Jsou horší ve smyslu toho, že spouští mechanismy, které by se spouštět neměly.
Když se lidem moc naslibuje, povzbudí se jejich apetit a namluví se jim, že určité věci je možné dělat, je pak těžké tu vlnu zastavit. Je to vlna požadavků, nacionalismu a fašizujícího jednání, které se v Polsku objevuje. Samotné PiS není stranou, která to sama o sobě propaguje, ale toleruje to. Vlna extremismů je ve velké míře výsledkem absence kontroly a reakce vlády. To je strašné.
Kritičtější opozice
Jakou roli v celém vládnoucím pravicovém táboře hraje hrdinka vašeho dokumentu Marta?
Marta je jeho reprezentantkou, ale je zároveň, v porovnání s ostatními příznivci vládnoucí strany, poměrně dost liberální. V našem filmu vystoupila proto, že je dost otevřená. Nejde všechny házet do jednoho pytle, ten její, jistě patrný, extremismus, není až tak radikální jako u dalších lidí, kteří nesouhlasili s účinkováním ve filmu. Musel jsem vzít někoho, kdo s tím bude souhlasit.
A na opačné straně je druhá Marta, přezdívaná Tita, která jezdí do Varšavy na demonstrace KOD a odporem proti vládě žije.
Ano, na druhé straně je to podobné. Radikální opozice je občas tak radikální, že je někdy složité ji natáčet. Chtějí pouze hrdinský obraz své činnosti, dokonce mezi největšími kritiky mého filmu jsou spíše právě radikálové z řad opozice než lidé z pravé strany.
Jak těžké bylo dostat se ke konzervativní Martě? Ona je členkou takzvaných klubů ostře pravicového deníku Gazeta Polska, dorazila ze Slezska do Varšavy i na slavné smolenské měsíčnice – pravidelné pochody, náboženská a politická shromáždění k jednotlivým měsíčním výročím letecké katastrofy u Smolenska v roce 2010, na kterých do loňského dubna vystupoval Jarosław Kaczyński. To jsou velmi uzavřené akce a sdružení.
Marta se ukázala jako poměrně otevřený a loajální člověk. Dodržovala naši dohodu o natáčení. No a díky ní jsem se mohl dostat do prostředí klubů Gazety Polské, zaručila se za mě.
Musím přiznat, že na rozdíl od funkcionářů strany PiS, z nichž je většina naprosto nepřístupná, jsou členové těch klubů daleko přístupnější pro rozhovory, tedy nejen Marta. Jsou nezávislejší, dělají to z přesvědčení, kdežto straničtí funkcionáři pro politický zisk. Lidé v klubech Gazety Polské, i když se s nimi nemusíme ztotožňovat a souhlasit s jejich názory, to dělají od srdce.
Sám název vašeho dokumentu je dost provokativní. Dobrá změna byla volebním heslem PiS v roce 2015, teď ho ale užívá ironicky a jízlivě i opozice pro popis kauz nebo neúspěchů vlády či institucionálních změn prosazených konzervativci. Možná i to je důvod, proč si v názvu najde každý to svoje?
Já jsem neukrýval to, že jsou mi blíž myšlenky té opoziční strany, ale zároveň jsem usiloval o to, abych pravdivě ukázal věci, které dělají druzí – aby si mohl divák vybrat. Název je trochu zlomyslný, ale spíš ironicky.
Šlechetné šílenství Havla
Natáčeli jste v době, kdy byl protivládní KOD už poněkud marginální a trochu zdiskreditovaný aférou jeho bývalého lídra Mateusze Kijewského, který ze sbírek proplácel faktury za IT a PR služby sám sobě. Druhá Marta, tedy Tita, ve filmu říká, že přesvědčování lidí je tím pádem složitější, přesto demonstracemi žije. Taky se mi zdá jako extrém. Konzervativní Marta chodí do kostela, cvičí s vnoučaty v lese jako dobrovolná členka vojsk teritoriální obrany. Je to to, co mají společné?
Jsou si velmi podobné, protože my jsme vybrali dvě aktivistky ze dvou stran, abychom ukázali, jak funguje jedna i druhá strana sporu. Mají jiné hodnoty, ale stejný způsob myšlení a angažování. Obě jsou upřímné a obě mají vlastenecký vztah k Polsku. Film neukazuje většinu společnosti, ta není tu ani tam.
'Obránci polské demokracie' se nevzdávají. Premiérce pod okny protestují už 450 dní
Číst článek
Ano, když se bavím s přáteli, o lidech chodících na měsíčnice říkají, že jsou to blázni, to ale samé říkají i o „kodovcích", kteří v maringotce nepřetržitě protestovali před Úřadem vlády.
Trochu to tak je. Nevím ale, jestli všichni aktivisté nemusí být takovými, jak ty to hezky nazýváš, blázny, protože kdo normální věnuje svůj čas, energii, peníze a zdraví, aby zastupoval tak trochu abstraktní hodnoty.
Tita říká, že všechno dělá pro dceru, ale to, co dělá, nemá na dceru bezprostřední vliv. To by udělala lépe, kdyby ji třeba učila jazyk. Ona v sobě ale má takový společenský náboj, stejný má i Marta. A teď je tu otázka, který z těch nábojů nás přesvědčí.
Když se koukneš na Česko, kolik tu bylo opozičníků? Havel a malá skupinka. Nazval bys je blázny? Bylo to šílenství, ale šlechetné. Vždycky existuje nějaká avantgarda, která určuje směr. Kdyby nebyla Tita, odpor proti vládě, která občas dělá hrozné věci, by byl slabší.
Ale funguje to skutečně? Právo a spravedlnost podle různých průzkumů už čtvrtý rok vede, nebo přinejmenším se sjednocenou opozicí výrazně neprohrává.
PiS udělalo hodně věcí špatně, ale ukázalo liberálům, že je potřeba dělat trochu jinou sociální politiku. Teď to není tak, že pokud lidé zvolí antiPiS, bude ráj. Naopak. Může nastat peklo. Zdravá kritika politiky ze strany PiS může být součástí vystřízlivění na politické scéně. Nevím, nakolik se na tom PiS podílel, ale ty odposlechy (z varšavských restaurací zveřejněné v roce 2014), které zkompromitovaly vládu Občanské platformy, určitým způsobem otevřely lidem oči.
Četl jsem, že jste s financováním filmu měl problémy, že musela proběhnout sbírka.
Žádná vláda a žádní úředníci nemají rádi, když se jim kouká pod ruce. Já jsem mnoho let zvyklý na shánění peněz z mnoha zdrojů, dělám to už od roku 2005, protože vláda může, nezávisle na politických barvách, odmítnout poskytnout peníze.
Chtěl jsem dělat seriál o poslancích parlamentu, ale finance mi stopli po prvním dílu, protože poslankyně SLD (postkomunistický Svaz demokratické levice) v něm vypadaly směšně. Proto spolupracuji s veřejnoprávními stanicemi v zahraničí, našel jsem producenta z Francie a v Polsku nám dal trochu peněz Slezský filmový fond, který není vládní. Peníze se sešly také z EU a ze sbírek.
Náš dokument není filmem, který politicky agituje. Nevěděli jsme, jak skončí „dobrá změna“, ale zaznamenání tohohle historického momentu v Polsku, bez ohledu na to, jak hodnotíme PiS, je velmi důležitá věc. Až do premiéry na podzim 2018 nikdo nemohl vědět, jaký film bude. My jsme chtěli ukázat obraz takový, jaký je. Ale oni se toho báli, jsme na černé listině. Kvůli tomuhle filmu nemůžeme dostat od Polského filmového institutu prostředky na žádný další projekt, protože jsme podle jeho ředitele natočili špatný film a neměli bychom dostat finance.
