Korejec Hong Sang-soo natočil více než tři desítky filmů. Letošní novinka Nalezeno v překladu je ale vůbec první Hongovo dílo, které si našlo cestu do české kinodistribuce. Dává opožděnou, ale výbornou příležitost se s jeho svérázným pojetím kinematografie seznámit.

Premiéry Pavla Sladkého Lavička v parku 16:01 12. prosince 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Korejský režisér Hong Sang-soo natáčí filmy, které jen málokdy přesáhnou 90 minut. Zato jich natáčí hodně. Často i dva celovečerní počiny do roka. A je miláčkem všech předních evropských festivalů, které jeho filmy hojně uvádějí i oceňují.

Jde o nízkonákladové snímky vznikající za týden nebo dva natáčení s velmi malým štábem. Levný digitální obraz připomíná snad až amatérské domácí video.

K čemu jsou dobré vraždy. Film Pro smilování! bere diváky do lesa na houby rostoucí z mrtvoly

Číst článek

Jsou to ale důmyslné scenáristické počiny plné konverzací a variací. Variují se tu slova, identity i situace. Navíc Hongovy snímky obsahují evidentní metarovinu, reflektující filmové médium, proces tvorby i samotného filmaře a jeho osobní situaci.

Například film Teď správně, potom špatně z roku 2015 vypráví dvě varianty jednoho příběhu o režisérovi, který přijíždí debatovat s diváky a potká se s malířkou, která ho velmi zaujme. Název napovídá, jak se věci budou vyvíjet v první a druhé polovině.

Jedno z novějších režisérových děl Ve vodě je pro změnu celé natočené rozostřeně, čímž Hong reflektoval svůj zhoršující se zrak.

Černobílá Tráva nám zase ukazuje kavárnu, ve které se odehrávají různě do sebe vložené příběhy. Postavy píší příběhy pro jiné, zaznamenávají odposlechnuté dialogy do textu scénářů, prožívají napsané příběhy a vystupují z nich.

Hong Sang-soo si vytvořil vlastní filmový mikrosvět a kupodivu se mu daří se neopakovat. Přesvědčil o tom publikum i v poslední době filmy, jako byla Žena, která odešla, nebo jinými. Včetně aktuálního Nalezeno v překladu.

Francouzská hvězda Isabelle Huppert v tomto novém, ale tradičně velmi skromném a levném filmu korejského autora hraje trochu zmatenou, rozcuchanou cizinku Iris, snažící se živit svéráznou metodou výuky francouzštiny. Její interakce jsou plné rozpaků a nejistot.

Nevíme, co ji do Koreje přivedlo, ani nic dalšího o tom, co nekonvenční Iris utvářelo. Vkládá ale během svých soukromých lekcí francouzštiny lidem do úst otázky jako „Kdo je ten člověk, kterým bych se chtěla stát?“ nebo „Proč jsem ze sebe tak otrávená a unavená?“

Anebo při hraní hudby radí: „Odolej pokušení podlehnout paměti.“ Takže je evidentní, že k životní změně (nejen místa k životu) ji cosi popohnalo. 

Iris zdůrazňuje, že jazyk je příležitostí vyjádřit něco smysluplného. Zdá se ale, že pouze za předpokladu, že půjde o cizí, neznámý jazyk v situaci, kdy je člověk poněkud rozhozený a vykolejený.

Jako by nás to zbavovalo možnosti (nebo nutnosti) schovávat se ve své obvyklé společenské roli. „Tohle je ta otázka?“ ptají se Iris její studentky, jestli došly k jádru aktuální lekce. Zdá se, že prazvláštní Francouzka sama je ztělesněná otázka…

Superskromná produkce, oblečení s sebou

V Hongových filmech hrají velkou roli poezie, kavárny, ale také korejské alkoholické nápoje sodžu nebo v Nalezeno v překladu konkrétně makkoli, mléčně zbarvené rýžové víno.

71letá Isabelle Huppert je dnes intelektuální i módní ikona, spolumajitelka pařížského kina a samozřejmě star filmů Michaela Hanekeho (Pianistka, Láska), Paula Verhoevena (Elle), Claire Denis (Sama v Africe) dříve Maurice Pialata (Loulou), Clauda Chabrola (Obřad) nebo Michaela Cimina (Nebeská brána) a dalších slavných režisérů.

Pro některé ztělesnila „obyčejné zlo“, pro jiné pomstu, patologickou figuru anebo nekonvenčnost. Hraje velké role od dětství a rozhodně se s přibývajícím věkem nezříká kontroverzních rolí ani výrazných autorských provokací.

S Korejcem Hongem ale Huppert nespolupracuje poprvé. Objevila se totiž v jeho snímku V jiné zemi a pak ještě v Claiřině fotoaparátu. Jak potvrdila například v rozhovoru pro Film at Lincoln Center Podcast, nevadí jí, že dopředu nezná scénář, pracuje se zcela miniaturním štábem, na který jinak není zvyklá, ani že si musí do Koreje přivézt vlastní šaty, ve kterých pak hraje. Stojí jí to zato.

Je to tím, že Hongovy superskromné filmy jsou alternativou nejen k mainstreamové, ale i běžné artové produkci.

Pobízejí publikum k zamyšlení nad odhalenou strukturou tvorby a zdroji inspirace, otázkami identity, spojenými s jednotlivými postavami i osobním rozměrem kinematografie. Nalezeno v překladu dává smysl sledovat uvnitř autorského vesmíru autora, ale i jako první setkání s jeho vizí.

Snímek Nalezeno v překladu měl tuzemskou premiéru v rámci festivalu Be2Can. Česká kina ho hrají od 12. prosince 2024. 

Pavel Sladký Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít