Bratrství v poušti a tmě. Na Oscara nominovaný Já Kapitán je odyseou dvou senegalských teenagerů
Dva senegalští kluci touží po životě v Evropě. Sní o tom, že se stanou třeba hudebními hvězdami. Za potají našetřené peníze se proto rozhodnou vydat na cestu směrem k bohatému Severu. Nemají představu, jak strastiplná odysea v poušti i na moři to bude. Italský snímek Já Kapitán, oceněný na festivalu v Benátkách a nominovaný na Oscara, promítají česká kina.
Seydou a Musa jsou nerozluční kamarádi. Žijí v Dakaru, mají rádi hudbu, fotbal a žijí svými představami o dobré budoucnosti. Bez vědomí rodičů se vytratí na cestu, o které slyšeli, že by je za štěstím mohla dovést.
Před sebou mají několikery státní hranice, saharskou poušť a Středozemní moře. A hlavně množství lidí, kteří se na jejich cestě budou chtít nějak přiživit, nebo jim se zlým úmyslem přímo bránit. Větším nepřítelem než příroda jsou bezesporu lidé.
Wim Wenders na japonských záchodcích zatoužil po jednoduchém životě. A natočil Dokonalé dny
Číst článek
I když Já Kapitán vychází z rozhovorů s Afričany, kteří absolvovali cestu za lepším životem v Evropě, snímek italského režiséra Mattea Garroneho není případovou studií, ani dokumentárním počinem. Je dobrodružnou odyseou formující identitu dvou odvážných náctiletých přátel.
Dotváří ji snové a magické momenty, které jsou pro režiséra filmů rozpjatých mezi tvrdou přízemní realitou a fantastikou, příznačné. Dříve natočil Gomorru, Reality Show, Pohádku pohádek, Dogmana nebo Pinocchia. Jedná se o jednoho z nejvýznamnějších současných italských režisérů.
To, co Seydoua a Musu čeká, jsou rychlé a tvrdé lekce na trase k dospělosti. Z cesty pro ně není návratu a každé rozhodnutí nebo nepozornost můžou skončit tragicky. Když spadnou z korby náklaďáku na pouštním přejezdu, zaostanou za skupinou při přechodu písečných dun nebo špatně odpoví na otázku při výslechu pohraničníků, převaděčů nebo ozbrojenců.
Učí se nést zodpovědnost za svá rozhodnutí, ale i jeden za druhého. Nic si vzájemně nevyčítají. Oba mladí herci Seydou Sarr a Moustapha Fall jsou mimochodem před kamerou úplní debutanti a jejich výkon je třeba ocenit.
Já Kapitán, nazvaný právě podle Seydouovy vydřené schopnosti kormidlovat svůj život bez ztráty vlastní tváře a lidskosti, nezobrazuje migraci Afričanů zásadně novým způsobem. Trasa ze Senegalu má v lecčem i předvídatelné peripetie. Je ale výborně nasnímanou odyseou současnosti, která vybízí k následné reflexi.
Migrace ve filmu
Evropská, především britská, francouzská anebo právě italská fikční kinematografie obecně přistoupila k migračním tématům v posledních desetiletích z mnoha různých úhlů pohledu a rozhodně přinesla cennou reflexi společenských témat i osobní zkušeností.
Michael Winterbottom už v roce 2002 v dramatu Na tomto světě sledoval cestu mladých Afghánců za svobodou a mísil dokumentární přístup a fikční vypravěčství. Snímek Welcome Philippa Lioreta se odehrává převážně v Calais na cestě do Anglie a obsahuje ve fikčním rámci mnohé dobře rešeršované detaily ze života těžce zkoušených migrantů na evropské půdě.
Já Kapitán
drama
Itálie, 2023, 121 min
Režie: Matteo Garrone
Scénář: Matteo Garrone, Massimo Gaudioso, Massimo Ceccherini, Andrea Tagliaferri
Hrají: Joseph Beddelem, Didier Njikam, Seydou Sarr, Moustapha Fall, Bamar Kane, Affif Ben Badra
Italové Jonas Carpignano ve filmu Mediterranea anebo Gianfranco Rosi v Požáru na moři ukazují obrazově intenzivním, i když odlišně stylizovaným způsobem italskou zkušenost s migrací. Agnieszka Holland v nejnovější, alarmující Hranici upozornila na opomíjenou krizi (východo)evropského svědomí na bělorusko-polské hranici.
Podobu animovaného filmu na pomezí dokumentu a fikce zase dostala migrace v koprodukčním Utéct. A migrační témata hýbou celým francouzským tzv. banlieue cinema o předměstích, která strádají následkem nezvládnuté integrace a neřešených sociálních témat.
Jednotliví tvůrci se zaměřili na témata cesty, sociálních dopadů, integrace, meditace nad tématem nebo právě dobrodružného a „coming-of-age“ aspektu, ke kterému se přiklonil Matteo Garrone. Jiné filmy nám paralelně pomáhají pochopit podmínky, ze kterých lidé chtějí nebo musejí odcházet.
Kinematografie nevyřešila migrační krizi, ani nemohla. Ale svou úlohu plní, možná lépe než v případě jiných výzev současnosti, které mají hůře uchopitelné, například finanční nebo kybernetické parametry. Dokumentuje, vypráví, reprezentuje obrazem, varuje a zprostředkovává lidskou zkušenost.
Snímek Já Kapitán měl předpremiéru na lidskoprávním festivalu Jeden svět. Česká kina ho hrají od 4. dubna 2024.