Pořád s námi chce někdo manipulovat. Když si ale zjišťujete informace, jde to jen těžko, říká Hrzánová
Herečka Barbora Hrzánová exceluje především na divadelním jevišti. Mnohých lidí se dotkla svou přímostí a civilním projevem. „Když připustím tezi, že mám otevřenou hlavu, je to rozhodně velký prostor ke svobodě,“ říká v rozhovoru s Barborou Tachecí v pořadu Osobnost Plus.
„Když si o něčem něco přečtete, něco zjistíte, tak se s vámi samozřejmě dá jen těžko manipulovat. Což pořád někdo zkouší,“ říká ve vysílání Českého rozhlasu Plus herečka Barbora Hrzánová, kterou proslavila mimo jiné hlavní role v divadelní inscenaci Hrdý Budžes.
„A nemusí to být jen nějaká vám nadřazená osoba v divadle. Manipulovat s vámi může zkoušet i prodavačka v zelenině, když si zrovna usmyslí. Stejně tak média. Myslím si ale, že se mnou se dá manipulovat hodně špatně,“ dodává.
„Bolest mně působí jakákoli zrada,“ přibližuje své pocity v souvislosti se závažnějšími životními zážitky.
„I po čtyřicítce, navzdory tomu, že jsem se naučila částečně promítnout, vcítit do člověka a částečně vysvětlit některé jeho záchvěvy chování, je zrada a bolest, když mě někdo zklame srdcem.“
Na volné noze
Barbora Hrzánová odešla z angažmá „na volnou nohu“ proto, že jí mimo jiné nebyla příjemná spolupráce s některými kolegy.
„Je to balíček věcí, který se dotýká celkově svobody. Dlouho jsem si neuměla představit být na volné noze. Vyrostla jsem v divadle v Českých Budějovicích, hrála jsem si od malička na divadelním dvoře, v zákulisí s babičkou nebo v nápovědní budce,“ vzpomíná.
„Divadlo patřilo k mému životu. A když jsem vystudovala, stále jsem byla v pevném angažmá. Měla jsem pocit, že to bude můj život až do konce,“ popisuje.
„Šlo ale o moji vnitřní svobodu. Když na mě někdo začal tlačit, něco najednou ruplo. Cítila jsem, že nemohu dýchat a že je má vnitřní svoboda velmi uzoučká,“ uzavírá herečka.
Barbora Hrzánová také v rozhovoru vysvětluje, jaká jsou rizika volného povolání. A vzpomíná na svého otce Jiřího Hrzána či na komunistický nátlak na něj.
O Báře Hrznánové
Herečka a zpěvačka Barbora Hrzánová nastoupila po absolvování pražské DAMU do angažmá v Národním divadle. Z něj pak v roce 1993 přešla do Divadla Na zábradlí. Nyní je bez stálého angažmá. První známější filmovou rolí pro ni byla mentálně postižená Johanka v Renčově filmu Requiem pro panenku z roku 1991.
Na cenu Českého lva byla třikrát nominována za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli. Se svým partnerem Radkem Holubem hrála ústřední dvojici v komedii Zdeňka Tyce Už. Za inscenaci Hrdý Budžes hranou v příbramském divadle obdržela v roce 2003 cenu Thálie.
