Argumenty ve prospěch návštěvy americké delegace na Tchaj-wanu jsou zřejmé. Amerika stojí za svými spojenci a podporuje rozvoj demokracie i v Asii. A konkrétně Nancy Pelosiová má za sebou desítky let práce při upozorňování na praktiky čínského komunistického režimu.

Znamená to ale, že je od ní rozumné v této věci kdykoli udělat cokoli? Mnozí američtí nebo britští odborníci si to nemyslí.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Pelosiová v čínských službách

Například podle komentátora Thomase Friedmana z New York Times Pelosiová porušila naprosto základní poznatky racionální diplomacie, když svou cestu uskutečnila v období, kdy Spojené státy vyvíjejí maximální úsilí při podpoře Ukrajiny a snaží se udržet Čínu co nejdále od Ruska.

Proto ze strany Bidenovy administrativy přišla tak vlažná podpora kongresové cesty na Tchaj-wan a spekuluje se o tom, že prezident při komunikaci s Pelosiovou vyjádřil přímý nesouhlas s návštěvou právě v tomto období. Za nemoudrý ho označili všichni relevantní hráči, od ředitele CIA až po předsedu Společného sboru náčelníků štábů.

Přesto se Pelosiová vydala na cestu a riskovala tak nejen zhoršení americko-čínských vztahů v komplikovaném období, ale i potenciální přímý či nepřímý vojenský střet mezi oběma zeměmi. Aniž by tím – přinejmenším podle Friedmana – Tchaj-wanu nějak prospěla.

Do zvláštní situace vlastně postavila i vedení Tchaj-wanu, které sice nechtělo symbolicky významnou návštěvu odmítnout, ale možná by ji raději přijali v méně napjatém období.

Analytik agentury Bloomberg Minxin Pei dodává, že krize kolem cesty zvýší americkou snahu vybudovat vlastní kapacity na výrobu čipů, což možná americké bezpečnosti prospěje, ale Tchajwance ekonomicky i strategicky poškodí. Pelosiová prý také možná přesvědčí Čínu, že vojenská síla ve věci Tchaj-wanu je jediná cesta.

A jaksi v neposlední řadě dala Pelosiová čínskému prezidentovi Si Ťin-pchingovi do ruky nástroj, jak před nástupem do třetího funkčního období odvrátit nepříjemnou debatu o ekonomických a epidemiologických neúspěších posledních let a nasměrovat ji jinam, na těžko měřitelné otázky národní prestiže.

Třikrát měř

S tím souvisí druhá rovina možné kritiky. Předsedkyně Sněmovny reprezentantů mohla využít skutečnosti, že jakožto členka Kongresu není zodpovědná za zahraniční politiku, a přitom nějakou provádí – ovšem na cizí účet, tchajwanský, ale i americký.

Při tomto provádění odhalila zmatky v otázkách americké politiky vůči Tchaj-wanu a poškodila americkou důvěryhodnost. Jak píše například britský Economist, v okamžiku, kdy se dostala na veřejnost Bidenova slova o tom, že vojenští představitelé cestu nedoporučují, americký prezident měl už jen dvě špatné možnosti.

Podpořit Pelosiovou a neužitečně poškodit vztahy s Pekingem. Nebo proti cestě veřejně vystoupit a vytvořit tak dojem, že ustupuje komunistům. A tím vlastně poskytnout politické střelivo republikánům krátce před volbami.

Převzato z Plusu

K cestě došlo také v období, kdy Biden porušil dlouhodobou americkou strategii záměrné nejednoznačnosti v otázce, zda by USA Tchaj-wan proti Číně vojensky hájily. Opakovaně naznačil, že Amerika bude ostrov vojensky bránit, aby pak jeho vlastní spolupracovníci takový závazek zase zpochybnili. A rtuťovitá kongresmanka znovu upozornila Čínu a svět na americkou nejistotu a nejednotu.

Pelosiová byla chválena za odvahu a principiálnost, svoboda je přeci nedělitelná. Možná má na své straně strategickou pravdu proti taktické opatrnosti. Jenže zájmem Spojených států i Tchaj-wanu není jen ochránit demokracii a svobodu, ale dělat to s minimálními lidskými i ekonomickými náklady.

Když už má dojít ke konfliktu, je lepší, když si čas a místo vyberete vy a ne protivník. Není třeba kvůli tomu studovat politologii, řeknou vám to na první hodině každého kurzu sebeobrany.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít