Gulen se narodil před třiaosmdesáti lety ve východním Turecku v rodině imáma. Pokračoval v otcových stopách, ale jinak. V 60. letech se stal duchovním ve dvou důležitých městech na opačném, západním konci Turecka, v Edirne a pak Izmiru. Obcházel čajovny a kavárny a oslovoval studenty. 

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Zemřel Fetullah Gulen. Odejde s ním i jeho odkaz?

Budoval síť příznivců, organizoval různé akce, včetně pomoci těm, kdo by kvůli špatné sociální situaci nemohli studovat. A tak vzniklo hnutí, které neslo jméno Hizmet, služba. Turecko bylo tehdy mnohem chudší a méně rozvinuté, a jeho mocenská elita ostentativně protináboženská. Gulen to postupně měnil.

V 70. letech už měl po celém Turecku mnoho následovatelů, a v 80. letech, kdy se Turecko začalo rozvíjet, už mnozí z nich patřili k bohatší vrstvě. Gulenovo hnutí mohlo zakládat po celé zemi školy, které byly považovány za lepší než ty státní. Gulenisté také převzali list Zaman, a udělali z něj největší noviny v zemi. V 90. letech už jeho žáci a obdivovatelé pronikali do mnoha vlivných pozic v byrokracii, policii i armádě.

Gulen prospíval mnoha lidem, a mnohé ovlivnil. Hlásal mezináboženský dialog a mírnost, inspirovanou tradicí tureckého súfismu. Současně ale vracel náboženství do veřejného života a státních institucí.

V tom se shodl s tehdy mladým politikem Recepem Tayyipem Erdoganem, který také usiloval o návrat islámu. Oba muži na tomto projektu spolupracovali, zejména poté, co se Erdoganova AKP roku 2003 dostala k moci – a už jí nepustila.

Gulenovi sekulární kritici mu zazlívají, že použil svůj vliv a síť příznivců k tomu, aby Erdoganovi pomohl s převzetím státu. Oba vlivní hráči se ale nakonec dostali do konfliktu. Údajně tehdy, když policie a justice, prý už do značné míry v rukách gulenistů, začala vyšetřovat korupci v kruzích kolem Erdogana. 

Rozkol

Vláda v roce 2015 vláda označila Gulenovo hnutí za teroristickou organizaci. V následujícím roce se v Turecku odehrál armádní puč, který Erdogan jen se štěstím ustál. Z organizace převratu obvinil svého bývalého spojence, jeho příznivce pozavíral, desítky tisíc lidí vyhodil z práce, zlikvidoval nebo převzal gulenistické školy a média.

Erdogan obvinil Gulena z toho, že využívá náboženství k tomu, aby se plíživě zmocnil politické moci v sekulární republice, a že se podílí na korupci a zločinech, jako je praní špinavých peněz. Je to paradox, protože právě takovým obviněním čelí on sám. 

Gulen jakoukoli účast svou nebo svého hnutí na pokusu o převrat jednoznačně odmítl. Perzekuce se ho přímo nedotkla, už od roku 1999 žil pro jistotu v dobrovolném exilu v Pensylvánii, a Američané ho Erdoganovi navzdory silnému tlaku odmítli vydat. 

Ani Gulen Erdogana, svého někdejšího spojence, moc nešetřil. Označil ho za narcistického diktátora, podobného Hitlerovi a Stalinovi, a dodal: vláda takových lidí končí v rozvratu, a totéž prý čeká i tureckého prezidenta.

Někdejší vůdce vlivného a úspěšného hnutí se v posledních letech stáhl do ústraní. Měl zdravotní problémy, a podle svých slov toužil po samotě, modlitbách a klidu. Říkal, že by byl nejraději, kdyby se o jeho smrti nikdo nedozvěděl a všichni na něj zapomněli. To se asi jen tak nestane.

Gulen se nikdy neoženil, a neměl děti. Jeho synovce turecká tajná služba unesla před několika lety z Keni a posadila do vězení za členství v „teroristické organizaci“. Zatím tedy není jasné, co bude Gulenovým životním projektem po jeho smrti.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít