Přesto Špidla zažil v červenci 2003 vrchol své politické kariéry. V Bílém domě se s ním sešel americký prezident George W. Bush a americká strana dávala po celou dobu návštěvy najevo, jak si přítomnosti vzácného hosta z malé země uprostřed Evropy váží.

Byl to samozřejmě obvyklý diplomatický trik. Sociální demokrat Špidla neměl s republikánským prezidentem společného skoro nic, kromě jediné agendy – Iráku.

Američané na něj v březnu 2003 zaútočili a Češi se s velkým váháním a skoro nenápadně postavili na jejich stranu. Ne kompletně, tehdejší prezident Václav Klaus byl proti a nutno říct, že spousta jeho argumentů se po letech potvrdila.

Tehdejší cesta do Washingtonu byla pro Špidlu odměnou za projevenou loajalitu a zálohou na její pokračování. A pokud zapomeneme na neopakovatelná 90. léta a americký Kongres nadšeně aplaudující Václavu Havlovi v únoru 1990, je „model Špidla“ jediným možným způsobem, kdy se český politik může dostat až do Oválné pracovny.

Spojenecká podpora

A tak je potřeba dívat se i na nadcházející cestu premiéra Andreje Babiše (ANO) za Donaldem Trumpem. Není to pochopitelně žádný výraz obdivu americké administrativy k úspěšnému zavedení EET v Česku.

Převzato z Plusu

Je to čistě pragmatická záležitost, jejíž dva zásadní body se jmenují dostavba Jaderné elektrárny Dukovany a Huawei. To všem doplněné aktuálním zpravodajským brífinkem v Langley, kde sídlí ústředí CIA.

Aby to bylo řečeno jasně: je dobře, že se premiér Babiš do Washingtonu jede. Lídr ANO změnil v české politice už ledacos, zatím ale naštěstí ne zahraničně-politický konsenzus, který ještě před pár lety vypadal jako téměř neotřesitelný.

Česko chce patřit do západního společenství a Babiš zatím z této cesty zásadně neuhnul. Cesta do Washingtonu mu to jen připomene, což může být užitečné.

Ale raději už dopředu bude užitečné – třeba pro příští vydání jeho pravidelného nedělního facebookového vyprávění „Kde jsem všude byl a co jsem zařídil“ – uvést, že z úplně stejných, čistě utilitárních důvodů se do Bílého domu podívalo už mnohem více jeho předchůdců, včetně těch, jimiž Babiš tak ostentativně opovrhuje.

O Špidlovi již byla řeč. Václav Klaus jako předseda vlády se sešel s Billem Clintonem v roce 1995. Miloši Zemanovi vynesla jeho podpora útoků na Jugoslávii a Afghánistán hned dvě přijetí: u Billa Clintona v roce 1999 i George W. Bushe v roce 2001.

Mirek Topolánek cestoval za George W. Bushem v roce 2008 kvůli nikdy nepostavenému radaru v Brdech a Petr Nečas si jako zatím poslední český předseda vlády před osmi lety potřásl rukou s Barrackem Obamou. Důvodem byl především tehdejší tendr na rozšíření Temelína.

Předseda vlády Babiš přijíždí do Washingtonu ve stejné pozici jako všichni jeho předchůdci. Jako hlava exekutivy země, která sice Ameriku většinu času příliš nezajímá, v jisté chvíli od ní ale kterýkoliv obyvatel Bílého domu očekává spojeneckou podporu. A nabízí za to vlastní loajalitu. A to je celý příběh.

Jindřich Šídlo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít