Evropský institut pro rovnost žen a mužů zkoumá každoročně takové věci, jako je práce, zdraví, čas, finance, znalosti nebo moc. A většinu z nich Česko zvládá podprůměrně. V hodnocení získalo pouhých 55,6 bodu. Oproti průměru, který byl 67,4.

Nejhorších výsledků jsme dosáhli v zastoupení žen ve funkcích a také v tématu přímé platové diskriminace. Ačkoliv do problematiky nerovností vždy vstupuje celá řada faktorů, základní téma tu zůstává stejné: je jím otázka péče a s ní související diskriminace žen na pracovním trhu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Nerovnost často začíná péčí. Motivovat muže k účasti na ní je žádoucí pro všechny

V debatách o čerpání rodičovské dovolené pro muže však tento stěžejní faktor nějak chybí. A to navzdory tomu, že na kritický vztah mezi péčí a diskriminací žen upozorňuje trvale i Český statistický úřad.

Podle dlouhodobých statistik odchází na rodičovskou dovolenou v České republice skoro výhradně ženy – pečují v 98 procentech případů. Takto vysoké číslo princip dobrovolnosti skoro vylučuje a veškerá zkoumání péče v Česku to potvrzují.

Hlavní roli v otázce, kdo bude pečovat – nejdříve o děti, pak třeba o starší rodiče – hraje kromě kulturních zvyklostí ekonomická nutnost. Alespoň tak se vyjádřilo skoro 50 procent dotazovaných během šetření aliance Byznys pro společnost.

Stejný výzkum navíc uvádí, že doba strávená mimo zaměstnání z důvodu mateřské a rodičovské dovolené výrazně ovlivňuje profesní a kariérní dráhu rodičů. Více než tři čtvrtiny rodičů (77 procent) a dvě třetiny zaměstnavatelů (66 procent) si myslí, že rodičovství má u nás stále negativní dopad na celoživotní uplatnění žen v práci.

Jsou to totiž ženy, u kterých se automaticky počítá s nižším příjmem, a jsou to muži, na kterých často finanční stabilita domácností stojí. Problém je, že nerovnost v odměňování žen a mužů s péčí přímo souvisí: zaměstnavatelé často počítají s tím, že jim žena na čas zmizí, proto necítí (podvědomě, nebo otevřeně) potřebu ji podporovat v kariéře. Vzniká tím začarovaný kruh, ze kterého se dá vystoupit jen stěží.

Svoboda, nebo předurčení?

Jedinou šanci na jeho prolomení tak skutečně představuje co největší motivace mužů k účasti na péči. Když si Liga otevřených mužů před lety nechala zpracovat výzkum týkající se účasti mužů na rodičovské dovolené, vyšlo z něj, že by se do péče rádo zapojilo na 50 procent otců.

Převzato z Plusu

Brání jim v tom jediné: že mzdy a platy jejich žen jsou právě ty, které lze v rodině snáze oželet. Paradoxní potom je, že nejvyšší gender pay gap je kromě u lidí se základním vzděláním právě u lidí s tím vysokoškolským.

Stávající nerovnost, která často začíná právě za dveřmi domácností a která má pak zásadní dopady na kvalitu života žen (celých 70 procent lidí pod hranicí chudoby globálně jsou ženy), nás staví před zásadní otázku: opravdu je současné nastavení projevem svobody, vědomé a konsensuální volby obou rodičů, nebo je spíš ekonomickou nutností a kulturní daností? Data ukazují, že spíš to druhé.

Chceme-li být společností, kde se rodiče skutečně mohou rozhodovat, kdo bude pečovat, a kdo ne, musíme ekonomické i kulturní bariéry bourat a snažit se o maximálně spravedlivé nastavení podmínek pro všechny stejně. Svoboda bez možnosti volby totiž není svobodou, ale předurčením. A o to snad nikdo nestojí.

Autorka je komentátorka serveru A2larm

Apolena Rychlíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít