Nikdo nechce cenzurovat influencery, tvrdí analytik. Kritizuje nešťastnou komunikaci RRTV

Praha 27. listopadu 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Bude se teď muset u Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), u té takzvané velké rady, zaregistrovat úplně každý, kdo kdy nahrál nějaké video na YouTube a říká si youtuber? 
Naštěstí ne. Naštěstí říkám kvůli tomu, kolik takových lidí je, a možná i kvůli obsahu, který se objevuje. Není to tak, že by velká vysílací rada zničehonic začala zkoumat například rodinná videa nahraná na YouTube nebo nějaké tanečky na TikToku, to určitě ne. 

Ale tak když si někdo říká podcaster, nahraje podcast na Spotify a má tam 200 lidí, kteří ho poslouchají, tak to je stejný případ? 
Také ne. Klíčové je, aby tam byla obrazová složka, která musí být pohyblivá. 

Na Spotify ale video být může. 
Pokud tam podcaster má video, tak v tu chvíli ano, ale když někdo má jenom zvukovou stopu a k tomu dá fotky, tak v tu chvíli už zase ne, protože to není pohyblivá video složka. 

Mediální expert Jan Potůček řekl České tiskové kanceláři, že registrace, kterou rada teď bude vyžadovat, by se mohla týkat tisíců až deseti tisíců lidí v Česku. Skutečně? 
Podle mě je ten počet příliš nadsazený. V Evropě není jednotné kritérium pro to, kdo by se měl registrovat jako vloger u úřadů, ale jedním z kritérií je, že obsah musí soutěžit s televizním vysíláním. Laicky řečeno, musí to být tak velký zásah, že může konkurovat nějakému televiznímu pořadu. 

Takže když dělám video, mám hodně odběratelů a spoustu sledujících, tak potom můžu konkurovat nějakým televizním pořadům. Ale jakým? Protože jsou i televizní pořady, které nemají tak velkou sledovanost. 
Jsou tam kritéria, že obsah musí informovat, vzdělávat nebo bavit, ale jedno z klíčových kritérií také je, jestli je to soustavná podnikatelská činnost, jinými slovy jestli to dělám pro peníze, chci oslovit hodně velké publikum...

Jestli tam mám reklamu...
Jestli vybírám předplatné. Ale nemusím ani vybírat předplatné nebo tam mít vkládanou reklamu, jenže když se dohodnu s někým, že tam budu ukazovat jeho produkty nebo budu propagovat nějakou službu, případně dostanu nějakou výhodu za to, že daný obsah natočím, tak pozor, tam už by se to mohlo stát předmětem registrace.

Ministr kultury Martin Baxa z ODS teď tvrdí, že taková plošná povinnost nebude. Svolal kvůli tomu i tiskovou konferenci, kde vyvracel to, co rada zveřejnila, že k tomu vyzývá tvůrce a tvůrkyně v České republice. 
Obě strany mají pravdu. Jak ministr, tak vysílací rada. Pan ministr řekl jedno klíčové slovo ve svém vystoupení: není tam plošná povinnost. V tom se shoduje s vysílací radou, že se to skutečně týká těch, kteří jsou tak velcí, že by mohli soutěžit s televizním vysíláním. Mají tedy pravdu oba orgány, jak ministerstvo kultury, tak vysílací rada.

To, v čem se rozcházejí, je mezinárodní interpretace, protože pojďme si říct, že to celé vzniklo kvůli evropské směrnici, která platí už několik let a přenáší se postupně do zvyklostí členských států Evropské unie. 

Ten zákon je někdy z roku 2010, ne? U nás byl přijatý, protože jsme měli evropskou směrnici a museli jsme vytvořit naši domácí legislativu. To je už 14 let, co to vzniklo.
Ano, tehdy vznikl první zákon, ale v roce 2018 na evropské úrovni aktualizovali směrnici, ze které tento zákon vychází, a tím pádem vznikly nové okolnosti a povinnosti, které se do našeho zákona potom dostaly v roce 2022, pokud se nepletu, tuším v září. Od té doby se začalo řešit, jestli se dá aktualizované znění uplatnit i na youtubery a podobné tvůrce. Mezitím na evropské úrovni loni v Itálii proběhla velká konference národních mediálních regulátorů, kteří se tam shodli, že vlogeři patří pod tu definici, takže by se měli registrovat. Diskutovala se tam také různá kritéria. Problém je v tom, že každá země je například jinak bohatá, takže ekonomické kritérium nestanovíte tak snadno a je těžké říct, kdy je to podnikatel, který už to dělá pro zisk, a kdy je to jenom přivýdělek. To už si jednotlivé členské státy musí vyřešit po svém. 

V Česku stačí, že jsem podnikatel a mám z toho jakoukoliv peněžní odměnu? 
Tak přesná kritéria zatím bohužel nemáme. Vytýkám vysílací radě velmi nešťastnou komunikaci, kterou to celé odstartovalo. 

I ministr Baxa říká, že o tom vůbec nevěděl, že to nekonzultovali. Musíme ale říct, že není nadřízený RRTV, to je nezávislý orgán, ale členy odvolává a jmenuje předseda vlády na návrh Poslanecké sněmovny. 
Ale jenom za určitých okolností, abychom byli féroví (Může se tak stát jen za přesně stanovených podmínek, viz Zákon č. 231/2001 Sb., pozn, red.). Nicméně tisková zpráva, která vyšla minulý čtvrtek, byla opravdu nešťastně formulovaná. Byla tak úřední, že se v ní vlastně nikdo nevyznal, a umožňovala různé interpretace každému, kdo si ji přečetl. Jinak se k tomu stavěli právníci, jinak youtubeři, kteří už zapalovali louče a brali vidle, aby se vrhli na státního regulátora. Kdyby se rada řídila doporučením svých evropských kolegů, kteří řešili, jak youtuberskou scénu zapojit do celé regulace a samoregulace, tak by se to nestalo. Jedno z doporučení totiž říká: udělejte konferenci nebo seminář, kam pozvete zástupce platforem, youtuberů, marketingové agentury a podobně a společně se tam doberte k nějakému výsledku. Rada toto přeskočila, vydala tiskovou zprávu a neštěstí bylo na světě. Klíčová je poslední věta v tiskové zprávě, kterou považuji za tuplem nešťastnou. Říká se v ní, že pokud někomu není jasné, jestli pod regulaci spadá, tak ať se obrátí na úřad, který mu to vysvětlí. Podle mě to takto dělat nejde, protože pak z toho vznikají všechna ta nedorozumění, která vznikla i teď. 

Na druhou stranu předseda RRTV Václav Mencl, také z ODS, pro Seznam Zprávy  řekl, že jeho úřad už tvůrce sám aktivně vyhledával v minulosti, takže podle něj nejde o nic nového.
Vyhledával je, řekněme několik posledních měsíců...

A kontaktoval je.
Namátkou Patricii Pagáčovou, influencerku, herečku a moderátorku známou z Instagramu například, ale oslovoval i další tvůrce. V říjnu se zabýval případem ženy, která na Instagramu propagovala údajné stimulační nálepky, které prý dokážou vyléčit dětskou mozkovou obrnu a podobně. V tu chvíli rada zbystřila, usoudila, že toto na sociální sítě nepatří, a začala podnikat kroky, ke kterým došlo v tuto chvíli. Problém totiž je, že evropská směrnice se netýká ani tak obsahu. Nikdo nechce cenzurovat to, co podcasteři, respektive vidcasteři, jak se jim říká, zveřejňují. Jde spíš o spotřebitelské hledisko, nekalé obchodní praktiky nebo propagování zakázaných věcí, které by neměly vidět děti. Na evropské úrovni se také hodně řešila náboženská a rasová nenávist v některých velmi vlivných youtuberských účtech. Celé to tedy vzniká z těchto pohnutek, ze spotřebitelských a soutěžních, protože Evropa taky říká, že když má někdo půlmilionové publikum nebo milion odběratelů, tak je srovnatelný s televizním vysíláním. A jestliže televiznímu vysílání něco zakazujeme dělat kvůli vlivu na společnost, tak v tom případě to nesmí dělat ani vidcasteři. 

Tomu rozumím, na druhou stranu je skutečně fér srovnání vidcasterů a velkých televizí? Nemá pravdu Petros Michopulos, komentátor z podcastu Kecy a politika, který říká, že přece nejsou Netflix. A je jedno, jestli myslí Netflix, Hulu, Voyo nebo jakoukoliv jinou platformu, ale on říká: „My prostě nejsme Netflix. Stejně jako kotel, co máte doma, není jaderný reaktor, přestože oba vydávají teplo. Takže vás nemůže regulovat paní Drábová,“ čímž naráží na Danu Drábovou, která vede Státní úřad pro jadernou bezpečnost. Není ten příměr docela trefný? Je to fér? 
Není trefný a od Petrose je to manipulace. Kdybych si měl vypůjčit název jeho podcastu Kecy a politika, tak je to spíše ta první část. Evropě nejde o to, aby se dohlíželo na každého youtubera, jak jsme si řekli už na začátku. Jde jim o ty největší. Například v Nizozemsku, kde mají podobnou regulaci, se registrace týká vlogerů, kteří mají více než 500 tisíc pravidelných odběratelů. Půl milionu lidí už je nějaký zásah, to už je srovnatelné s televizním vysíláním. Nemluvě o tom, že v Evropě se diskutuje nejenom o těch, kteří vytvářejí nějaký kusový obsah a pravidelně ho zveřejňují, ale dělají například živé streamy. V takovém lineárním vysílání, ve streamu, můžou mít také desetitisíce diváků.

Motivační sankce 

Ještě k té komunikaci RRTV. Díval jsem se na žádost o poskytnutí informací podle Zákona o svobodném přístupu k informacím, kterou podal šéf obsahového týmu platformy HEY FOMO Adam Smeták a sdílel to pak na síti X.

RRTV se ptal na podmínky a co může a nemůže tedy dělat, protože HEY FOMO je velmi aktivní v komunikaci k mladým lidem na Instagramu a podobně. Pokud jsem to dobře pochopil, tak v odpovědi RRTV se píše, že pokud se ti lidé jakožto tvůrci nenahlásí do určitého počtu dnů, myslím, že do 30, tak můžou dostat pokutu až milion korun za to, že se neohlásili, neevidovali. Tak to skutečně je? 
Čistě teoreticky ano, ale vykládal bych to jako extrémní případ, protože RRTV jako úřad musí postupovat podle nějakých regulí, takže ano, je tam maximální sankce, ale rada samotná nechce jít cestou automatického udělování sankcí. Bude postupovat úplně stejně, jak to dělá u tradičních mediálních obsahů, to znamená u televizí nebo u rádií, takže nejdřív upozorní tvůrce obsahu, že má nějakou povinnost a měl by se zaevidovat. Teprve pokud selžou všechny upozorňovací nástroje, tak přistoupí nejdřív k mírné sankci, pak může udělovat větší. Bylo by i proti smyslu toho zákona, kdyby rada hned vypálila nejvyšší milionovou sankci, protože tím by zcela popřela účel té legislativy, jehož cílem je, aby ta upozornění a nižší sankce byly motivátorem, proč má člověk splnit svou povinnost a zaevidovat se. 

Řeší to i na evropské úrovni. Když jsem se díval na některé evropské zkušenosti, tak tam říkali, že největší problém je s registrací těch youtuberů, kteří porušují úplně všechno, co se porušit dá. Ti se samozřejmě nechtějí za žádných okolností registrovat, natož spolupracovat s nějakými úřady. V tu chvíli ale úřad musí mít nějakou donucovací možnost, nějaké kritérium, podle kterého řekne: milý youtubere, propaguješ zakázané produkty/šíříš rasovou nenávist/tváříš se, že jsi videokanál pro děti, ale pouštíš tam porno. V takových případech úřad musí mít nějakou rákosku, kdy řekne, že legrace končí a jde do tuhého. Ptal jsem se také analytického odboru RRTV, co budou vlastně sledovat. Už se to objevovalo na sociálních sítích, že se někteří youtubeři bojí, že budou muset vykazovat podíl evropské tvorby ve své produkci...

Nebo také úpravu obsahu pro neslyšící a podobně.
Ano. Toto určitě nebudou muset dělat, protože to se vztahuje podle kritéria velikosti na velké streamovací platformy typu Netflix a podobně. Není to tak, že by takové povinnosti musel plnit někdo, kdo je sice úspěšný youtuber, ale nedosahuje velikosti korporace, pořád je to fyzická osoba, jednotlivec. Nebylo by to přiměřené ani očekávatelné. Je tam například také ustanovení, které se řeší v celé Evropské unii, jestli youtuber, tvůrce přispívá k mediální gramotnosti. To je velké téma v Evropské unii. Tam je povinnost informovat RRTV, zda přijal nějaká opatření na podporu mediální gramotnosti, ale zase je nutné číst pozorně. Je tam povinnost informovat, zda je přijal, nikoliv, že je má přijmout. Spíš jde o to jednou ročně poslat informaci, že tvůrce nic nepřijal, a tím to končí. 

Na mě to pořád působí, že to je hrozně vágní a v tuto chvíli těžko pochopitelné, kdo a jak se má registrovat, co přesně má dělat. Je to tak i v zahraničí, kde tyto zákony musí platit taky, protože vycházejí ze směrnice Evropské unie?
Pojďme si říct některé konkrétní příklady, ať se zorientujeme v tom, jak k tomu přistupují různé země. Existují země i mimo Evropskou unii, které vlogery také evidují a jejich ekonomickou činnost posuzují podle toho, jestli dosáhnou roční hranice pro zdanění příjmů. Například v Norsku na to mají nějaký roční příjem, který nepodléhá zdanění. A pokud tuto hranici přesáhnou, tak se to bere tak, že takoví tvůrci jsou hodně výděleční a musí se registrovat. V Polsku mají, tuším, výpočet, že to je 75 % minimální mzdy ročně. Pokud tohoto kritéria tvůrce dosáhne, tak se zaevidovat musí. Jsou i debaty o tom, jestli tam spadají marketingové kanály firem, to bylo velké téma. V Německu se řešilo, jestli pod tuto definici spadne automobilka, která měla svůj propagační kanál. Řešilo se to dokonce u Soudního dvora Evropské unie, který řekl, že pokud jsou to kanály určené výhradně k propagaci produktů nebo služeb pro komerční účely značky, která založila daný kanál, tak se na ně tato povinnost nevztahuje. Určitá vodítka tedy máme, ale evropská pravidla nemohou být úplně jednotná, protože každá ze zemí je jiná a má jiný trh podcasterů, vidcasterů, vlogerů a jiných. Proto se výkladová praxe nechává na jednotlivých národních úřadech. Tím bychom se vrátili zpátky k tomu, jak byla napsaná tisková zpráva RRTV. Považuji za velmi nešťastné pustit to do světa tímto způsobem, protože kdyby to proběhlo nějakou lidsky přijatelnější formou, tak by možná takový povyk nevznikl.

Bouře ve sklenici vody?

Teď je kolem toho obrovská bouře u předních českých podcasterů, vidcasterů, influencerů na všech sociálních sítích, které si člověk dokáže vybavit od X přes YouTube po Instagram, možná i Facebook a tak dále. Co bude dál? Pokud vím, tak ministr Baxa chce vyzvat radu k setkání, takže se asi uvidí, vyříkají si to, upřesní pravidla, znovu to odkomunikují, nebo co od toho čekáte?
Moc doufám, že přesně tak to bude, že si ujasní výkladovou praxi. Myslím, že rada tam určitě přednese mezinárodní zkušenosti z evropské mateřské platformy ERGA a že se zohlední i nové skutečnosti, které v Evropě vyvstaly. I v jiných členských státech Evropské unie si totiž procházeli tím stejným, co teď řešíme u nás. Debatovalo se o tom v Německu, v Nizozemsku, vyříkávali si to občas poměrně ostře, na Slovensku přistoupili k evidenci některých videokanálů. My jsme na tom ještě v uvozovkách dobře, že s tím nebude spojený žádný poplatek, ale na Slovensku ho za to vybírají a není zase tak nízký. Záleží tedy i na přístupu. Nemyslím, že by česká vysílací rada ze srdce toužila sledovat každého youtubera a vyhodnocovat jeho aktivity. Na to je ten úřad relativně malý a povinností má kvanta. Myslím si, že bude rád, když povinnost vyplývající z evropských předpisů splní a takzvaně si udělá čárku. A pokud budou nějaké křiklavé případy, tak to bude spíš reaktivní krok, než že by rada sama aktivně vyhledávala nějaké hříšníky. 

Jsme tedy v situaci, kdy evidence bude, ale pan ministr si musí s RRTV vyjasnit, jaká bude, koho se bude týkat, jak to asi bude vypadat a probíhat. Ale je to vůbec potřeba? Nemají pravdu kritici, když říkají, že si přijde nějaký orgán a zcenzuruje to, co se snaží vytvářet v prostředí internetu a svobodných sociálních sítí?
Mám pocit, že internetoví tvůrci si vykládají svobodu internetu vždycky podle toho, jak se jim hodí. Ta kritika je vedená dvěma liniemi. Jedna linie je nepochopení, které bohužel vzniklo i nešťastnou komunikací RRTV. Druhá linie je účelovost, protože někteří si svobodu vykládají až jako anarchii a nejlépe by nedodržovali žádné povinnosti. Na druhou stranu je tady stát, který po nich chce: dodržujte aspoň základní povinnosti, buďte evidovaní u finančního úřadu, pokud si tím vyděláváte, a jestliže o sobě říkáte, že jste budoucnost médií, a máte velké publikum, tak se chovejte se vší odpovědností velkého média. 

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: Česká televize a youtubové kanály CzechCloud, Stejk a Kecy a politika.