Matěj Pavliš se třeba sportovně věnuje šachům, které vysvětluje spolužákům v rámci projektu Šachy do škol. Své vrstevníky navíc doučuje češtinu a matematiku, výdělek pak dává neziskovým organizacím. V pouhých 17 letech už získal ocenění Talent kraje Vysočina nebo Dítě Česka 2023. „Když někomu něco dáte, je to prostě neuvěřitelná radost,” říká Pavliš, jehož příběh přinášíme v rámci seriálu Narozeni do svobody o inspirativních mladých lidech.

Narozeni do svobody Havlíčkův Brod 7:00 27. listopadu 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Stejně jako ostatní lidé z našeho cyklu jste se narodil do svobodného Česka. Co nejlepšího podle vás dnešní doba přináší, co pro vás znamená svoboda?
Abych odpověděl na tuto otázku, musím se vrátit do doby, když jsem byl malý kluk. Když mi bylo asi šest let, dost často jsem poslouchal dědu, jak mi vyprávěl o režimu, který tady byl běžný v minulém století anebo o příbězích, které měl od svého dědy a táty z války. Vždycky mě fascinovalo, jak je vůbec možné, že k tomu někdy mohlo dojít.

Dává to smysl. Když člověk něco může udělat, měl by to udělat, říká mladý záchranář Matěj Strnad

Číst článek

A pak jsem jako malý vždycky přemýšlel, co by se muselo stát, aby se to stalo i v dnešní době. A jak můžou být lidé tak slepí, že jim nedojde, že to zajde do této fáze.

V ten moment, i když mi v té době bylo sedm nebo šest let, mi došlo, že změna může přijít strašně rychle a že si musíme vážit doby, jaká je. Mohli jsme se narodit do úplně jiné země, do jiné doby, být v úplně jiné situaci a od začátku života bojovat.

Určitě považuji za důležité to, že máme určitou možnost se svobodně rozhodovat o tom, co bude tvořit náš život. Všechno je naše dobrovolné rozhodnutí. Ano, kolikrát jsme do něčeho tlačení, okolí nás utlačuje, rodiče, přátelé. Ale všechno je to jenom o nás.

Když opravdu nebudeme chtít něco dělat, myslím si, že vždy existuje východisko, které nám skutečně ukáže, že některé věci dělat nemusíme. A možnost rozhodování, svobodu, tu lidé neměli vždy.

Nejlepším příkladem je cestování. Cestování funguje jako dveře do jiného pokoje. Pokud jsou zamčené, tak se cítíte dost ustrašeně. Je to nepříjemný pocit, že nemůžete z pokoje ven, protože vidíte, že všechny dveře jsou uzavřené. Nemáte žádná okna ven.

Když jsou všechna okna otevřená, dveře jsou otevřené, tak sice nemusíme každým den těmi dveřmi projít, ale vidíme, že jsou otevřené. Vidíme, že máme možnost a kdykoliv budeme chtít, tak i my můžeme odejít ven a žít úplně jiný život.

Jak bychom tedy měli se svobodou nakládat?
Dennodenně se používají slova jako svoboda, možnost volby. Často jsou používaná nesprávným směrem, třeba na protesty. Ale reálná svoboda je úplně něco jiného, než si představujeme.

3:20

Tereza dobrovolničí už od 14 let. Působila v keňském sirotčinci, teď pomáhá Adamovi se svalovou atrofií

Číst článek

Svoboda jako taková je podle mého názoru dost utopická myšlenka. Celková svoboda by byla dost nezvladatelná. Znáte to určitě z nakupování, nebo třeba když se musíte rozhodnout.

Když máte mnoho voleb, mnoho možností, tak je strašně těžké rozhodnout se. Když máte jenom jednu, tak se vždy rozhodnete pro tu jednu. Myslím si, že celková svoboda ve všem by znamenala chaos.

Ale svoboda, která by znamenala skutečnou svobodu rozhodnutí, je možnost rozhodnout se za nějakou myšlenkou. Nerozhodnout se jenom proto, aby mi dali pokoj. Rozhodnout se proto, že něco chci dělat.

Možnost volby je dost sporadická v tom, že každý se může rozhodnout, ale někdo se sám rozhodnout neumí. Přesně pro tyhle lidi by bylo fajn pomoct jim tím, že bych jim nabídl nějakou možnost volby za ně, když to tak řeknu. Ukázat jim směr. Když víte, do čeho jdete, tak se každý dokáže rozhodnout.

Život s šachy

Když jste přebíral cenu Dítě Česka 2023, kterou uděluje organizace UNICEF, tak jste řekl, že nejvíce do života vám daly šachy a že jste díky těmto zkušenostem začal o některých věcech přemýšlet jinak. Jak moc šachy ovlivňují váš život?
V dnešní době mě šachy ovlivňují stále poměrně výrazně, i když si procházím takovým horším obdobím šachu. Šachy mě naučily přemýšlet nad věcmi trošičku jinak.

Abych byl konkrétní, pochopil jsem, že ne každá práce nutně znamená jistý úspěch a ne každá odvedená činnost bude znamenat odměnu. Někdy to prostě člověk dělá pro sebe jako takového.

Musím říct, že i v dnešní době mi to otevřelo oči vůči různým úskalím, která mě každý den potkávají. Určitě mi to pomáhá, ovlivňuje mě to každý den. Snažím se, aby šachy byly stále součástí mého života, a baví mě.

I ve škole mi pomáhají, například v kritickém myšlení, abych se rychleji rozhodoval a snažil se o věcech přemýšlet trošičku jinak, než nás škola někdy učí.

Změnily šachy třeba i to, jak vnímáte svobodu? Co pro vás znamená?
Už jsem nad tímto slovem několikrát přemýšlel. Došlo mi, že když jsem se postavil k určitým věcem, ať se jednalo o sport nebo o školu, tak slovo svoboda kolikrát znamená úplně něco jiného, než co si pod ním představíme.

Pro mě znamená hlavně možnost volby a nějakou budoucí vizi, která mi ukazuje to, že se mohu rozhodnout. Nedává mi žádná omezení. I kdybych se měl rozhodnout špatně, tak se milerád rozhodnu špatně. Budu za to sice třeba trpět, ale budu aspoň ponaučený.

Budu mít možnost rozhodnout se, než vědět, že nějaká věc je dobrá, tak ji hnedka budeme nutně přenášet na ostatní lidi. Tomuto problému čelím i ve škole. Tím, že studuji šestým rokem na gymnáziu, tak trpím každý den na určitou větu, která mi říká, že jsem ve škole dobrovolně. Ale společnost je nastavená trošku jinak.

Lidé vás tlačí do toho, abyste studovali, abyste co nejdéle vydrželi na škole. Na konci si našli nějakou vysokou školu. Po ní si našli práci, která vás bude naplňovat. Tu zhruba čtyřicet let vykonávali a potom si řekli: „Jo, já jsem měl možnost se svobodně rozhodnout, co chci dělat.“

I když to možná zní poměrně utopicky a krásně, tak realita je často úplně jiná. Člověk kolikrát k tomu, co bude nakonec dělat, dojde úplně jiným způsobem. Myslím si, že společnost tak trochu odsuzuje svobodu, která by v tomhle měla být. Jsme v určitém slova smyslu nahrnuti do školy.

2:59

Založila sbor, aby Ukrajinky naučila česky. Už dva roky s nimi objíždí republiku

Číst článek

Škola nás samozřejmě učí, je to fajn. Je to místo, kde se můžeme vzdělávat, může nás to rozvíjet. Ale všeho moc škodí. Je toho někdy opravdu moc. Ani pro samotné lidské tělo není dobré být přehlcený informacemi.

Určitě není možné, aby jediná škola byla místo, kde se lidé rozvíjejí. Existují jiné instituce, jiná místa, jiní lidé, kteří nás každý jinak rozvíjí. Stačí hodina, dvě s nimi a vidíte, že informací dostanete opravdu nad rámec, než si jenom představíte. To, že bude člověk sedět ve škole a čekat na nějakou informaci, mu tu informaci automaticky nedá.

‚Skutečné překážky’

Kromě toho, že hrajete šachy závodně, tak jste také založil iniciativu Šachy do škol. Prostřednictvím projektu Studenti studentům doučujete matematiku a češtinu své vrstevníky. Výdělky pak darujete neziskovým organizacím. Proč jste se rozhodl pomáhat lidem ve svém okolí?
Odmala jsem vedený k práci a pomoci ostatním, kteří danou aktivitu nebo činnost vyvíjet nemohou, ale moc rádi by chtěli. Odmala mi rodiče říkali, že jsem na některé věci až moc velký snílek, že si je představuju jinak, než skutečně jsou. Ale pořád žiju v představě, že snít není špatné, naopak je pro rozvoj člověka důležité, aby si přál něco získat.

Kolikrát tomu brání velká překážka. Ale velké překážky se dají s nějakou prací překonat. Myslel jsem si, že na to, abych překonal svoji překážku, musím pracovat hlavně na sobě. Ale časem mi došlo, že abych překonal svou překážku, musím pomáhat jiným. Protože ti jiní mi skutečně otevřou oči do problému a ukážou, co skutečně překážkou je.

Myslel jsem si, že překážka pro mě je, že dostanu ve škole špatnou známku. Ale pro některé není překážka, že dostanou špatnou známku, ale že nedokážou a nikdy ani nebudou umět přečíst správně větu, protože trpí nějakou vadou.

A pro tyto lidi, kteří mají skutečné překážky, jsem se poprvé rozhodl, že se budu snažit vytvářet nějakou pomoc. A když se řekne pomoc dětem, tak mě hned napadla škola. Vím, že ve škole to funguje tak, že ti, co jsou dobří, jsou prostě dobří. Třída to vidí.

Jenže třída také vidí ty, kterým to nejde. Pro ně není sezení ve škole ponaučení, pro ně je to utrpení. Oni tam nechtějí sedět. To, že budeme na všechny aplikovat stejnou metodu, neznamená, že budeme pořád vytvářet stejně skvělé lidi.

2:59

‚Měl jsem to naplánované od tří let.‘ Jan Žatko pomáhá jako praktická sestra v domově pro seniory

Číst článek

V rámci té podpory – nejenom Šachy do škol, ale i Studenti studentům – jsme se rozhodli pomoct dětem a studentům, kteří ji chtějí. Nejenom prostřednictvím rodičům, ale i oni sami. Jejich vlastní iniciativa je pro nás úplně nejlepší znamení.

Jak ta podpora v praxi vypadá, mohl byste to ukázat na nějakém příkladu?
Když si vybavím největšího snílka, kterého jsem měl, on chtěl vždycky být cukrář. Ale škola, na kterou chtěl, se studuje pouze v Praze. Věděl, že musí udělat češtinu, jinak nemá šanci se dostat, protože ta škola je velmi výběrová.

Když jsem se s ním o tom bavil, došlo mi, že jeho sen by byl tak krásně splnitelný, bylo by krásné ho zažít, ale je strašně daleko. A to, co mu brání, je samotná škola, která by ten sen měla naplnit.

Právě proto jsem se rozhodl vytvořit projekt ComfyEdu, který bude studentům pomáhat pochopit učivo od dalších studentů. Myslím si, že pohled vrstevníků určitě některým lidem nejenom pomůže, ale to vysvětlení budou mít od jiné skupiny než od učitelů, kteří jsou kolikrát daleko starší než oni a žijí prakticky v jiném světě.

Když někomu pomáháte a on se na tu školu skutečně dostane a pak vidíte tu radost v jeho tváři, je to neuvěřitelná energie. Každému bych to přál zažít. Mně samotnému dělá radost spoustu věcí, ale ta radost, když někomu něco dáte, je prostě neuvěřitelná.

Josef Beneda Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít