Vácha je farářem v Lechovicích na Znojemsku a od října 2007 byl – až do minulého víkendu – také vikářem pražské akademické farnosti při kostele Nejsvětějšího Salvátora.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lukáš Jelínek: Arogantní katolické špičky konají medvědí službu samotné víře

Tam dokázal na české, převážně ateistické poměry přilákat nebývalé množství mladých návštěvníků. Ale protože je člověkem zcestovalým, sloužil mši svatou i v bolívijských horách nebo na Antarktidě.

Jak sám ostatně připomíná, ani úplně první mše, tzv. poslední večeře, neproběhla v kostele. Bez těch se církev 300 let obešla. Osudnou se mu ale stala mše, kterou v bývalé sýpce Břevnovského kláštera natáčela křesťanská TV Noe v rámci pořadu Hospodin v hospodě.

Na ni si někteří konzervativní věřící stěžovali u arcibiskupa pražského a primase českého Jana Graubnera – a ten konal natolik razantně, až nadzvedl ze židle i mnohé politiky včetně předsedy Křesťanskodemokratické unie – Československé strany lidové Marka Výborného.

Byla mše podle pravidel, nebo ne?

Ať členové římskokatolické církve sami posoudí, zda mše proběhla řádně, jak tvrdí Marek Vácha, nebo měla natolik vážné nedostatky, aby kvůli nim byl obětován kněz, kterého popularita v univerzitním městě může být srovnávána s tou, které se těší Tomáš Halík nebo Václav Malý.

Pro širší společnost je zajímavější jiná komparace – na jedné straně přístupu k liberálněji profilovanému hlasateli slova Božího a na straně druhé k duchovním, kteří upadli v důvodná podezření ze sexuálního násilí.

Jeho oběti se pozornosti katolických hodnostářů dovolávají horko těžko, natož aby byli rázně potrestáni pachatelé.

Korunu všemu nasadila mluvčí českých biskupů, která se v pátečním vydání deníku Právo vymlouvala na neurčitost definice znásilnění, takže prý není jasné, co by faráři měli hlásit a co už ne.

Predátorství mužů v sutaně

Odvracení zraku od problémů církve se sexuálním predátorstvím mužů v sutaně se pro nemalou část veřejnosti stalo podnětem, aby protestovala proti čerstvé smlouvě České republiky s Vatikánem.

Hlavní předmětem sporu je okruh pastoračních pracovníků, kteří mohou uchovávat zpovědní tajemství včetně tak zásadních otázek, jako je zneužívání nezletilých.

V textu smlouvy údajně nelze hovořit o duchovních, protože ty vatikánské právo nezná. Pak by ale měla být množina pastoračních pracovníků přesně vymezena, aby člověk nezískal dojem, že cílem hry se slovy je vytvořit podmínky pro zametání nepříjemných afér.

Je vůbec podivuhodné, že o těsnější svazek, než jaký se Svatým stolcem mají mnohem religióznější Španělé či Irové, stojí země, jejíž první prezident Tomáš G. Masaryk se protežování katolíků urputně bránil.

Přitom svobodu vyznání garantuje už Listina základních práv a svobod a ani na nedostatek vstřícnosti ze strany státních orgánů si křesťanské církve u nás stěžovat nemohou.

O co víc se však katolické špičky druží s konzervatismem se zalykajícími politiky, ale třeba i protřelými byznysmeny, o to méně zájmu jim zbývá pro běžné lidi. Těm, kteří by rádi našli cestu k Bohu, se alespoň věnují neúnavní aktivisté typu Marka Orko Váchy. Pokud je ale pražské arcibiskupství za jejich nevšední úsilí trestá, koná tragickou medvědí službu samotné víře.

Autor je politický analytik

Lukáš Jelínek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít