O překvapení nejde, ministr Vlastimil Válek (TOP 09) o nadstandardech a nutnosti jejich zavedení mluvil už v listopadu 2022.

Přibližně měsíc před tím, než se premiér Petr Fiala (ODS) nechal slyšet: „Chci všechny uklidnit, že nikoho v naší vládě nenapadá, že by tu měl být dvojí standard zdravotní péče. A že by třeba kvalita endoprotézy závisela na tom, jak jste bohatí. Toto se prostě nestane a nikdo z nás to zavádět nechce.“ Stručně a jasně, žádné nadstandardy nebudou.

Přehrát

00:00 / 00:00

Julie Hrstková: Návrat nadstandardu jako předvolební záchranné stéblo koalice?

Aktuální návrh je ale opět vrací do hry. Nejde přitom o nic jiného než legalizaci dvojí kvality péče, která reálně existuje už dlouho.

Stárnutí populace, demografické změny i zavádění nových a dražších postupů, přístrojů i léků ve zdravotnictví si dřív či později bezpochyby vyžádají větší díl peněz proudící do zdravotnictví. Současně ale platí, že nově navrhovaný systém plateb za lepší péči nevyřeší základní problémy tuzemského zdravotního systému: špatná alokace zdrojů, a to jak lidských, tak i přístrojů a lůžek.

Dalším problémem, na který si stěžují především lékaři, je nadužívání péče. Navrhovaný nadstandard příliv pacientů nezreguluje – na rozdíl od zavržených poplatků za návštěvu lékaře. Na obhajobu pacientů není od věci uvést, že neexistuje žebříček kvality lékařů ani nemocnic a že mnohdy je důvodem k opakovaným návštěvám špatná diagnóza.

Nadstandardy také nedokážou ovlivnit chování pacientů ve smyslu prevence. A také zdravého životního stylu. Pokud by měl stát skutečně prosazovat důraz na prevenci, potom je tu spíš možnost příplatků za dopravu k lékaři či placené volno pro zaměstnance na preventivní prohlídky. Další možností je zdanění tichého vína. Tomu všemu ale politici řekli ne.

Veřejné zdravotnictví dávno není zdarma

Pacienty pak trápí dostupnost péče. Praktického lékaře nemá téměř milion lidí. Ani to placený nadstandard nevyřeší. V praxi veřejné zdravotnictví dávno není zdarma, byť se tak prezentuje.

Poplatek za dřívější termín návštěvy funguje už dnes – z hlediska pacienta je jedno, zda v legální, či šedé zóně zdravotnictví. Dostupnost léků je často dána kvalitou lékaře, pozicí pacienta i geografickou polohou bydliště.

Nadstandard rovněž neřeší chronické pacienty, jejich léčbu a její podmínky, přitom ti spotřebovávají nejvíc prostředků. A konečně aktuálně navrhovaný nadstandard neřeší ani možnosti pacientů.

Je jasné, že připlácení za péči bylo, je a bude záležitostí těch, co vydělávají víc. Je ovšem rozdíl, když má člověk „z kapsy“ vytáhnout několik desítek či stovek tisíc navíc, nebo když si může vybrat pojistný plán, který s nadstandardem počítá.

Možnost tzv. dvousložkového pojistného mimochodem navrhoval už v roce 2017 Svaz zdravotních pojišťoven. Tehdejší návrh se ovšem stal politicky neprůchodným i proto, že počítal s postihy pro neukázněné pacienty.

Jak už bylo řečeno, zdravotnictví se bude muset vypořádat se stárnutím populace a bude potřebovat víc peněz.

Pro začátek by ale nové miliardy i lepší péči přineslo vychytání stávajících problémů, kvůli kterým se o zdravotnictví také mluví jako o černé díře. Další prostředky by přinesla kompletní digitalizace či zavedení umělé inteligence tam, kde je to možné.

Zavedení nadstandardů je tou nejjednodušší cestou nalití dalších peněz. Jde ale o prostředek, který nezlepší kvalitu zdravotnictví a reálně nevyřeší problémy, se kterými se potýká.

Aktuální návrh, který zřejmě narazí ve Sněmovně na odpor, je tak nejlepší brát jako součást předvolební kampaně, která uspokojí pár pravicově smýšlejících voličů, a zdravotnictví se s největší pravděpodobností ani nedotkne.

Autorka je komentátorka Hospodářských novin 

Julie Hrstková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít