Mero nekoupí část rafinerie v Německu, ani další podíl v ropovodu TAL. Jednání se Shellem skončilo
Státní provozovatel ropovodů Mero jednal o obchodu, který by z něj udělal nejsilnějšího akcionáře rafinerie MiRO v Německu a druhého největšího podílníka v transalpinském ropovodu TAL. Ten bude od příštího roku klíčový pro zásobování Česka neruskou ropou. Prodávajícím měl být Shell Deutschland, obchod ale padl. Mero ani Shell jednání nekomentují.
Státní firma Mero nakonec nekoupí třetinový podíl v německé rafinérii MiRO v Karlsruhe, ani další podíl v ropovodu TAL. Prodávajícím měl být Shell Deutschland. Firmy jednaly o obchodu víc než devět měsíců a již na konci loňského roku byly na podmínkách fakticky domluvené. Na straně Shellu ale pak zájem podle informací Radiožurnálu ochladl, další jednání se odkládala, až je nakonec firma minulý týden definitivně ukončila.
Mero informaci, kterou Radiožurnálu potvrdil zdroj blízký jednání a státní správě, nechtělo komentovat. „Mero nekomentuje žádná obchodní jednání či rozvojové plány společnosti,“ reagovala na konkrétní otázky mluvčí Barbora Putzová.
Česko hledá náhrady za ruskou ropu. Zajímá se o část rafinerie v německém Karlsruhe
Číst článek
Podle ní nicméně platí, že jedním ze strategických úkolů, na kterém Mero stále pracuje, je posilování energetické soběstačnosti a bezpečnosti České republiky. „S tím souvisí vyhodnocování příležitostí na energetickém trhu, které zajistí, jak těchto cílů dosahovat,“ uvedla s tím, že příkladem je momentálně projekt TAL Plus, který má zvětšit kapacitu a ukončit tak šedesátiletou závislost Česka na ruské ropě.
Důvody, proč Shell změnil na prodej svých balíků akcií názor, nejsou jasné. Podle zdrojů blízkých jednání mohla hrát roli změna strategie firmy, pokud jde o další rychlý výprodej aktiv ve „fosilní“ energetice v Německu, a to v souvislosti s očekáváním určitého zpomalení či rozvolnění evropského Green Dealu. Anebo může mít Shell jiné zájemce.
Nezávislost na ruské ropě? Zhruba za rok, říká Mero. Firma řeší, jak naloží s ropovodem Družba
Číst článek
Společnost Shell otázky Radiožurnálu rovněž nekomentovala. „K uvedenému se nebudeme vyjadřovat,“ sdělila mluvčí Shell Deutschland Claudia Wolberová. K dotazu, jestli firma nějak přehodnotila strategii vůči fosilním palivům, Wolberová dodala, že zůstává stejná. „Nabízíme energii, kterou naši zákazníci potřebují dnes, a zároveň transformujeme naše portfolio tak, abychom se do roku 2050 stali společností s nulovými čistými emisemi,“ podotkla mluvčí.
Konec ropy z Ruska
MiRo je největší a jedna z nejmodernějších rafinérií v Německu, její kapacita výroby pohonných hmot je téměř dvojnásobná oproti kapacitě obou českých rafinérií v Litvínově a Kralupech ovládaných polským koncernem Orlen. Shell v ní má podíl 32,5 procenta a je tak největším akcionářem.
Svou pozici by Mero obchodem se Shellem zásadně posílilo i v ropovodu TAL, který přepravuje neruskou ropu z italského přístavu v Terstu. Mero v něm má teď podíl 5 procent, od Shellu ale mohlo získat dalších 19 procent. Stalo by se tak po rakouském OMV, které má podíl 32 procent, druhým největším podílníkem TALu.
22:50
Ruská ropa se do Evropy dostává přes Turecko. Loni ji Unie nakoupila podle odhadů za 74 miliardy korun
Číst článek
Podíly v rafinerii i TALu tak zapadají do Merem zmíněné strategie posílení soběstačnosti a bezpečnosti energetiky Česka. Ropovod TAL totiž bude výhledově pro Česko strategický. V Německu se napojuje na ropovod IKL, který vlastní Mero, a od poloviny příštího roku se právě touto cestou má pokrývat sto procent spotřeby ropy v Česku.
Dle plánů jak Mera, tak i tuzemských rafinerií totiž skončí dovoz ropy z Ruska přes ropovod Družba. Ten nyní také patří do majetku Mera a pokrývá asi polovinu ročních dodávek.
Pokud jde o pohonné hmoty, asi třetina se jich musí do Česka dovážet, tuzemské rafinérie nepokrývají svou výrobou celou spotřebu. Díky podílu v rafinérii v Německu by tak státní Mero získalo přístup k části její produkce, která by v případě potřeby mohla být Česku k dispozici.
Shell jednání oddaloval
Jednání o obchodu se Shellem se podle informací Radiožurnálu zasekla zhruba na začátku letošního roku. Mero už v prosinci ukončilo hloubkovou kontrolu německé rafinerie a se Shellem se dohodlo i na předběžných podmínkách koupě. Cena měla být údajně výhodná pro Mero, pohybovat se měla pod miliardu korun za oba balíky.
Za to ale na sebe česká firma měla převzít například veškeré budoucí závazky spojené s případnou likvidací či snížením provozu rafinerie, pokud by se fosilní paliva v Evropě přestala využívat. V rámci snížení emisí CO2 se totiž například počítá se zákazem výroby spalovacích motorů po roce 2035.
Úroda bude mrznout a usychat častěji. Belgický farmář vymáhá kompenzace soudně od ropné firmy
Číst článek
Mero po dojednání podmínek po Shellu údajně požadovalo písemný souhlas, aby na základě toho získalo pověření svého akcionáře, ministerstva financí, k přípravě kupní smlouvy. Dokument od Shellu ale nakonec nepřišel, firma další jednání oddalovala, až je pak ke konci května oficiálně ukončila.
Vláda nákupy podporuje
Zda Mero bude chtít hledat náhradu jinde v Evropě, nebo zkusí jednat s jinými akcionáři MiRa, zatím není jasné. Loni v říjnu v ní prodalo svůj 25procentní podíl Esso Deutschland, a to rakouské Alcmene Group ze skupiny energetického obchodníka Liwathon. Dalším velkým akcionářem s 24 procenty je ruský státní Rosněfť, jehož výkon práv je pod správou německé Spolkové agentury pro sítě. Téměř 19 procent drží v MiRu petrolejářský kolos Phillips.
Vláda Petra Fialy (ODS) po energetické krizi vyvolané vpádem Ruska na Ukrajinu před dvěma lety státní nákupy energetických firem už několikrát podpořila. Státní ČEPS s jejím souhlasem koupil přepravce plynu Net4Gas a zásobníky GasStorage. Ministerstvo financí pak jako akcionář Čepra, obchodníka s palivy a majitele pump EuroOil, podpořilo jeho nákup sítě čerpacích stanic RobinOil. Podporovalo tak i obchod Mera s Shellem.
Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) dříve otázky Radiožurnálu ohledně jednání Mera nechal bez komentáře. Ministr průmyslu a obchodu Josef Síkela (za STAN) loni reagoval podobně. „Neřeknu vám nic jiného, než že zájmem státu je posilovat energetickou bezpečnost, a to i formou větší role státu v strategické infrastruktuře,“ uvedl Síkela.
