Prchalovi se na Slovensku nedaří. Nabízí virtuální témata, která voliče moc nezajímají, říká marketér
Slovenská předvolební kampaň je letos obohacena o dva marketéry, kteří skončili ve službách Andreje Babiše (ANO). Marek Prchal pomáhá pravicové Sasce, Marek Hanč levicovému Hlasu. Ani jednomu se příliš nedaří. „Kampaň Sasky je viditelná, svěží, ale témata nejsou zacílená na jejich voliče. Mohou zaujmout spíš voliče ANO, SPD nebo Smeru,“ popisuje v rozhovoru pro iROZHLAS.cz Adam Znášik z agentury Komplot Advertising.
V posledních týdnech v průzkumech voličských preferencí konstantně rostou hlavně tři strany: Smer, Progresivní Slovensko a Slovenská národní strana. Dokázal byste popsat, co dělají v kampani dobře, že jim to pomáhá v růstu?
Nejvíc rostou strany, které dokážou pokrývat témata, která lidi zajímají. Smeru se daří jet na vlně odporu vůči nepořádku, který je ve státě. Lidé mají pocit, že nic nefunguje, že se stát rozpadá a že je tu bordel. Smer dlouho mluví o tom, že to uklidí a vrátí se pořádek a jistoty.
Pro koho dělali ‚tajní‘? Válka policajtů dramatizuje předvolební boj na Slovensku
Číst článek
To je jejich hlavní téma, v čemž jim pomáhá, že jsou ústředními postavami sporů v bezpečnostních složkách. Dokázali to zpolitizovat do té míry, že všechna trestní stíhání, která míří proti jejich lidem, jsou v táboře Smeru brána jako politická objednávka a útok. Dokážou díky tomu mobilizovat svou část voličů a jsou jednoznačně nejvýraznější na této straně spektra.
Znamená to tedy, že všechny kauzy Smeru jim vlastně v důsledku u jejich voličů pomáhají?
Dokázali to stočit ve svůj prospěch, jako to dělá třeba Donald Trump. Za každé jiné normální situace by to byly diskvalifikační kauzy, ale jim se daří komunikovat. Jejich fanklub to vnímá jako zpolitizované kauzy, kde nejde o spravedlnost, ale o to, aby nějaké temné síly dostaly lidi ze Smeru do vězení apod.
Smer utržený z řetězu
Smer má na sociálních sítích velmi vyhrocenou kampaň. Předseda strany Robert Fico i místopředseda Ľuboš Blaha jsou často mimořádně útoční. Na druhou stranu, když jsem viděl billboardy Smeru, tak ty jsou velmi konzervativní, často tam ani nejsou obličeje jednotlivých politiků. Jak to, že jim to dohromady funguje?
Je pravda, že mají trochu zvláštní billboardy, mají tam i méně výrazné logo. Hrají na to, že si lidé pamatují jejich tradiční poselství a spojují si je s nimi.
Zdá se, že se představitelé Smeru v posledních dnech víc „utrhli z řetězu“. Fakt však je, že podobné věci minimálně poslanec Blaha říká a píše úplně běžně, jen je to vidět na jeho soukromých kanálech. Na pódiu alternativních oslav SNP to jen dostalo nový a odpornější rozměr. To stejné platí i o Ficově videu z mítinku Smeru.
Blaha byl radikální dlouhé roky, ale vedení Smeru v čele s Ficem se extrémně zradikalizovalo po vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové, kdy zůstal úplně izolovaný a toto vyhodnotil jako jedinou šanci, jak zůstat v politice a jak si uhájit zbytek voličů, co tehdy měl.
Smer padl k 8 až 9 procentům a vypadalo to, že už to nerozchodí. Vsadili na tuto kartu, sice pomalu, ale vrátili se na první místo k preferencím kolem dvaceti procent.
Hlavní souboj slovenských voleb: zradikalizovaný matador Fico stojí proti nezkušeným progresivcům
Číst článek
Druhé je teď Progresivní Slovensko. Jak se mu daří? Slovenská politika je totiž velmi personalizovaná, většina stran má dlouhé roky jasného lídra, zatímco Progresivní Slovensko má od svého založení již čtvrtého předsedu. Do voleb jej vede místopředseda Evropského parlamentu Michal Šimečka.
Zkoušeli to všelijak. Trochu rostli i pod vedením bývalé předsedkyně Ireny Biháriové. V posledních měsících se z nich ale stala hlavní alternativa voličů demokratického bloku, pomalu nabalují voliče, ale kdybychom se podívali, kolik je skutečných progresivních voličů, tak to je na Slovensku daleko menší počet, než jaké teď mají preference.
Progresivní Slovensko je ale teď stranou, která sbírá hlasy zklamaných voličů minulých vládních stran. Tato na první pohled nenápadná taktika nekřičet a nehádat se se jim zatím daří a vypadá to, že to těch pár týdnů do voleb už dokážou.
Bojovníci proti liberalismu
Když se dívám na grafy podpory jednotlivých stran, tak kdo také konstantně posiluje, je Slovenská národní strana (SNS). Ta na tom přitom po posledních volbách byla ještě daleko hůř než Smer. Andrej Danko zůstal v jejím čele, přestože SNS vypadla z parlamentu. Na sociálních sítích se nyní vymezují třeba proti médiím, například odmítají chodit do Denníku N, SME nebo Aktualit.sk, na billboardech vymezují se vůči liberálům… A vypadá to, že i jim taktika zatím funguje.
Oni se dlouhodobě staví do pozice, že bojují proti liberalismu, ale to mají společné s dalšími asi patnácti slovenskými stranami s výjimkou Progresivního Slovenska, Sasky a možná Demokratů. Všechny ostatní slovenské jsou momentálně na vlně, že za všechno zlé může liberalismus.
Andrej Danko v podstatě vstal z mrtvých i díky tomu, že z těch alespoň trochu standardních politiků byl po celou dobu pevně proruský. Působí jako ruská pátá kolona, stačí mu pět procent a toto pevné jádro proruských Slováků si k sobě dokázal navázat.
Posílil i o bývalého poslance Kotlebovy ĽSNS Tomáše Tarabu, který je také silný na sociálních sítích, dokáže provokovat diskuse v této méně pěkné části slovenské společnosti. Společně se dokázali vyškrábat nad pětiprocentní hranici.
Že roste Smer a SNS může být špatná zpráva pro stranu Republika. V průzkumech v poslední době byli převážně na čtvrtém místě s podporou kolem osmi procent. Jak jsou na tom bývalí kotlebovci?
Růst zradikalizovaného Smeru a krajně pravicové SNS je špatná správa pro Republiku, protože jsem přesvědčen, že ani Fico s nimi příliš netouží vládnout, takže pro něj bude velmi výhodné, když bude mít dobrou vyjednávací pozici a Republiku nebude nutně potřebovat.
Pro Republiku je to velmi špatná zpráva, takže už i začínají trochu měnit komunikaci, začínají se vyjadřovat pro referendum o vystoupení z NATO. Ve vztahu ke Smeru se dostávají do pozice, že Smer už je sice OK, ale dříve kradli, takže je budou případně ve vládě hlídat.
Jak se daří Prchalovi?
Na Slovensku letos působí i dva marketingoví specialisté, kteří na začátku roku odešli od Andreje Babiše (ANO). Marek Prchal pomáhá Sasce (Sloboda a Solidarita), a když se ujal kampaně, ihned zaujal prvními vizuály, strana změnila název, ale od té doby jako by jeho kouzlo vyprchalo…
Když to mám hodnotit čistě profesionálně, tak kampaň Sasky je viditelná, je to jiné, svěží, jejich vizuálů si všimnete. Samotná poselství a jejich spojení s politickou činností strany je druhá věc, to ale není věc marketingových specialistů.
Je asi rozdíl dělat pro Andreje Babiše, který má velký vliv i na média a svá témata dokáže tlačit i jinak, než že něco řekne na tiskové konferenci. Pracovat pro stranu na hranici zvolitelnosti je úplně jiná disciplína a musí to pro Prchala být těžší.
Výsledky Sasky jsou jako na houpačce, v roce 2010 měli dvanáct procent, v roce 2012 šest, v roce 2016 opět dvanáct a v roce 2020 opět šest. Teď to nevypadá, že by se měli zhoupnout zase zpátky nahoru. Je to tím, že jim stojí v cestě neokoukané a vládnutím nezkorumpované Progresivní Slovensko?
Je to minimálně dvěma věcmi. Jednak byla Saska součástí nejméně populární vlády v historii Slovenska, to si lidé pamatují.
I lidé, kteří nemají rádi Igora Matoviče, tak částečně připisují vinu za chaotické a neúspěšné vládnutí i šéfovi SaS Richardu Sulíkovi. To se Matovičovi podařilo, vykreslil Sulíka jako člověka konfliktu, který rozbíjí vlády.
Jejich druhý problém je, že strategicky se nedokážou chytit a stát se alternativou k Progresivnímu Slovensku, jak jste zmínil. Přitom témat by se podle mě našlo dost. Zatím na to jdou nejprimitivnější cestou, která ale voličům asi nestačí.
Například začali bojovat proti zákazu spalovacích motorů, což je téma přenesené z Česka, ale na Slovensku to moc téma není. Lidi to tu vůbec nezajímá, netrápí a vidí to jako něco, co přijde za sto let. Nedaří se na tom mobilizovat voliče a už vůbec ne ty, kteří se rozhodují mezi Saskou, progresivci nebo Hlasem.
Marketér Prchal má nové angažmá. Přejmenovaná slovenská strana Saska s ním potvrdila spolupráci
Číst článek
Zmínil jste spalovací motory, další podobné téma Sasky je ochrana hotovosti. To také nefunguje?
Ano, to jsou podobná témata. Je to jeden z rozdílů mezi Českem a Slovenskem, že jsou tato témata ve veřejné diskusi v úplně jiných stádiích. Tady to lidé vůbec neprožívají, protože v Česku to máte spojené i s debatou o koruně vs. euru. U nás to tak není, na Slovensku máme euro a není to téma, lidé si na to zvykli. V hospodách se o tom rozhodně nemluví.
Těžký přechod
Přijde vám tedy, že Marek Prchal přinesl z Česka témata, která vlastně na Slovensku voliče tolik nezajímají? Může to být tím, že není snadné přijít do jiné země a rovnou tam nabízet témata, která by rovnou rezonovala. Možná to byl až příliš rychlý přechod?
I já mám podobnou zkušenost a musím říci, že je těžké se naladit na jinou společnost. Problém je také to, že Prchal přešel k úplně jiné straně, k marginální partaji, která soutěží o trochu jiného voliče než ANO.
Nevím, jaké mají cíle, ale témata, o kterých jsme mluvili, dokážou mobilizovat české voliče ANO nebo SPD, ale na Slovensku zajímají spíš voliče Smeru. To ale nejsou lidé, kteří by kdy dali hlas Richardu Sulíkovi a jeho Sasce. Nabídka s poptávkou se nestřetává. Kdyby tato témata chytil Fico, tak to vypadá úplně jinak. I na tomto hrozně záleží a i na to musí člověk myslet, když vybírá témata do kampaně.
Šéfredaktor Šabata: Fico vede nechutnou, ale efektivní kampaň. Volby vyhraje, nejhůř bude druhý
Číst článek
Je pravda, že když jste přecházel ze světa slovenských kampaní do českých vy, tak jste vyměnil relativně podobně smýšlející strany. Na Slovensku jste pracoval třeba pro SDKÚ a v Česku pro ODS, což byly de facto sesterské strany. Prchal na druhé straně udělal velký skok. Hnutí ANO se v průběhu let posunulo z dříve deklarovaného liberalismu do dnešního spíše konzervatismu s důrazem na národní zájmy, čemuž Saska ideologicky úplně neodpovídá…
Ne, vůbec tomu neodpovídá a má i voliče, kteří slyší na klasická ekonomicky liberální témata, která je zajímají více, než tyto „strašáci z Bruselu“. Sice je vnímají, ale v rámci priorit při rozhodování u voleb je to pro ně úplně marginální věc.
Takže to, jak teď Saska hraje na billboardech a různých grafikách na ekonomický růst, tak to by mohlo uspět lépe?
Myslím si, že je to určitě lepší téma, ale nedokážou ho prosadit, protože například na rozdíl od Česka, přestože jsme na tom podstatně hůře, na Slovensku absolutně není téma deficit. To je zajímavé, protože tomu se všichni vyhýbají.
Sice občas někdo zmíní, že jsme osm let od krachu, ale jinak se tomu vyhýbají, protože by museli přiznat, že by museli rušit sociální pomoc, kterou teď poslední dva roky přijímali jako na běžícím páse. Saska to pojala tak, že neříká, že bude cokoliv rušit, ale zvýší růst. Jenže to je pro mnohé strašně virtuální téma. Opět je to spíš téma, které rezonuje spíš v Česku než na Slovensku.
Hanč a Pellegriniho kniha
Jiný český marketér od Andreje Babiše, Marek Hanč, radí Hlasu, jeho předsedovi Peteru Pellegrinimu pomáhal s knihou Slovensko vlastnou cestou. To je také koncept přejatý z Česka, kde i Babiš rozdává v předvolební kampani zadarmo knihy. Jak Hlasu funguje jejich kampaň?
Kampaň Hlasu začíná dávat aspoň trochu smysl možná teprve až posledních pár týdnů. Od srpna začali hrát na silný stát, v předchozích měsících ale byli rozpačití a vůbec se nedivím, že jejich potenciální voliči vůbec nevěděli, co jim vlastně Hlas nabízí.
Teď už je to trochu srozumitelnější, i když se s tezí o silném státu dostali zpět na hřiště Smeru. Je to totiž téma od nepaměti spjaté právě se stranou Roberta Fica.
Hlas má problém prodat svého lídra a předsedu, který je dlouhodobě kromě prezidentky Zuzany Čaputové v průzkumech nejpopulárnějším slovenským politikem, nejvíce lidí ho chce za premiéra a jeho osobní čísla jsou v poměru k preferencím Hlasů odlišná, daleko vyšší. To je největší výzva, kterou před sebou mají a která se jim zatím nedaří.
Kollár, Matovič a Dzurinda
Jak se daří Sme rodině šéfa parlamentu Borise Kollára? Před časem byl slovenský bulvár plný jeho soukromých problémů, což negativně ovlivňovalo i preference jeho partaje.
Snaží se komunikovat svá tradiční sdělení, že nejsou dokonalí, ale pomáhají lidem. Pokouší se tím tak tlumit problémy, které má Kollár v osobním životě a které se přelévají do bulváru. Mám subjektivní dojem, že se jim to daří a Kollár a jeho bití žen jako téma mizí a daří se ho překrýt.
Ještě bych se zeptal na Igora Matoviče, který po letech chaosu ve vládě dovedl své OĽaNO z 25procentního volebního zisku k preferencím kolem sedmi procent. V kampani ale jako kdyby ho polila živá voda, může útočit na všechny, vymyslel důmyslný „podvod“ s Fiaty 500, které jeho hnutí nakoupilo, ale nevykázalo je jako výdaj v kampani. Předpokládám ale, že s ním už do vlády, ať už se do parlamentu dostane, nebo ne, nebude chtít zřejmě nikdo…
Je velmi nepravděpodobné, že by s ním šel někdo napřímo do vlády. Může se stát něco, co měl Andrej Babiš v minulém volebním období s Okamurovou SPD a komunisty.
Na takové nepřiznané tiché podpoře by se asi dokázal s někým domluvit. Ale jinak to hraje na to, aby se mu podařilo posbírat alespoň sedm procent nešťastných lidí, kteří mají stále ještě pocit, že volit ho je pro ně dobré.
Těží také z toho, že strana Demokraté, kam od OĽaNO přešli viditelní lidé z minulé vlády jako Eduard Heger nebo Jaroslav Naď, na sebe absolutně nedokáže vázat voliče, a to ani nové, ani staré z OĽaNO. O to to má pak Matovič lehčí.
Nakonec bych se chtěl zeptat ještě na expremiéra z let 1998–2006 Mikuláše Dzurindu, který kandiduje jako lídr formace Modrí-Most-Híd, ale nevypadá to na triumfální návrat. V průzkumech se pohybují kolem pouhého procenta podpory…
Toto je z mé strany trochu spekulace, ale mám obavu, že Mikuláš Dzurinda měl dobrý úmysl, ale vůbec neodhadl, do jakého prostředí po letech přichází a jakou míru iracionality mají slovenští političtí hráči.
Jeho úvaha o spojení malých středopravicových stran se dnes ukazuje, že nebyl úplně hloupý nápad a že by to mohlo fungovat a svých pět procent by to mohlo uhrát. Nepočítal ale s tím, že se budou politici z ostatních těchto malých stran chovat až tak iracionálně. Narazil a už to nerozchodil, ale nevzdal to, protože má povahu, že kde je vůle, tam je cesta. Dobojuje to do konce, ale nemyslím si, že se mu podaří návrat. Byl bych velmi překvapený, pokud ano.
