Jsem nervózní, jestli zabráníme fašismu v USA, říká demokrat, který rozmlouval Bidenovi kandidaturu
„Joe Biden je hrdina, ale z televizní debaty bylo zjevné, že stárne,“ říká v rozhovoru pro Český rozhlas Plus Jamie Raskin. Vlivný člen americké Sněmovny reprezentantů za Demokratickou stranu vysvětluje, co Bidenovi napsal v osobním dopise. Prezident přenechal své místo Kamale Harrisové, právě ona za demokraty vyzve v boji o Bílý dům republikána Donalda Trumpa.
Demokratická strana podstoupila riskantní manévr a vyměnila svého prezidentského kandidáta sto dní před volbami. Jaký z toho máte dojem?
Mám z toho skvělý dojem. Naší straně to dodalo úplně novou energii. Prezidentovo rozhodnutí předat štafetu viceprezidentce Harrisové elektrizovalo demokraty po celé zemi. Přineslo nám to stovky tisíc nových příznivců. Nejen demokratů, ale i nezávislých, a dokonce některé váhavé umírněné republikány, kteří jen čekali na záminku, aby se od Republikánské strany odvrátili.
Takže jsme nadšení z toho, jak to dopadlo. Ano, byl to trochu zmatek. Ale Demokratická strana je taková. V Trumpově straně by se nic takového nikdy nestalo, protože on ji vede jako autoritářský kult osobnosti.
Když se Trump před několika dny dopustil otevřeně rasistických výroků na adresu Kamaly Harrisové, nikdo z nich neřekl ani slovo. Takže tam máte zdánlivý pořádek autoritářské povahy – každý je naprosto vystrašený a bojí se postavit lídrovi.
My takoví nejsme, my jsme strana demokracie a svobody a Joe Biden je hrdina, skvělý lídr, zůstává srdcem a duší naší strany a jsem si jistý, že bude hrát při letošních volbách zásadní roli.
Poslední kapka pro Bidena
Tlak na prezidenta Bidena na jeho odstoupení z voleb se stupňoval. Víte, co bylo tou poslední kapkou? Co ho nakonec přesvědčilo, aby to udělal?
Myslím, že poslední kapkou byla ta prezidentská debata. Bylo zřejmé, že tenhle skvělý lídr, který pro naši zemi odvedl úžasnou práci, už stárne. Děje se to nám všem v našich rodinách. Někdy prostě takoví lidé ztrácejí soustředěné myšlení. Nic víc za tím podle mě není.
Byl vynikajícím prezidentem a stále jím je. Ale evidentně došel spolu s kolegy z naší strany k přesvědčení, že potřebujeme někoho mladšího a energičtějšího, kdo by proti Trumpovi vedl tento velmi závažný boj o zachování americké demokracie. A on potřebuje napnout veškerou svou energii směrem k posledním šesti měsícům svého prezidentství.
Ta debata byla poslední kapkou pro mnoho demokratů, ale zpočátku ne pro Joea Bidena. Tušíte tedy, co nakonec přimělo jeho, že to těžké rozhodnutí udělal?
Na tohle odpověď neznám. O tom jsem s prezidentem nemluvil. Ale když jsem tu debatu viděl, přišlo mi nevyhnutelné, že k tomu rozhodnutí dojde. Z toho, co vím, tak o tom prezident uvažoval několik týdnů a chtěl to důkladně načasovat. Ovšem co bylo rozhodující, na to budou muset přijít historikové a novináři. Nevím, co se dělo za kulisami.
Osobně jste se do toho ale zapojil, když jste prezidentu Bidenovi napsal, řekl bych, až intimní dopis, kde jste použil i baseballovou metaforu, na které jste vysvětloval, že není žádná ostuda z voleb odstoupit. Mohlo to sehrát roli?
Možná. Pro mě bylo důležité, abych prezidentovi tím dopisem neříkal, co má dělat. Měl bys do toho jít. Nebo naopak neměl. Mně šlo o to, aby se poradil se svým týmem, promluvil si s lídry demokratů ve Sněmovně i Senátu, s guvernéry a starosty. Prostě jsem se bál, že nebude mít přístup k dostatečně pestré směsici informací a názorů.
To se lidem v nejvyšších funkcích někdy stává. Když jste prezidentem Spojených států, můžete se odstřihnout a zakuklit. Já mu jen vzkazoval, aby i tentokrát udělal to, díky čemu měl tak skvělou kariéru.
On věří v demokratickou politiku, věří v odlišné pohledy na věc, které do ní lidé přinášejí. Vždycky ostatním politikům volal, mluvil s námi po telefonu, scházel se s námi a zjišťoval, co si myslíme. A předpokládám, že to udělal a že to pomohlo ovlivnit jeho rozhodnutí, co je tou nejlepší cestou vpřed.
Obcházení primárek?
Mluvil jsem s některými voliči – a měl bych říct v tomto případě voličkami – demokratů, kterým se nelíbí, jakým způsobem jste nakonec vybrali novou kandidátku místo vítěze primárek Joea Bidena. Říkaly mi, že jim vadí, že v tom neměly žádné slovo nebo že takto obejít klasické primárky, že to nepůsobí dobře, obzvlášť v době, kdy tato země řeší budoucnost své demokracie. Co byste jim na to řekl?
Tahle kritika, kterou teď už ani moc neslýchám, mi připadá naprosto nekoherentní a nesprávná. Viceprezidentka Harrisová získala po boku prezidenta Bidena v primárkách čtrnáct milionů hlasů.
A my jsme pro ni hlasovali s vědomím, že případně může převzít roli prezidenta Bidena. Udělali jsme to před čtyřmi lety a byli jsme s jejím výkonem tak spokojení, že jsme to teď udělali znovu.
Prezident se pak rozhodl odstoupit, a tak je samozřejmé, že byla vybrána právě ona. Byla volbou milionů voličů, kteří ji viděli coby viceprezidentku, a pak jsme ji vybrali znovu. A teď to srovnejte s JD Vancem. To je člověk, který nebyl starostou, guvernérem, státním zákonodárcem. Osmnáct měsíců je senátorem a nikdo pro něj nehlasoval na prezidenta nebo viceprezidenta.
Trump si ho vybral, protože jeho syn Donald junior řekl, že je to dobrý chlap a že ho chce. Šušká se tu, že se s ním Trumpův syn domluvil, že si Vance příště vybere za viceprezidenta právě jeho. Jenže výběr Vance se ukázal být takovým fiaskem, že se ho republikáni můžou zbavit.
To je úplně jiná situace než u Kamaly Harrisové. Ta bývala federální senátorkou, generální prokurátorkou Kalifornie a dvakrát jsme si ji volili za viceprezidentku. Takže té kritice naší nominace nerozumím.
A co si tedy myslíte o kandidátce Kamale Harrisové? Zvládne tu situaci a zajistí demokratům další roky v Bílém domě?
Ona byla vzorovou kandidátkou, jakmile se tyhle věci začaly dít. A vypadá to, že se pro ni spojil celý vesmír, aby to byla ona. Viceprezidentství je v Americe ten těžší úřad. Když byl viceprezidentem Joe Biden, tak ho mnoho lidí považovalo za někoho, kdo je ve stínu Baracka Obamy.
A pak když z toho stínu vylezl a ucházel se o prezidentství, lidi ho milovali. A myslím, že stejný proces teď zažívá Kamala Harrisová. Viceprezident bývá podceňovaný a je velmi složité si v takové situaci získat hodně obliby a uznání.
3:54
Harrisová dotahuje Trumpa, republikáni jsou nervózní. Debata zvrat nepřinese, soudí Klvaňa
Číst článek
Ohromné nadšení
Jak moc jste si tedy jistý vaším vítězstvím v prezidentských volbách? Až dosud tu jistotu ze sebe vyzařoval republikán Donald Trump. Kamala Harrisová sama sebe označila ještě nedávno za outsidera voleb. V posledních dnech se poměr sil podle všeho mění. Co vám říkají vaši stratégové a co pozorujete v terénu?
Cestuju teď po celé zemi, objel jsem v poslední době dvacet dva států, teď jsem se vrátil z Tennessee a hned zase pojedu do Maine. Všude je vidět ohromné nadšení, ohromná energie a taky to, jak se demokrati organizují. Ale jistý vítězstvím si nejsem vůbec.
Víte, toho dne, 6. ledna 2021, při útoku na Kapitol, jsem byl osobně uvnitř a díval jsem se do tváře autoritářství a fašismu. Proto jsem velmi nervózní a budu teď každý den až do toho volebního bojovat za to, abychom vyhráli. Ale vím, že teď nám vítr fouká do plachet a že síly demokracie a svobody jsou na naší straně, abychom tohle nebezpečí fašismu v Americe porazili.
K odkazu 6. ledna 2021 a hrozbám, kterým čelí Spojené státy, se ještě dostaneme. Teď mě ale zajímá americká zahraniční politika, budoucnost vašeho angažmá v Evropě – a ze všeho nejdřív se chci ještě zeptat na tu velkou výměnu vězňů s Ruskem z minulého týdne. Rodiny navrátilců jsou šťastné, bere se to jako velký diplomatický úspěch, ale objevuje se i kritika. Třeba Garri Kasparov, velký kritik ruského režimu angažující se v iniciativách na podporu svobody a demokracie, ten kromě radosti z návratu vězněných vyjádřil i obavy – mimo jiné z toho, jestli dohoda nemohla obsahovat podmínky výhodné pro Rusko, dokonce třeba i omezení pomoci Ukrajině. Víte o něčem takovém?
Ničeho takového si nejsem vědom. Prezident Biden, celá administrativa Bidena a Harrisové a my jako demokrati jednotně stojíme za Ukrajinou. Jsme na straně ukrajinské demokratické vlády, která odolává Putinovu nechutnému imperialistickému Rusku.
Nevím tedy, o čem Garri Kasparov mluví. Uznávám ho, hrál jsem s ním dokonce šachy. Ale nedovedu si představit, že by prezident Biden podporu Ukrajiny jakýmkoli způsobem oslabil.
Angažmá NATO
Pro středoevropský region je tohle samozřejmě velmi důležité téma. Jaká je tedy budoucnost americké podpory Ukrajiny, ale také závazků v rámci Severoatlantické aliance a vůle angažovat se v bezpečnosti Evropy v případě, že by byl znovu zvolen do Bílého domu Donald Trump?
Myslím, že vidíte, že Demokratická strana udržuje nezlomné partnerství s NATO a se silami svobody a demokracie v Evropě a že trváme na pomoci lidem na Ukrajině proti všemu tomu bombardování, dronovým útokům a vojenské invazi ze strany Ruska.
Republikánská strana je v tomhle rozdělená a mnoho republikánů stojí po boku Donalda Trumpa, který je zamilovaný do Vladimira Putina, Viktora Orbána, Kim Čong-una a všech diktátorů světa. Oni mluví jeho jazykem. Dnes existují dva ideové koncepty toho, k čemu jsou národní vlády. Jeden koncept vnímá vládu jako nástroj obecného dobra, veřejného zájmu všech lidí, kterým by měla sloužit.
A tu druhou teorii vidíme u Putina, Orbána, čínského prezidenta Si, Kim Čong-una, Erdogana nebo Trumpa. Ta říká, že vláda je nástrojem na generování peněz a vlastní glorifikace a posílení toho, kdo je zvolen. A taky jeho rodiny, jeho korporací a strany. To jsou dva naprosto odlišné pohledy na to, k čemu slouží vláda.
Takže si myslíte, že by Donald Trump americkou pomoc Ukrajině zastavil?
No tak on si za svého viceprezidentského kandidáta vybral JD Vance, který otevřeně řekl, že lidi na Ukrajině jsou mu ukradení a že on by ukončil dodávky zbraní a ekonomickou pomoc ukrajinské vládě. A myslím si, že Trump jde stejným směrem.
Prohlásil, že ten konflikt vyřeší za jediný den. Ovšem existuje jenom jediný způsob, jak ten konflikt vyřešit za jeden den – dát Putinovi všechno, co chce, a rozdělit Ukrajinu.
Propuštěný novinář Gershkovich chce udělat rozhovor s Putinem. ‚Žádost posoudíme,‘ řekl mluvčí Kremlu
Číst článek
Jak by tedy vypadala americká podpora Ukrajiny, pokud by se prezidentkou stala Kamala Harrisová? Lišilo by se to od přístupu Bidenovy administrativy?
Myslím, že je příliš brzy na to mluvit o tom, jestli by došlo k nějakým změnám. Ale v zásadě by šlo o pokračování spojenectví s Ukrajinou a s NATO, jak ho nastavila vláda prezidenta Bidena a viceprezidentky Harrisové.
Dál by trvalo odhodlání, že Rusko musí z Ukrajiny vypadnout, že musí ukončit svou invazi a přestat s útoky na civilisty ve svobodné, demokratické zemi, kteří tím trpí jen proto, že si chtějí zachovat svou nezávislost.
Oblast Tichomoří
Pokud to zobecníme, tak víme, že Spojené státy se stále více zaměřují na oblast Tichomoří. Prezident Biden je někdy označovaný za jakéhosi posledního trans-atlanticistu. Jaká je vize americké zahraniční politiky v budoucnu, pokud bude u moci vaše strana?
My z morálních, politických, ideologických, bezpečnostních a ekonomických důvodů podporujeme svobodné demokracie po celém světě proti autokratům, plutokratům a teokratům. Musíme taky zkoordinovat světové společnosti, aby se zabývaly změnou klimatu, a to se vší vážností, protože naše civilizace je ve stavu nouze.
Zažíváme globální krizi, ale autokrati jako Putin a Trump, těm je to jedno. Změnu klimatu popírají a mají pocit, že jsou v pohodě, protože oni mohou žít ve svých hradech, někde za plotem, a že si své bezpečí mohou zaplatit.
A velká část zbytku lidstva bude zažívat čím dál víc přírodních katastrof jako rekordní horka, rekordní stoupání oceánů, rekordní lesní požáry tady v Americe, rekordní sucha, vyčerpání půdy, nemoci, extrémní hurikány a tak dál.
Tohle je skutečná krize, kterou zažíváme, takže potřebujeme překonat tuto hrozbu autoritářství, aby se země světa mohly spojit v ochraně lidských práv a taky životního prostředí a udržitelnosti života na Zemi.
Kromě toho teď Spojené státy čekají první prezidentské volby od útoku příznivců Donalda Trumpa na Kapitol poté, co tehdejší prezident odmítl uznat úřady i soudy potvrzenou porážku ve volbách, opakoval svým příznivcům lež o ukradených volbách a pokoušel se jejich výsledek různými způsoby zmanipulovat, jak vyplývá z kongresového vyšetřování i z výpovědí jeho vlastních spolupracovníků. Byl jste součástí vyšetřovacího výboru, také jste byl tzv. manažerem druhého Trumpova impeachmentu, tedy Sněmovna vás vybrala coby hlavního žalobce při této nakonec Senátem zamítnuté ústavní žalobě.
Především jste ale byl jako zákonodárce přímo na místě, když stovky až tisíce vašich spoluobčanů násilím pronikaly do sídla Kongresu. Byl jste tam při schvalování volebních výsledků i se svou dcerou a krátce po rodinné tragédii. Jakou jste si z toho odnesl zkušenost a jak vás tohle poznamenalo coby Američana?
No… Došlo tam ke vzpouře, která měla tři prstence. Ten vnější tvořily desítky tisíc lidí, které Donald Trump svolal do Washingtonu. Řekl jim, ať přijedou a pomůžou mu zastavit krádež. Tím myslel zvrátit výsledek voleb. A řekl, že to bude divoké. Někteří z těch lidí přišli už vybavení a připravení páchat násilí. Někteří k tomu byli podníceni Donaldem Trumpem, když k nim promluvil.
Někteří tam mohli být z nevinnějších pohnutek. Ale byl to dav desetitisíců lidí. Prostřední prstenec té vzpoury tvořily násilné extremistické skupiny bělošských nacionalistů jako Proud Boys, Oath Keepers a další. Tito lidé s jistotou přijeli páchat násilí, byli ozbrojení, komunikovali přes sociální sítě a po internetu.
A násilně zaútočili na naše policisty. K tomu davu se pak přidávali další z účastníků akce a společně brutálně napadli víc než sto čtyřicet policistů, kteří pak skončili v nemocnici. Ale tím vnitřním prstencem vzpoury bylo to, co já nazývám prstenec převratu. Protože záměrem bylo otočit, zvrátit výsledek voleb.
Joe Biden vyhrál o víc než sedm milionů hlasů a 306 ku 232 na počet volitelů. Ale oni chtěli po viceprezidentu Pencovi, který měl ceremoniálně předsedat schvalovací schůzi v Kongresu, aby prohlásil, že volby vyhrál Donald Trump. A aby zamítnul hlasy volitelů z rozhodujících, těsných států Pensylvánie, Georgia, Arizona a Michigan.
Politické násilí
Změnila vás tahle zkušenost coby Američana?
Víte, jeden z mých kolegů v Kongresu Don Beyer, který býval velvyslancem ve Švýcarsku, mi potom vyprávěl vtip. Ptal se mě, jestli vím, proč v Americe nikdy nedojde k převratu. Odpověděl jsem, že nevím. A on povídá: „No protože tam Američani nemají ambasádu…“
Americkou ambasádu v Americe skutečně nemáme, ale převrat jsme tu málem měli, takže nevím, jestli ten vtip ještě platí. Donald Trump kandiduje za protiústavní stranu. Je to autoritářská strana, která je mimo ústavní pořádek. Tato strana neakceptuje výsledek demokratických voleb, pokud je pro ni nepříznivý.
Sám Trump otevřeně povzbuzuje k politickému násilí a nedistancuje se od něj. Říká, že udělí milost stovkám povstalců ze 6. ledna, kteří jsou teď ve vězení. Buduje Republikánskou stranu jako kult osobnosti, kde kontroluje všechno včetně peněz.
Do vedení strany dosadil svou vlastní snachu. Bere si za obětní beránky Afroameričany, další etnické minority, židy. Ponižuje a démonizuje. A nemá žádný jiný politický program než útočit na své nepřátele.
Abychom uvedli perspektivu Donalda Trumpa, on považuje třeba ty, kdo si teď odpykávají trest za podíl na útoku na Kapitol, za politické vězně. Co v tomto smyslu od Donalda Trumpa čekáte, pokud by se znovu dostal do Bílého domu? A co by to podle vás znamenalo pro americkou demokracii?
Pokud by se Trump vrátil do úřadu, určitě by udělil těmto povstalcům ze 6. ledna milost. Lidem odsouzeným za násilné napadení policistů, neoprávněné vniknutí do Kapitolu a za konspirování s cílem svrhnout vládu. Vím, že by jim udělil milost, protože ji už udělil Michaelu Flynnovi, Rogeru Stoneovi, Paulu Manafortovi a dalším. Už omilostnil nejužší vedení svého politického týmu.
Zpátky na Capitol Hill. Trump poprvé od útoku 6. ledna navštívil parlamentní čtvrť
Číst článek
Nerozpakoval by se tedy omilostnit ani násilníky, kteří byli ochotní vniknout do Kapitolu a zaútočit na policisty, aby vykonali vůli Donalda Trumpa. A on tyto lidi nazývá politickými vězni a přirovnává je k lidem jako Alexej Navalnyj nebo Nelson Mandela, což je nehorázné a skandální. Taky je označuje za rukojmí, což je urážka rukojmích držených Hamásem.
Rukojmí je ten, kdo byl nelegálně unesen teroristickou nebo kriminální skupinou a je držený kvůli finančnímu nebo politickému výkupnému. On označuje za rukojmí lidi, kteří požívali všechny výhody řádného amerického soudního procesu a většina z nich se ke svým činům doznala.
Důvěra v Trumpa
Průzkumy ukazují – a při rozhovorech s republikánskými voliči se mi to potvrzuje – že asi třetina Američanů lžím Donalda Trumpa věří. Věří, že vítězství ve volbách v roce 2020 mu bylo ukradeno. A jsou připraveni mu to uvěřit i letos, pokud znovu nastane podobná situace. Takže i když Donald Trump jednou z politické scény zmizí, máme tu zemi, kde se lidé neshodnou ani na tom nejzákladnějším, tedy na legitimitě voleb. Jak chcete takovou společnost spojit? Máte nějaký plán?
Ona to ale není jenom naše společnost, tohle se děje po celém světě. Vidíme nárůst extrémní pravice ve Francii, ve Velké Británii, v Polsku, Maďarsku, Rusku. Tohle je globální problém. Krize pravdy, vědy a empirické reality má kořeny v nástupu internetu.
Lidi dnes mají úplně jiný smysl pro realitu. Takže nevím, jak se s tím vypořádáme, ale myslím, že to musíme udělat společně se svými demokratickými spojenci ve světě.
Marc Elias, volební právník zastupující Demokratickou stranu, řekl, že v rozhodujících státech voleb bude letos v pozicích s odpovědností schvalovat výsledky mnoho popíračů volebních výsledků z roku 2020. A že se tedy letos můžeme dočkat lépe organizované a lépe připravené verze toho, o co se Trump pokusil před čtyřmi lety. Co tedy podle vás můžeme v listopadu očekávat?
Nebude to opakování roku 2020, protože viceprezidentem není republikán – je to Kamala Harrisová. Takže té finální schvalovací schůzi v Kongresu nebude předsedat republikán, kterého by mohl Trump zastrašovat, aby vyslyšel jeho rozkaz. Ale uvidíme jiné druhy pokusů o to se zlým úmyslem přerušit schvalování výsledků na státní úrovni.
Marc Elias je v první linii snahy tomu zabránit. Jako demokrati zajistíme, abychom byli připraveni se svými právníky a mediálními týmy všude, kde nastanou pokusy zvrátit vůli většiny.
Můžete tedy vyloučit, že se po letošních volbách dočkáme dalšího chaosu, nebo dokonce politického násilí jako po volbách před čtyřmi lety? Jsou na to Kongres, vláda a jednotlivé státy připraveny?
Z mnoha důvodů se nebude opakovat přesně to, co se stalo 6. ledna 2021. Demokratická strana je s velkým náskokem stranou většiny. Děláme velmi silnou kampaň a Donald Trump klesá. A koho si vybral za kandidáta na viceprezidenta, to se ukázalo jako propadák.
Takže si myslím, že sáhnou k protidemokratickým prostředkům včetně podvodu a násilí, aby se udrželi ve hře. Nevíme přesně, o co všechno se pokusí, ale víme, že musíme být ostražití, abychom měli jistotu, že náš ústavní proces ubráníme.
