Protest na podporu Palestiny v Londýně. ,Demonstrace jsou agresivnější, ale nijak extrémní,‘ říká expert
Lidé v Německu, Francii či Británii vyšli do ulic, aby vyjádřili solidaritu s Palestinci v pásmu Gazy a volali po zastavení izraelské ofenzivy proti islamistickému hnutí Hamas. Na protesty v Paříži a Londýně dorazily desetitisíce lidí. „Protesty jsou výrazné, ale nikterak extrémní. Na druhou stranu jsou velmi intenzivní průběhem,“ říká Marek Bičan z Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.
Třicet tisíc lidí v Londýně, další tisíce v jiných britských městech. Na nádraží v Glasgowě, Edinburghu a londýnském Charing Cross podle BBC protestující bránili cestujícím v nastoupení do vlaku. Jak velké tyto protesty na britské podmínky jsou?
Na britské podmínky jsou tyto protesty výrazné, ale přece jen nikterak extrémní.
Největší demonstrací v britských dějinách byla demonstrace proti vládě Tonyho Blaira, která chtěla po boku tehdejšího amerického prezidenta George Bushe mladšího podniknout invazi do Iráku.
Tam se odhaduje, že do Londýna vyšel asi milion lidí, takže z tohoto hlediska protesty nejsou extrémní.
Na druhou stranu jsou velmi intenzivní praktickým průběhem. Pokud demonstrující bránili lidem nastoupit do vlaku, tak to znamená, že v ten moment nejsou na mírové manifestaci, tedy že by protestovali klidným způsobem.
Opravdu je to agresivnější. Je otázka, nakolik lze říci, že se protesty radikalizují. Samozřejmě nevíme přesně, kdo jsou lidé, kteří na ně chodí.
Mohou to být levicoví studenti nebo levicově zaměření lidé. Velká část z nich budou Britové mající rodinnou historii v arabských nebo muslimských zemích.
Takže to může být poměrně pestré složení. Na druhou stranu k žádnému vážnému incidentu nedošlo, takže věřím, že příslušné britské orgány mají situaci v rukou.
Napojení na teroristy?
Říkáte, že přesně nevíme, kdo na demonstrace chodí. Víme ale, kdo je organizuje?
Jsou organizovány skupinami na podporu Palestiny. Otázka izraelsko-arabského konfliktu je samozřejmě nesmírně složitá sama o sobě.
V Gaze už není bezpečno ani pod vlajkou OSN. Zabito bylo už 72 našich kolegů, říká Broža z OSN
Číst článek
Británie stála do jisté míry u zrodu tohoto konfliktu, když se v roce 1948 jednostranně vzdala svého mandátního území a požádala OSN, aby území nadále spravovalo.
V ten moment Židé v čele s Davidem Ben Gurionem vyhlásili svůj svobodný stát. Na základě toho je všechny okolní státy napadly a Izrael válku vyhrál právě i s pomocí třeba tehdejšího Československa. Takže naše optika je rozhodně proizraelská. Samozřejmě i v Praze protestují lidé, ale na politické úrovni, jednoznačně stojíme za Izraelem.
V Británii je to poněkud složitější. Britská zahraniční politika z historických důvodů dlouho akcentovala vztahy s arabskými zeměmi. Uvedu třeba Lawrence z Arábie. Arabové na Blízkém východě pomáhali Britům porazit za první světové války Osmanskou říší.
Třeba ministerský předseda Anthony Eden, jakkoliv neslavný suezským debaklem, třeba vystudoval perštinu a arabštinu na Oxfordu. Je tu tradičně určitá afiliace vůči arabským zemím.
Na druhou stranu tam jsou i skupiny, levicové až radikálně levicové, které během studené války jednoznačně stáli za Frontou za osvobození Palestiny a za Jásirem Arafatem proti Izraeli, protože Palestinská osvobozenecká fronta byla masivně podporována Sovětským svazem a byla vnímána jako levicová.
Organizují to skupiny přátel Palestiny. Nevíme, jestli jsou třeba napojeny na nějaké teroristické organizace. Na druhou stranu kdyby byly, tak by Britové asi měli demonstrace více bezpečnostně podchyceny. Takže je dobře, že to probíhá takovou mírovou cestou, jakou to probíhá.
Na příští víkend, na který připadá Den příměří připomínající konec první světové války, jsou plánovány ještě větší akce. Premiér Sunak to označil za provokativní a neuctivé. Jaký vliv mají protesty na vnitropolitickou situaci ve Velké Británii?
Vliv mají velmi zajímavý v tom smyslu, že se očekává, že volby, které proběhnou pravděpodobně příští rok, vyhraje Labouristická strana. A ta je tradičně propalestinská, respektive její část je propalestinská.
Izrael podle Hamásu zasáhl školu, ve které se ukrývaly vysídlené rodiny. Nejméně 12 lidé zemřelo
Číst článek
Lídr opozice Keir Starmer musí velmi opatrně balancovat. Od něho se jako od budoucího premiéra čeká, že jednoznačně podpoří Izrael, protože to je určitá doktrinální zásada britské zahraniční politiky.
Na druhou stranu vnitrostranicky v Labouristické straně zase musí reflektovat křídlo, jestli to lze říci, militantních pacifistů, kteří právě horečně organizují demonstrace a podílí se na nich. Ne že by stáli za Hamasem, ale pamatujme na to, že jeho předchůdce ve funkci Jeremy Corbyn se s vůdci Hamasu a Hizballáhu normálně potkával. Bral je jako bojovníky za svobodu.
Zajímavý vnitropolitický moment to má tedy v tomto směru, co se týče právě Labouristické strany. Vypadá to ale, že Keir Starmer zatím balancuje a nevyslovil se jednoznačně třeba propalestinsky, jak by to po něm chtěla právě nějaká klika v jeho straně. Takže toto bude zajímavé pozorovat.
