Ministerstvo se omluvilo exšéfovi poříčníků za stíhání. Policie ho i přesto žaluje o 6 tisíc korun
- Krajské ředitelství pražské policie žaluje bývalého šéfa poříčního oddělení Radka Trojana o 6300 korun. Má jít o škodu, kterou Trojan způsobil tím, že používal služební auto k soukromým účelům.
- Trojana kvůli tomu dokonce půl roku stíhala Generální inspekce bezpečnostních sborů a vytvořila k němu obsáhlý spis.
- Státní zástupce stíhání pokaždé zastavil, naposledy s odůvodněním, že sice Trojan občas použil auto na cestu domů z práce, ale celou věc by šlo řešit jako kázeňský přestupek.
- Ministerstvo spravedlnosti se expolicistovi za nezákonné stíhání omluvilo dopisem.
- Trojan tvrdí, že jeho stíhání i vymáhání škody je účelové, protože se dostal do sporu s vedením pražské policie a byla snaha ho od sboru dostat a pomstít se mu.
Pražskou poříční policii vedl Radek Trojan deset let. Vloni v říjnu odešel do civilu. Unavený a znechucený. „Bylo toho na mě psychicky a pracovně moc,“ popisuje Trojan pro Radiožurnál.
Přesčasy a platy
Trojan se podle svých slov střetl s vedením pražské policie na dvou věcech: na zařazení některý policistů do nižších platových tříd, než jim náleží, a také na tématu vyplácení přesčasů pro členy pořádkové jednotky (SPJ). Pro policejní ředitelství jde o horké téma, protože řada členů SPJ žádá proplacení přesčasů za službu, které jim dříve ředitelství zamítlo. První případy už teď začali členové SPJ vyhrávat u soudu a může jít v konečném důsledku o desítky milionů korun. Ještě když byl u sboru, stal se Trojan členem komise, která měla právě rozhodovat o přiznání přesčasů pro členy pořádkové jednotky.
Trojan tvrdí, že byl jeden z mála, kdo řekl, že by měli policisté nárok na zaplacení přesčasů. A to i přesto, že mu od vedení přišel e-mail s návodem, jak má o problému rozhodnout. Dokonce o tom sepsal záznam u notáře. Podle policejního mluvčího Daňka ale Trojan žádný befel nedostal. „Vzorová rozhodnutí, která vypracoval jiný senát v obdobné věci, mu byla zaslána na základě jeho vlastní žádosti z důvodu zorientování se v problematice. Žádná doporučení, jak rozhodnout, mu dána nebyla,“ uvedl pro Radiožurnál Daněk.
Jeho odchodu předcházely spory s vedením Krajského ředitelství v Praze a také půlroční stíhání ze strany Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS). Ta má na starosti hlídat a trestat protiprávní chování policistů.
Inspekce Trojana dvakrát obvinila z toho, že měl zneužít služební auta k soukromým cestám. Na obvinění proti Trojanovi dříve upozornil deník Právo. Už tehdy Trojan tvrdil, že ze strany GIBS jde o účelovou akci. A stejně hovoří i teď pro Radiožurnál.
„Myslím si, že celá akce byla účelová ať ze strany krajského ředitelství, tak i ze strany GIBS. Motivace byla mě odstranit, protože jsem upozorňoval na systematické chyby,“ tvrdí bývalý policista. Do sporu s vedením pražské policie se Trojan dostal ohledně zařazení některých policistů do platových tříd a také kvůli proplácení přesčasů (viz box).
To mělo podle Trojana vést nejprve k jeho nucenému vysílání na studijní pobyty k dopravní policii, průzkumu v jeho týmu kvůli podezření na možnou šikanu a následně i stíhání GIBS. Ta se o Trojana začala zabývat na základě poznatku odboru vnitřní kontroly na ředitelství.
Mluvčí krajského ředitelství policie Jan Daněk tvrdí, že ze strany vedení policie k ničemu špatnému nedošlo.
„Žádnému šikanóznímu nebo nestandardnímu jednání bývalý vedoucí poříčního oddělení vystaven nebyl,“ řekl Daněk Radiožurnálu. „Toto jeho tvrzení vnímáme jako účelové, kdy bývalý kolega skončil ve služebním poměru v době, kdy byl trestně stíhaný Generální inspekcí bezpečnostních sborů,“ dodal.
Škoda za 6 tisíc
I když se mohlo zdát, že celý případ skončil letos na jaře, kdy Trojan od police odešel a státní zástupce jeho stíhání zastavil, není tomu tak.
Jak zjistil Radiožurnál, krajské ředitelství policie podalo na Trojana žalobu. Ředitelství po bývalém šéfovi poříčníků vymáhá škodu 6300 korun.
7:02
‚O nás bez nás.‘ Ústavní soud se zastal expolicisty, o kterém v minulosti rozhodl soud bez jeho vědomí
Číst článek
Má jít o škodu, kterou způsobil nepovolenými jízdami služebním autem.
„Byla podána žaloba a soud vydal platební rozkaz. Protistrana podala odpor, lze předpokládat, že to bude pokračovat u soudu,“ řekl k tomu bez dalších podrobností mluvčí policie Daněk.
Žaloba o 6 tisíc korun se navíc bude u soudu projednávat za situace, kdy se ministerstvo spravedlnosti už v dopise Trojanovi za stíhání omluvilo a přiznalo mu 15 tisíc korun jako náklady na advokáta.
Podle Trojana jde o pokračující šikanu ze strany bývalého zaměstnavatele. „Nic nedokazuje, že došlo ke spáchání uvedených skutků. Je to zcela účelové, nemohou se smířit s tím, že bylo trestní stíhání zastaveno a že jsem nepřišel o výsluhy,“ tvrdí Trojan. „Náklady na řízení budou vyšší než údajná způsobená škoda,“ dodává.
Spis na 500 stran
A jak přesně šestitisícová škoda měla vzniknout? Vedení pražské policie nechalo tuto otázku bez reakce. Podle dokumentů, které má Radiožurnál k dispozici ale policie vychází ze závěrů vyšetřování GIBS.
Inspekce Trojana stíhala půl roku a založila k jeho případu spis čítající přibližně 500 stran. Na nich GIBS nakonec zmonitorovala 14 případů v průběhu půl roku, ve kterých policista zneužil služební auto – podle záznamů obvykle večer na cestu z práce domů a pak druhý den na cestu do práce.
„Neříkám, že jsem úplně bez chyby. Služební auto bylo někdy použito, ale nikdy v takovém měřítku, jak je popisováno v trestním stíhání. Bylo použito vždy služebně s tím, že jsem si při cestě někdy vyřídil soukromé věci. To, co dělají všichni ostatní,“ říká Trojan. GIBS v případu získala informace z telekomunikace, mýtných bran a také z cestovních deníků.
Dvojí metr?
Právě cestovní deníky přitom odhalují, že ačkoliv Trojan skutečně služebním autem mířil do míst, kde bydlí, tak rozhodně nebyl u sboru sám. Podobné cesty je možné vysledovat u jeho někdejšího zástupce, a po Trojanově odchodu i současného šéfa poříční police Jana Vody. To ale GIBS ze startu nijak neřešila.
Autem od sboru
Když se Trojan bránil u státního zástupce proti svému stíhání, zmínil také, že popotahovat policisty za možné zneužití služebního auta je u sboru běžná praxe, jak se zbavit nepohodlných lidí. Připomněl třeba příklad bývalého šéfa Ústavu pro odhalování organizovaného zločinu Roberta Šlachty (dnes člena hnutí Přísaha). Toho GIBS stíhala za možné zneužití služebního vozidla v roce 2016, a to v době, kdy po sporech s vedením policie od sboru odcházel. Podobně zažil stíhání i Šlachtův předchůdce v čele protimafiánské jednotky Jan Kubice.
Trojanovo tvrzení o účelové likvidaci ale státní zástupce Šťastný ve svém rozhodnutí sice zmínil, ale žádné závěry z něj nakonec nevyvodil. „K obviněným prosazované tezi, že současné trestní stíhání je účelové a toliko důsledkem snahy o jeho profesní likvidaci ze strany služebních nadřízených, jímž se stal z nějakého důvodu osobně nepohodlným, a že podobný způsob užívání služebních motorových vozidel není u Policie ČR ojedinělý, se státní zástupce nemůže odpovědně vyjádřit. Tato okolnost nebyla předmětem trestního řízení a dosud shromážděné důkazy ji dostatečně neprokazují, avšak ani nevyvracejí,“ napsal Šťastný.
„Informace o možném protiprávním jednání vyšly najevo až na základě oznámení jiné osoby v průběhu prověřování,“ řekla k tomu mluvčí inspekce Ivana Nguyenová. GIBS se tím totiž začala zabývat teprve ve chvíli, kdy ji na to upozornil Trojan se svým advokátem potom, co se dostali do spisu.
Jejich oznámení tak vycházelo pouze z toho, co při prověřování Trojana zjistila sama inspekce. Jen s tím do té doby nijak nenaložila. Trojan se svým advokátem našli 12 případů, ve kterých mohl podle jejich názoru Voda zneužít služební auta podobně, jako to bylo vyčítáno Trojanovi.
A zatímco u Trojana inspekce rozjela trestní stíhání s obsáhlým spisem, v případě Vody byla následně mírnější. Jeho cesty vyhodnotila jako kázeňský přestupek a postoupila ho k řešení na krajské ředitelství. A to celou věc vyřešilo rychle.
„Zneužití služebního vozidla nebylo prokázáno, jelikož kázeňské řízení nemohlo být zahájeno z důvodu prekluze, a věc byla uložena bez dalšího opatření,“ sdělil Radiožurnálu mluvčí Daněk.
Podle mluvčí GIBS Nguyenové není možné případy srovnávat.
„Je třeba upozornit, že případy posuzujeme individuálně, stejně tak jako míru jejich společenské škodlivosti, která je rozhodující pro to, zda zahájit trestní stíhání či aplikovat subsidiaritu trestní represe. Případy obecně nelze srovnávat, jelikož nejsou a ani nemohou být identické,“ uvedla.
‚Jiné právní názory‘
Že v Trojanově případě GIBS použila obrazně řečeno větší ráži, než nutně musela, ale poukázal i dozorující státní zástupce Ondřej Šťastný ve svém usnesení o odložení případu.
Vězení místo podmínky. V kauze Vidkun zpřísnil vrchní soud trest policejnímu exnáměstkovi Kadlecovi
Číst článek
Odkazuje se v něm právě na takzvanou subsidiaritu trestní represe – tedy princip, že by policejní orgány měly při posuzování nějakého činu zkoumat jeho společenskou škodlivost a vyhodnotit, zda je možné pachatele v první řadě potrestat jinak než tím, že ho poženou za použití trestního práva před soud.
„Nedostatkem (...) usnesení o zahájení trestního stíhání je pak nepochybně to, že se policejní orgán GIBS úvahami o subsidiaritě trestní represe vůbec nezabýval, nezvažoval konkrétní okolnosti, které její aplikaci svědčí nebo nikoli, a řešil pouze formální stránku trestného činu,“ píše přímo Šťastný.
Zároveň sám státní zástupce připomíná, že když GIBS řešila cesty, které služebním autem vedl Trojanův zástupce a současný šéf poříčníků Voda, tak je vyhodnotila pouze jako přestupek a předala je na vyřešení krajskému ředitelství policie. „Je tudíž nesporné, že v případě Jiřího Vody policejní orgán GIBS subsidiaritu trestní represe aplikoval,“ připomíná v usnesení Šťastný.
Pro Radiožurnál státní zástupce řekl, že v Trojanově případě se lišily právní názory mezi ním a inspekcí, a proto nakonec rozhodl tak, jak rozhodl. „Je to běžná situace,“ poznamenal.
Parta na cestu ven
Šťastný ve svém rozhodnutí o zastavení trestního stíhání zároveň píše, že podle něj se Trojan zneužití služebního auta skutečně dopustil, ale právě pro nízkou škodlivost by ho šlo řešit jako přestupek a předat jeho nadřízenému.
Jenže ještě před vydáním tohoto rozhodnutí vstoupil Trojan do politické strany Parta, a musel tak u policie skončit, protože členství ve straně a služební poměr se vylučují. Jak sám Trojan říká, rozhodl se preventivně, protože nevěděl, kam může tlak proti němu dojít.
Zároveň se netají tím, že využil skulinu v zákoně, jak odejít a zachovat si po třiceti letech služby nárok na výsluhy, o které by jinak mohl přijít.
Každopádně tím, že Trojan od sboru odešel, tak už nemá nadřízeného, který by se mohl případem zabývat. Zůstává tak pouze spor o to, zda skutečně spáchal škodu za šest tisíc korun a jestli ji má, nebo nemá zaplatit.
