‚O nás bez nás.‘ Ústavní soud se zastal expolicisty, o kterém v minulosti rozhodl soud bez jeho vědomí
Ústavní soud se v půlce května zastal bývalého pražského kriminalisty Josefa Polanského. Ten byl v minulosti odsouzen za nedovolené lustrace. Expolicista ale trval na své nevině a žádal o obnovu případu. Soud po stížnosti státního zástupce žádost zamítl bez toho, aby se k ní nejprve mohl Polanský nebo jeho advokát vyjádřit. Tím byla porušena Polanského základní práva. Chybující soudkyně mezi tím odešla do důchodu.
‚O nás bez nás.‘ Ústavní soud se zastal expolicisty, o kterém v minulosti rozhodl soud bez jeho vědomí
U policie pracoval Josef Polanský třicet let, z toho několik let na kriminálce v Praze. V roce 2017 se rozhodl, že u sboru skončí. „Hlavně kvůli špatným vztahům na pracovišti,“ tvrdí Polanský.
GIBS z vydírání lékařů Pirka a Netuky obvinil exředitele nemocnice IKEM Stiborka a další dva lidi
Číst článek
Na závěr kariéry plánoval přejít k městské policii. Jen osm dní před koncem u sboru ale vzaly jeho plány za své. Polanského obvinila Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), která vyšetřuje protiprávní chování policistů.
Kriminalistovi dávali za vinu, že zneužil své pravomoci a v policejních systémech nezákonně lustroval lidi a údajně měl některé informace z lustrací předávat dál.
Polanský skončil u soudu, který ho uznal vinným ještě spolu s jeho známým, pražským podnikatelem. Oba se ale proti rozsudku odvolali a začal několikaletý proces soudních tahanic.
Polanský tvrdí, že jako operativec získával možné tipy, které by kolegové mohli rozpracovat. V jednom případě pak zjišťoval informace o příbuzném. Také tvrdí, že informace nikomu nevynášel a nic nezákonného nedělal.
Jedním z důkazů, kterým GIBS a státní zastupitelství prokazovaly Polanského vinu, byly odposlechy jeho telefonu. Polanský nebyl přitom původně primárním terčem inspekce, na radar se dostal spíše náhodou.
Tlak jsem zažil jen od Mynáře, snažil se intervenovat ve svůj prospěch, popisuje končící ústavní soudce
Číst článek
Generální inspekce původně odposlouchávala jiného kriminalistu, který se zaměřoval na dění v tržnici SAPA. Inspekce ale zachytila hovor mezi odposlouchávaným kriminalistou a Polanským, ve kterém se bavili o možnosti propojit podnikatele, kteří by do tržnice mohli dodávat kubánské doutníky. Proto nasadili „uši“ i na Polanského. Žádný trestný čin v souvislosti s doutníky neodhalili, ale při poslechu narazili na jiné případy, které byly podle inspektorů trestné.
Podle bývalého kriminalisty ale inspekce jeho mobil poslouchala nezákonně. A vloni v únoru mu dal Nejvyšší soud za pravdu. Ve svém rozhodnutí soud konstatoval, že v žádosti o nasazení odposlechů inspekce ani státní zástupce nedodali důkazy o tom, že by se měl Polanský dopouštět nějakého trestného činu. Nejvyšší soud také upozornil, že soudce, který nasazení odposlechů schvaloval, do svého odůvodnění pouze nekriticky převzal názor státního zástupce.
Boj o obnovu
S verdiktem Nejvyššího soudu v ruce se Polanský pokusil znovu otevřít svůj případ a obrátil se na Obvodní soud pro Prahu 1 s žádostí o obnovu řízení. Na veřejné jednání se nedostavil nikdo ze státního zastupitelství a soud s odkazem na nové rozhodnutí o nezákonnosti odposlechů rozhodl o obnově případu.
Proti tomu si státní zástupce následně podal stížnost a celá věc se přesunula k Městskému soudu v Praze. A tady nastal problém. Obvodní soud měl totiž povinnost Polanskému a jeho advokátovi zaslat stížnost státního zástupce, aby se mohli k jeho argumentům vyjádřit a aby následně městský soud měl k dispozici argumenty obou stran.
Feri může být znovu souzen. Ústavní soud uznal stížnost jedné oběti, jejíž případ policie odložila
Číst článek
Jenže expolicista ani jeho advokát Filip Seifert žádný dokument nedostali. Místo toho se po několika dnech dozvěděli, že městský soud návrh na povolení obnovy řízení zamítl. A vycházel přitom právě z argumentace státního zástupce, ke které chyběla oponentura. Polanského advokát Seifert se proto obrátil na Ústavní soud.
„Byla to jediná možná forma obrany,“ řekl advokát Radiožurnálu. V ústavní stížnosti poukazoval na dva principy. „My jsme nedostali stížnost státního zástupce a nebylo ani nařízeno veřejné zasedání,“ vysvětluje advokát. Nemohli se tak k případu jakkoliv vyjádřit.
V jednom z bodů se jich Ústavní soud nedávno zastal. „Trestní soudy neučinily žádné kroky k tomu, aby seznámily stěžovatele s argumenty státního zástupce proti obnově řízení a nedaly mu žádný prostor k vyjádření, ať už písemně či ústně,“ stojí v nálezu Ústavního soudu z 15. května letošního roku.
„Městský soud tak rozhodl o právech a povinnostech stěžovatele, aniž stěžovatel mohl vlastní argumentací výrok soudu ovlivnit. Rozhodování soudu způsobem ‚o nás bez nás‘ však jen stěží může naplnit požadavky řádného procesu...“ poznamenává mimo jiné předseda senátu Josef Fiala.
Pochybila soudkyně
Radiožurnál zjišťoval, jak mohlo dojít k tomu, že ani jeden ze soudů nezařídil, aby se mohl Polanský k argumentům státního zástupce vyjádřit. Mluvčí městského soudu v Praze Adam Wenig upozornil, že Polanského měl se stížností obeslat Obvodní soud pro Prahu 1. „Stížnost s výzvou k vyjádření druhé procesní straně zasílá zpravidla soud prvního stupně,“ napsal Radiožurnálu.
Zapisovatelé rozhodují o rychlosti soudů. Delší stávka by mohla rozpočet stát víc než přidat jim, říká soudce
Číst článek
Zastupující mluvčí Obvodního soudu pro Prahu 1 Ivana Tichá Radiožurnálu přiznala, že chybu skutečně udělal obvodní soud. „K pochybení došlo na straně soudkyně, která věc vyřizovala, jelikož kanceláři nedala pokyn k rozeslání stížnosti a jejího odůvodnění. Soudkyně již na našem soudě nepracuje, protože odešla do penze,“ uvedla mluvčí.
Dodala, že s kanceláří byl chybný postup projednán, aby se taková situace v budoucnu neopakovala.
Polanského případ měla na starosti dnes již bývalá soudkyně Olga Kalašová. Ta Radiožurnálu řekla, že si konkrétně Polanského případ nevybavuje, protože jich za svou kariéru řešila velké množství. „Bez možnosti se podívat do spisu bych vařila z vody a to nechci,“ podotkla.
Ojedinělý případ
Podle prezidenta soudcovské unie Libora Vávry jde spíše o ojedinělý případ. „Občas se to stát může pro snahu o udržení rychlého postupu, ale myslím, že se to stává skutečně málokdy,“ poznamenal Vávra.
Sám by z toho žádné případné tresty pro soudkyni nevyvozoval. „Je fajn upozornit ostatní soudce na to, k čemu došlo, jakoby preventivně,“ míní šéf soudců.
Spory o platech soudců neskončí. Pokušení ze strany politické moci tady bude vždy, říká právník Němeček
Číst článek
Že Polanského případ skončil až u Ústavního soudu, je podle Vávry způsobeno tím, že z procesního hlediska neměl nastalou situaci kdo jiný řešit. „To jsou případy, kdy přesně, ale velmi výjimečně, má Ústavní soud zasáhnout v těch procesních věcech, protože nikdo jiný už to nemá jak vrátit,“ dodal Vávra.
Každopádně Polanského kauza se rozhodnutím Ústavního soudu vrací na stůl Městského soudu v Praze. Ústavní soud totiž nehodnotil argumenty pro či proti obnově případu. Stejně tak nechal na rozhodnutí pražským soudcům, zda si zavolají obě strany k veřejnému jednání, nebo po nich bude pouze žádat písemná stanoviska.
