Nedělejme z Ústavního soudu poštovní přepážku, nevyřeší všechny bolesti světa, říká Baxa
Co znamená, že chce nový předseda Ústavního soudu funkci pojmout „civilněji“? V čem hodlá navázat na předchůdce Pavla Rychetského? A jak by rád zvýšil „uživatelskou přívětivost“ a srozumitelnost této instituce?
Prohlásil jste, že o tak vysoký post by se neměly adepti ucházet, ale měly by být vybíráni. Proč?
Já si to myslím obecně a dlouhou dobu o výběru soudců kteréhokoliv soudu. Protože ve chvíli, kdy člověk o něco usiluje a chce být vybrán, tak přestává být autentický a dělá ze sebe lepšího, než je.
Ve veřejné debatě často střídá letargii překotnost. Na projednání nominace soudce Fremra byly dva měsíce, poukazuje předseda Ústavního soudu Josef Baxa
Do těchto funkcí je zapotřebí, aby spíše člověka pozorovali ostatní a dokonce aby nevěděl, že ho pozorují. Zkrátka než někomu dáte velkou pravomoc rozhodovat o jiných, abyste pozorovali, jakým způsobem se chová, jaké jsou jeho činy a co má za sebou.
Nekazí tuto slavnostní chvíli, kdy se v čele Ústavního soudu střídají předsedové, dohady kolem kandidáta na ústavního soudce Roberta Fremra a jeho činnost za minulého režimu, kdy soudil i emigranty?
Nebudu se tvářit, že mě to nezajímá. Samozřejmě to velmi pečlivě sleduji, přemýšlím o tom a myslím, že řešení, které zatím zvolil pan prezident, je rozumné. Prostě chce být seznámen se všemi fakty, a pak se rozhodne, jestli pana Fremra jmenuje, nebo ne. Přestože Senát jeho jmenování už schválil.
Je podle vás dobře, že činnost soudce Fremra za minulého režimu zkoumat tým odborníků z Ústavu pro studium totalitních režimů?
Všechno je teď překotné. To je častý rys v české společnosti, kdy období nečinnosti a letargie střídá překotnost. Na projednání nominace ústavních soudců Ústava stanovuje 60 dnů. To není málo.
O jménech kandidátů včetně Roberta Fremra se hovořilo ještě před tím, než byli formálně navrženi. To znamená, že se tím ve veřejném prostoru mohl zabývat kdokoliv. Zdá se mi, že se to koncentrovalo do několika posledních dnů, a vytvořila se situace, která je plná emocí a ostrých odsuzujících výroků. To je velmi nešťastné.
Rychetský byl ‚nevděčníkem’, chod Ústavního soudu ovlivnil zdánlivě nenápadně, ohlíží se Balík
Číst článek
Není podstatné to, že Robert Fremr tu skutečnost před senátem zamlčel?
Nevím, jestli ji zamlčel. Každý z nás jde životem a má za sebou různé věci. A právě proto je tu veřejná debata, aby si společnost mohla odpovědět na otázku: „Máme takové soudce, kterým můžeme věřit?“
To znamená, jestli víme o tom, jak se chovali a z toho odhadnout, jak se budou chovat ve veřejné funkci. To neplatí jenom o soudcích. Takže zkoumání minulosti je zcela na místě.
Na druhé straně není vůbec obvyklé, aby člověk, který usiluje o veřejnou funkci, napsal nějaký životopis, ve kterém by uvedl úplně všechno o svém životě. S tím jsme se nikdy nesetkali.
Myslím si, že kdyby se tyto věci otevřely a byl dán prostor komukoliv, tak bychom se dozvěděli o hodně lidech hodně věcí. Znovu říkám, že prověřování činů je zcela na místě, ale netroufl bych si říct, že někdo něco zamlčel. Tím spíš, že ty věci jsou ve veřejném prostoru jako běžně dostupné, zjistitelné.
Vás na pondělní tiskové konferenci zaskočil dotaz, jestli jste v minulosti soudil podobné případy. Už jste si vzpomněl?
Vůbec mě to nezaskočilo. To zase byl nějaký trošku peprný titulek v médiích. Soudce, který soudí 40 let a má za sebou mnoho 1000 rozsudků, si některé případy pamatuje lépe a některé méně. Kdyby byl prostor, tak se v archivech něco najde. Ale na takové: „Baf. Soudil jste něco? Možná ano, možná ne.“ Já opravdu nevím. To není žádná výmluva ani nervozita. Absolutně ne.
Uživatelsky přívětivější soud
Co máte na mysli výrokem, že by se Ústavní soud měl stát pro lidi uživatelsky přívětivější?
Ústavní soud má dlouhodobě velkou důvěryhodnost společnosti, ale jak je známo, důvěra není něco, co je navždy dané. Těžko a dlouho se získává a snadno se může ztratit.
O důvěru je třeba pečovat. O to důležitější je, aby Ústavní soud dokázal o složitých věcech, které dělá, mluvit tak, aby jim rozuměl ten, kdo jim rozumět chce, bez ohledu na to, jestli má právnické vzdělání. Je to obecný předpoklad, aby se lidé těmi pravidly řídili. Stejné je to se zákony
Lidé jim musí porozumět, a pak si řeknou, že to je rozumné pravidlo a budou se jím řídit. To je myslím obecná povinnost každého soudce, každého soudního rozhodnutí a Ústavního soudu ještě více. To bude asi jeden z nejtěžších úkolů.
Fremr zatím ústavním soudcem nebude. Prezident si prověří informace o jeho rozhodování v minulosti
Číst článek
Ústavní soud, stejně jako před ním vrchní soud, potažmo Nejvyšší správní soud zamítl stížnost muže z Prahy na neoprávněnost udělení milosti Milošem Zemanem Miloši Balákovi. Byť ji předchozí prezident přesvědčivě nevysvětlil a podle soudců vybočil z mantinelů, které si sám stanovil. Jak tomu má člověk rozumět? Všechny soudy jsou na rozmar hlavy státu krátké?
Nejsou krátké. Ústavní soud je vázán ústavním pořádkem a zákonem o Ústavním soudu. Ten jasně říká, kdo a v jaké věci se na Ústavní soud může obrátit. A to nemůže udělat kdokoliv. Nemůžeme si představit, že kterýkoli občan může aktivovat Ústavní soud, aby se zabýval případem, který se ho netýká a který nezasáhl do jeho základních práv a svobod.
Mluvil jste o potřebě sladit orchestr na Ústavním soudu. Mám tomu rozumět tak, že je rozladěn?
Neříkám, že rozladěn. Představte si, že orchestr hraje dlouhou symfonii a v průběhu hraní někteří hráči opustí koncertní sál, jiní přijdou a nemají čas naladit si nástroje, protože orchestr stále musí hrát.
Není možné říci, že soud má teď prázdniny a za půl roku, až se všichni poznáme a sladíme, budeme dál pokračovat v rozhodování. Všechno to musí jít za pochodu.
A proto je důležité, aby se ti lidé jako profesionálové poznali co nejdříve, protože každý má stejný hlas a musí se spolu naučit hovořit i nad rámec běžných procesů. A nezáleží, kolik let z funkčního období jim zbývá.
Aby se kvalita debaty okamžitě zvýšila a abychom rozhodovali podle našich odborností.
Říká se, že Nejvyšší správní soud je malým Ústavním soudem. Co je na tom pravdy?
Je na tom dost pravdy. Vycházel bych z příbuznosti agent. Ústavní pořádek a zejména Listina základních práv a svobod často mívá dovětek, že práva jsou omezitelná zákonem nebo že jsou prováděna nějakým zákonem.
Jsou to převážně zákony z veřejného práva, které je agendou Nejvyššího správního soudu. A model jednotlivec vůči veřejné moci se u správního soudu typicky vyskytuje, když občan nebo právnická osoba podávají žalobu proti rozhodnutí správním správního orgánu, o kterém si myslí, že zasáhlo do jejich práv nebo povinností.
Kordová Marvanová: Dnes už by Senát Fremra na Ústavní soud neschválil, zamlčel nám informace
Číst článek
A Ústavní soud toto také dělá. Je to velmi nepřesné porovnání, ale základní model jednotlivec kontra veřejná moc je přítomen, takže proto se hovoří o malém Ústavním soudu.
Řekl jste, že oproti Pavlu Rychetskému chce to je pojmout funkci předsedy Ústavního soudu civilněji. Co tím myslíte?
Když to řeknu velmi obrazně, nebudu mít problém dojít si na Zelný trh k nějaké babce pro košíček meruněk.
Prohlásil jste, že nebudete pronášet silné výroky. Měl byste příklad takového výroku z úst vašeho předchůdce?
Těch výroků byla celá řada. Já nebudu žádný z nich opakovat. Myslím, že doktor Rychetský na ně měl právo a byl si toho vědom. Doktor Rychetský je jenom jeden.
Myslím, že toto ani mě, ani jakéhokoli jiného předsedu Ústavního soudu už provázat nebude. Předsedové soudů bývají ikonami institucí dobrém i ve zlém. Ústavnímu soudu mnozí radí, aby byl zdrženlivý, aby nezasahoval do rolí a debat, které mu nepřísluší.
Určitá zdrženlivost instituce může být dobře, nebo špatně reprezentována i jeho předsedou. Proto jsem říkal, že silné výroky asi nebudu pronášet. Nicméně nikdo si nemůže myslet, že Ústavní soud bude tichošlápek, který se nebude k ničemu vyjadřovat.
Bude-li na stole otázka, ve které má pravomoc a ve které rozhodne. To se děje. A Ústavní soud, jak známo, si případy nevybírá. Jsou mu předkládány. Často i ze světa politiky vidíme, že málokdo je ochoten přijmout nějaký verdikt jako konečný. Třeba že legislativní proces skončil.
Naopak slyšíme v parlamentních debatách: „Jestli to prosadíte, my půjdeme k Ústavnímu soudu.“ Pak někteří mají pocit, že jde o třetí komoru Parlamentu a že legislativní proces by nebyl dokončen, kdyby tu věc nepřezkoumal Ústavní soud.
Fremr odsoudil lidi za emigraci, jeho přítomnost na Ústavním soudu je nevhodná, napsali senátoři Pavlovi
Číst článek
My jsme si toho vědomi a samozřejmě nebudeme zasahovat do věcí, které nám nepatří. A na druhé straně o věcech, které k nám patří, musíme rozhodovat bez vytáček a alibismu.
Větší rozmanitost
Prezident Petr Pavel by chtěl, aby přibylo ústavních soudkyň. Obecně je nějaká skupina, ať už z pohledu genderu, věku, profese, světonázoru u Ústavního soudu málo zastoupena? Nebude teď po odchodu Pavla Rychetského chybět třeba osobnost s výraznou politickou kariéru?
Není mi protivné, aby ústavním soudcem byl někdo, kdo má politickou zkušenost. Ale myslím si, že ten fundament soudce by měl být odborný, právnický. A jestli k tomu má politickou zkušenost, může a nemusí to být dobré. Naopak, mít jenom politickou zkušenost a tu vydávat za právní erudici je pro Ústavní soud málo.
Co by se mělo tedy změnit, aby byl Ústavní soud víc sladěný? Myslím personálně. Vracím se k té otázce, jestli tam z vašeho pohledu je nějaká skupina méně zastoupená?
Pan prezident se netají tím, že od začátku je jeho cílem je pestrost. To je mi velmi sympatické, protože obdobně jsem v minulosti sestavoval Nejvyšší správní soud a myslím, že ten je ukázkou pestrosti.
Měly by tam být přítomny všechny právní profese, všechny právní názory, postoje, všechny hodnotové postoje. To ale hodnoťme až na výsledku. Nemůžeme si myslím, že každý z těch soudců bude pestrost sama.
Pestrost sama může být ten, kdo si v životě prošel více profesemi. V řadách ústavních soudců bychom měli vidět advokáty, kteří tam zatím úplně reprezentativně zastoupeni nejsou.
Ale můžeme říct, že toto je třeba soudkyně. Zítra bude jmenována doktorka Křesťanová, ona zároveň má velkou advokátní zkušenost a kompetenci. Někdo je třeba dobrý akademik a vedle toho ještě také soudce.
Myslím, že pestrost se na Ústavním soudu postupem času vytvoří. Předpoklady pro ni jsou. A bude-li takto pan prezident pokračovat, tak vůbec nemám obavu, že by byl Ústavní soud šedivý nebo nebarevný.
V listopadu končí mandát Radovanu Suchánkovi. Už víte, o kterých jménech se v té souvislosti uvažuje?
To není moje věc. Plně respektuji výběr pana prezidenta, roli Senátu a veřejnou debatu. Myslím, že je velký rezervoár těch nominací a určitě bude snazší poskládat Ústavní soud než by bylo před deseti nebo dvaceti lety.
Zeman milost pro Baláka přesvědčivě nevysvětlil, míní ústavní soudci. Prominutí trestu ale zůstává
Číst článek
Dorostla silná generace vzdělaných lidí s rozhledem, takže je z čeho vybírat. Ale ten, kdo vybírá, by měl myslet na to, jak ze sólistů vytvořit orchestr. To, že nominujete samé hvězdy, neznamená, že budou fungovat jako tým.
Václav Dolejší v komentáři pro Seznam Zprávy napsal, že jedním z vašich hlavních úkolů bude zrychlit práci Ústavního soudu. Jak jste spokojen s délkou řízení?
Nechci vůbec pronášet nějaké silné výroky dovnitř soudu. Ještě jsem o tom s ostatními soudci nehovořil. Je to asi jako u každého jiného soudu. Je tady rozdílná délka řízení v různých typech řízení a žádné řízení není tak krátké, aby nemohlo být ještě kratší.
Na druhé straně rychlost nesmí být samoúčelná. Některé věci jsou opravdu složité a vyžadují delší debatu, promyšlení, opatření podkladů. Nedělejme z Ústavního soudu nějakou poštovní přepážku, kam člověk přijde, dostane razítko a jde zpátky ihned. To prostě to tak není.
Podle končícího soudce Ludvíka Davida rozhoduje každý senát Ústavního soudu o pěti lidských osudech denně, což je podle něj na hranici únosnosti, stejně jako počet ústavních stížností. Jan Wintr vypočítal v ČT, že na každého soudce připadne asi 250 případů ročně. Přemýšlíte o tom, jak to změnit?
To není vůbec jednoduché vyřešit, aniž by člověk přemýšlel o tom, jak omezit přístup kohokoli k Ústavnímu soudu. Ale na druhé straně celý ten systém nemůže být jako čtyřproudá dálnice od okresního soudu až k Ústavnímu soudu. To hrdlo se postupně musí zužovat, aby každý dělal jenom to, co má.
A Ústavní soud opravdu nemůže být univerzální opravnou instancí, která bude řešit všechny bolesti světa. Jeho rozhodnutí by měly být výstřely z děl, jak říkal doktor Rychetský. A nemůžeme mít prostě 3000 výstřelu z děla, protože to by byla ohlušující kanonáda a každý by si pak přál ticho.
Ústava je velmi zdařilé dílo, nechtějme ji měnit a dopisovat, říká nový předseda Ústavního soudu Baxa
Číst článek
Musíme mít možnost vybírat důležité případy a ty propracovat a velmi srozumitelně vysvětlovat. Ústavní soud by neměl v 95 procentech případů říkat, že se žádostí nebude zabývat, protože je neopodstatněná. Na to je Ústavní soud příliš drahá instituce, aby toto dělal.
Nové výzvy
Podle Pavla Rychetského čekají novou generaci soudců nové výzvy související například s klimatickou změnou nebo genderem. Berete to jako výzvu a myslíte, že už jste na to připraveni?
Na jedné straně je důležitou hodnotou kontinuita v rozhodování. Po těch 30 letech je tady nashromážděno velké množství cenných právních názorů. Ale život nestojí na místě a vyvíjí se a vyvíjí se celý svět, stejně jako právní systémy.
Budeme tím pádem dostávat případy, na jejichž vyřešení nestačí nahlédnout do našich databází a opsat starý nález. Budeme muset ty věci promýšlet úplně nově a originálně.
I to je tenká hranice, do jaké míry tyto nové věci mají být poprvé autoritativně vyřešeny rozhodnutím patnácti, nebo ještě menšího počtu soudců. Nebo jestli ta témata nepatří do veřejné debaty končící parlamentním projednáváním a kompetencí zákonodárných sborů.
Soudy by neměly nahrazovat tyto procedury, zejména jsou-li to věci velmi hodnotové, kde společnost není zajedno. Je mi jasné, že se tím budeme zabývat pokaždé, když to někdo předloží. Ale právě tato zdrženlivost je velmi na místě.
Prezident Pavel jmenoval nového předsedu Ústavního soudu. Stane se jím dlouholetý soudce Josef Baxa
Číst článek
Jak nebezpečné je, když někteří politici soustavně zpochybňují existenci právního státu u nás?
To vidíme teď momentálně ve Spojených státech, kde probíhají procesy s bývalým prezidentem Donaldem Trumpem. Podpora jeho příznivců v podstatě zpochybňuje instituce a systém samotný.
Nemusíme samozřejmě souhlasit s každým rozhodnutím orgánu veřejné moci, nemusíme souhlasit s každým obsahem každého přijatého zákona nebo rozhodnutím vlády nebo koneckonců i s rozhodnutím soudu. To ale neznamená, že budeme zpochybňovat instituce, které taková rozhodnutí učinily. To by byl naprostý chaos.
V závěru svého mandátu ve vedení Nejvyššího správního soudu jste se vymezil vůči tehdejší hlavě státu Miloši Zemanovi s tím, že se nedáte „koupit“ ve věci rozhodnutí ohledně nejmenování profesorů výměnou právě za funkci šéfa Ústavního soudu. Proč jste cítil potřebu to zveřejnit?
Protože jsem na to byl tázán. Ve chvíli, kdybych odmítl se k tomu vyjádřit, tak jsem měl pocit, že bych toto jednání kryl. Myslím, že takhle by se měl zachovat úplně každý.
Nezávislost soudní moci je příliš křehká hodnota a nikdo, ani prezident do ní nemá zasahovat. Tím, že jsem ty věci popsal v kombinaci s kariérní nabídkou vůči mé osobě, tak jsem, myslím, zabránil tomu, aby se takové věci děly dál.
Byl to dobrý příklad toho, jak má soudce zareagovat ve chvíli, kdy je zasahováno do nezávislosti instituce, v jejímž čele stojí.
Když přišla ta nabídka za jiných okolností, váhal jste chvíli, anebo se taková nabídka neodmítá?
Váhal jsem. Začal se znovu pochybovat o tom, jestli jsem ten člověk pro tuto práci. Nebylo to okamžité rozhodnutí.
