Euro, nebo koruna? Češi mají jasno, pokud by záleželo jen na veřejném mínění, společnou měnu nepřijmou
Společnost vzkazuje euru vcelku rezolutní ne. Jeho podpora je v současnosti na 20 procentech, ukazují data Rozděleni Evropou, která pro Český rozhlas shromáždil analytický ústav STEM. Skeptický přístup definuje primárně obava z neznámého a v kombinaci s tím sentiment ke koruně jakožto národnímu symbolu. Jak ale odráží veřejné mínění v zemích, které společnou evropskou měnu přijaly, tento odpor se dá záhy rozptýlit.
V Česku chce přijmout euro 20 procent lidí. Sociolog Martin Kratochvíl z analytického ústavu STEM říká, že číslo odráží debatu a fakt, že pro veřejnost je téma společné unijní měny vyřešeno. Už několik let je téma tzv. u ledu.
Rozděleni Evropou
Unikátní projekt Českého rozhlasu a analytického ústavu STEM mapuje nálady a postoje Čechů nejen k EU. Na otázky odpovídalo přes 2000 respondentů. Sběr dat probíhal v průběhu listopadu 2023, metodou kombinace online a osobního dotazování (CAWI a CAPI, v poměru 85:15). Nabízí detailní pohled na dvacet let České republiky v EU. Přečtěte si více →
„Pokud by to bylo jen na české veřejnosti, pokud by se třeba konalo nějaké referendum o přijetí eura, tak by jednoznačně nemělo šanci nahradit českou korunu,“ komentuje analytik.
Zároveň však druhým dechem dodává, že souhlas už společnost vyjádřila. Při vstupu do EU dalo Česko časově neukotvený závazek, že euro přijme. Přesto je stanovisko společnosti poměrně rezolutní: 80 procent lidí nesouhlasí s jeho přijetím a z toho je 50 procentních bodů intenzivně proti.
„Pokud se debata nepovede víc v politické rovině, to znamená, že se dá dohromady nějaká silná politická síla, která euro pro Českou republiku prosadí, tak se nejspíš nic nezmění,“ myslí si Kratochvíl.
Od českého přistoupení k Evropské unii v roce 2004 se obliba eura prakticky nepřehoupla přes hranici nadpoloviční podpory. Po „řecké krizi“, která eurozónu zasáhla čtyři roky poté, ještě více upadla a skepse se spíše jen dále prohlubovala.
Politický apel
Debata zda, kdy a proč by Česko mohlo přijmout euro, se ale nikdy pořádně nevedla. Politické strany téma sporadicky zmiňují v předvolebních programech, dosud žádná vláda o tom však veřejně nediskutovala.
24:13
Euro už ekonomickou výhodu prokázalo. Přijetí do roku 2030 vidím reálně, říká ministr Dvořák
Číst článek
Ve vládním prohlášení se před více než dvěma lety kabinet Petra Fialy (ODS) zavázal k „co nejrychlejšímu splnění maastrichtských kritérií a dalších rozpočtových pravidel EU“. Před několika měsíci to pak bylo zdrojem vládního sporu.
Česko by totiž v letošním roce mohlo plnit tři ze čtyř maastrichtských kritérií potřebných pro přijetí eura, vyplynulo z hodnoticí zprávy české ekonomiky, kterou připravilo ministerstvo financí spolu s Českou národní bankou. Zbývalo by tedy poslední kritérium – vstup do tzv. předpokoje, neboli mechanismu směnných kurzů (ERM II), který ale nezavazuje k osvojení společné unijní měny. Ekonomický výhled vyzněl příznivě, ministerstvo financí ovšem vládě tento krok nedoporučilo.
Jak jsme psali už dříve ZDE, ke vstupu do ERM II se tehdy klonila většina ministrů, nejsilnější občanští demokraté byli ale proti. Váhavý přístup rozčísnul novoročním projevem prezident Petr Pavel.
„Přes nekončící diskuse o výhodách a nevýhodách eura pro zemi s otevřenou a exportní ekonomikou, ležící ve středu Evropy, je společná měna logickou budoucností,“ prohlásil. Své stanovisko podpořil i během konference na Pražském hradě, která se konala v předvečer výročí 20 let vstupu Česka do EU.
„Nebojme se převzít větší odpovědnost za evropskou budoucnost. Pokud chceme určovat směr, musíme sedět za volantem, a ne na místě spolujezdce,“ řekl prezident. Vzápětí dodal, že pokud chce Česko hrát první ligu, nabízí se přijetí společné evropské měny.
(Ne)zmocněnec
Přesto však z vládních kruhů není patrná žádná větší akce. A to zejména po nezdařeném pokusu ministra pro evropské záležitosti Martina Dvořáka (STAN) ustavit funkci zmocněnce pro přijetí eura. Ekonom Petr Zahradník se nakonec stal ministrovým poradcem pro tyto otázky.
Jednalo se však spíš o politickou přestřelku vedenou zejména na sociálních sítích, která na společnost jako celek prakticky neměla vliv, zhodnotil pro iROZHLAS.cz sociolog Kratochvíl. Zdůraznil také, že politicky je prosazování eura nevděčné.
„Konsenzus je právě toto téma příliš nezvedat, jakkoliv by mohlo být třeba ekonomicky nebo i mezinárodně politicky důležité pro Českou republiku, tak z toho vnitropolitického a volebního ohledu získávání hlasů na základě témat se nejedná o nic atraktivního,“ poznamenal.
S mým poradcem a ekonomem Petrem Zahradníkem jsme si připravili minisérii videí na téma vyvracení nejčastějších mýtů o euru.💶
— Martin Dvořák 🌈 (@_MartinDvorak) May 9, 2024
❌Mýtus č. 1: S eurem všechno zdraží. pic.twitter.com/gm0ttr02x1
Pozitivní sentiment
Přijetí eura vyvolává v české debatě spoustu otázek, nejasností a pochybností. Analytik STEM upozorňuje na problém, že nevystupuje žádná autorita, která by tyto obavy dokázala srozumitelně a věrohodně rozptýlit.
„Cesta za mě vede výsostně přes politické síly, které jako vedlejší produkt, pokud se na tom shodnou nebo pokud si tu věc vezmou za své, dokážou tu veřejnost alespoň uklidnit. A budou ji muset uklidnit,“ podotýká Kratochvíl.
Do přímého protikladu společnosti jako celku se staví podnikatelský sektor. Na 77 procent je pro přijetí eura, a to ideálně do pěti let. Vyplynulo to z průzkumu, který zpracoval Svaz průmyslu.
Obavy z potenciálních problémů spojených s přijetím eura jdou ruku v ruce i s oblibou české koruny a její role národního symbolu.
„Ani koruna, ani euro nezaručují žádnou zázračnou ochranu z hlediska ekonomického výkonu nebo ekonomických možností, ale ani nezaručují žádný velký ekonomický růst. Možná i ta debata by mohla být v tomhle ohledu střízlivější – méně ekonomická a víc politická, jaké důsledky jsou politické, ne tolik ekonomické,“ myslí si sociolog.
Euro vs. národní koruna
V Evropské unii je 20 zemí, které přijaly společnou měnu, zbylých sedm zůstává mimo eurozónu. A přesně tak je rozdělené i naladění vůči euru.
„Je to tak, že země, které platí eurem a mají ho jako svou měnu, se k euru staví výrazně lépe než země, které jsou pořád mimo eurozónu,“ popisuje trend vedoucí CVVM Paulína Tabery. V rámci projektu Rozděleni Evropou výzkumníci analyzovali srovnání Eurobarometru.
Faktor vnímání eura si prohlédněte na mapě níže.
„Země, které eurem platí, tak k němu – ke své měně – mají pozitivní vztah,“ říká socioložka Tabery pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál.
Česko se svým negativním postojem řadí mezi nejvíce skeptické země. Blízké je mu v tomto ohledu třeba Bulharsko nebo Švédsko. Naopak třeba sousední Polsko, které také dosud euro nepřijalo, je relativně pozitivnější.
„Je za tím větší balíček důvodů. Je tam komplexní důvod, že máte nějaký postoj k Evropské unii, zároveň platíte svou měnou, existuje status quo, kterého se neradi vzdáváte, a je tam i symbolický význam,“ přibližuje Tabery.
Slovenský příklad
Ze států Visegrádské skupiny – tedy Česka, Slovenska, Maďarska a Polska – jsou Slováci jediní, kteří platí eurem. V jeho vnímání pak odráží postoj dalších států, které společnou měnu přijaly, tedy jsou s ním spokojeny.
V tomto aspektu se rozchází náhled Česka a Slovenska. Jejich příběhy evropské integrace jsou rozdílné. Přestože do EU vstupovaly země společně, třeba v NATO byli Češi dříve a i to mělo vliv na následné kroky. Zejména s ohledem na euro.
„Na Slovensku to bylo chápáno jako mnohem větší a rychlejší integrace, která zajistí pevnější pozici Slovenska v rámci euroatlantických struktur. Češi tuto potřebu tehdy neměli. Sice vstupovali do euroatlantických struktur, ale neměli potřebu tak rychle se adaptovat,“ vysvětluje socioložka Tabery.
Dochází k závěru, že přestože je měna podstatným ekonomickým artiklem, přijetí eura není čistě ekonomické rozhodnutí, protože o něm rozhodují politici. Ekonomickou rovinu však nelze opominout, stejně jako není možné ignorovat veřejné mínění.
„Pokud má vláda ambici ovlivňovat ekonomiku a myslí si, že ekonomika má být exportní nebo že se má zaměřit na nějaké jiné věci, je provázaná s ostatními zeměmi eurozóny, musí vysvětlit, co to znamená a jaké přínosy to může mít. Podle toho, co chce vláda řešit, tak samozřejmě to euro jí do toho může nebo nemusí zapadat,“ uzavírá Tabery.
