Francouzský prezident Emmanuel Macron | Foto: Stephanie Lecocq | Zdroj: Reuters
Macronův gamble s předčasnými volbami. Krajní pravici ‚sesadil z koně‘, pro Francii ale nastala neznámá situace
Začínají letní olympijské hry v Paříži. Dosud není jasné, kdo povede příští francouzskou vládu a rozřešení pravděpodobně nastane až po skončení her. Výsledkem předčasných parlamentních voleb jsou roztříštěné síly a nejasná většina. Profesor Jan Rovný ze Sciences Po zdůrazňuje potřebu spolupracovat. „Francouzi se to budou muset učit. Moc jim to nejde,“ říká pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál. Jak úspěšný byl tah Emmanuela Macrona s vypsáním voleb?
Ještě ani nebyly sečteny francouzské hlasy ve volbách do Evropského parlamentu, když vystoupil prezident Emmanuel Macron s projevem, ve kterém oznamoval volby další, na národní úrovni. Rozhodl se, že rozpouští Národní shromáždění a nechá zvolit nové poslance.
Výsledky voleb ve Francii: levice slaví, lepenovci zůstali za očekáváním, hrozí vládní pat
Číst článek
Jenže vládní většinu nezískal nikdo. Výsledky však nekopírovaly zisky, kterých kandidáti dosáhli v eurovolbách. Nejvyšší podporu překvapivě dostal sjednocený levicový blok Nové lidové fronty, druhá skončila koalice Společně (Ensemble) podporovaná prezidentem a až třetí se umístili favorizovaní lepenovci.
Dosáhl tedy Macron kýženého cíle? „Co se mu povedlo – zastavil pocit ve společnosti sdílený i mezi politickou elitou, že krajní pravice, tedy Národní sdružení, je na koni a je nezastavitelné,“ popisuje profesor na francouzské univerzitě Sciences Po.
Zastavení krajní pravice
„Lepenovci mají širokou podporu zhruba 30 procent voličů, ale tam to v podstatě končí. Stále je velká většina francouzské populace, která je připravena volit strany, které jim sice nevoní, ale udělají to proto, aby zastavili krajní pravici,“ vysvětluje pohnutky Jan Rovný.
Naráží tím třeba na nesourodou Novou lidovou frontu, která spojila do levicového bloku socialisty, komunisty, Zelené nebo stranu Nepoddajná Francie (La France Insoumise, LFI).
‚Díky, soudruzi.‘ Od komunistů přes socialisty k vlastní krajně levicové straně: Kdo je Jean-Luc Mélenchon
Číst článek
Z dvoukolového systému legislativních voleb pak dokázali vytěžit právě zástupci levicového spektra, ale i politického středu. Nasadili strategii, kdy stahovali své kandidáty, kteří figurovali na třetích místech, ve prospěch toho silnějšího. Což se ukázalo jako klíčové ve chvíli, kdy se hrálo o zisk v jednomandátových okrscích. V duelech se tím podařilo eliminovat vítězství Národního sdružení.
Napůl plná sklenice
Vítězství z eurovoleb si tedy lepenovci nezopakovali, Francie se však ocitla v patové situaci. Z parlamentních voleb vzešly tři podobně velké celky, které mezi sebe staví hradby.
„Je to situace, která je téměř totálně neznámá ve Francii. Na druhou stranu není nějak tragická,“ hodnotí odborník Rovný. Vidí totiž potenciál pro spolupráci alespoň u části ze tří subjektů. Nicméně přiznává, že se Francouzi budou muset vytváření koalic naučit a dodává, že jim to „moc nejde“.
O tom svědčí i neakční proces výběru kandidáta na premiéra, kterého nominovala vítězná levicová aliance. Ta nakonec navrhla v úterý večer státní úřednici Lucie Castetsovou. Prezident Macron však tentýž den uvedl, že nového premiéra jmenuje až po olympijských hrách, které hostí Paříž. „Situace je vážná a tento druh rozhodnutí není možné odkládat,“ reagovala aspirantka.
Lucie Castets, candidate du NFP pour Matignon: "Ce qui me surprend, c'est l'importance que porte le président de la République aux sujets portés par le RN" pic.twitter.com/XQTtzvDtJK
— BFMTV (@BFMTV) July 25, 2024
Jednotlivé celky zatím nevyjádřily příliš ochotu domlouvat koalici napříč, podle profesora Rovného jim ale nic jiného nezbývá. „Oni nechápou to, že aby byla jakákoliv vláda, bude muset někdo spolupracovat, budou muset dělat kompromisy,“ říká pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál.
Opora v parlamentu
Kabinet si také bude muset dát pozor na to, aby měl za svými zády dostatečnou podporu ve sněmovně. Při ustavování vlády sice nemusí poslance žádat o důvěru, Národní shromáždění mu ale nedůvěru vyslovit může. Proto je zásadní pohlídat si většinu, která činí 289 zákonodárců.
Macron přijal demisi vlády premiéra Attala, pověřil ho dalším výkonem funkce
Číst článek
Vítězný levicový blok hned první zkouškou neprošel. Při volbě předsedy sněmovny totiž jejich kandidát André Chassaigne, který přísluší ke komunistické straně, nebyl schválen. A „vyšachovaní“ zůstali také zástupci krajní pravice.
„Poukazuje to na existenci tzv. cordon sanitaire, který se vztahuje nejen k extrémní pravici, ale že to platí i pro levici,“ upozorňuje politolog Rovný. Poslanci se nakonec zorganizovali tak, že si do svého čela zvolili Yaël Braun-Pivetovou od centristů.
Tři roky a dost?
Podle profesora z francouzské univerzity bude zásadní, aby si strany stanovily prioritní body a zbytek zvládly dotvořit společně. Nabízí se pak zaměřit na společenskou poptávku, která je hlavně po sociálních tématech: zvýšení minimální mzdy nebo novelizace zákonu o odchodu do důchodu.
Neúspěch lepenovců je relativní. Mélenchon nechápe, že bez koalice nic nezmůže, míní francouzský novinář
Číst článek
Koalice bude ale pravděpodobně velmi křehká. „Musíme si uvědomit, že příští vláda bude fungovat zřejmě jenom tři roky, ne-li méně,“ zdůrazňuje Rovný. Myslí si totiž, že nejpozději francouzský prezident vzešlý z voleb 2027, následně vypíše nové legislativní volby.
„Politici by nad tím měli přemýšlet racionálně. Kam to povede, co se týče politické stability země,“ vyzdvihuje úkol pro následující administrativu, která se zatím nerýsuje.
Odborník ze Sciences Po předpokládá, že se vláda rekrutuje z části levicové aliance – konkrétně od socialistů a budou spolupracovat se středovou koalicí Společně. Zároveň razí hypotézu, že se „prezidentský tábor“ začne drolit, politici budou stranu opouštět a vydají se hledat nové uplatnění.
Faktor prezidentských voleb
Emmanuel Macron vykonává svůj druhý mandát, znovu na prezidenta kandidovat nemůže. A tak je horkou adeptkou na tuto funkci dosud neúspěšná Marine Le Penová. I pro ni byly předčasné volby test. Byla totiž na trajektorii výher, po eurovolbách velmi optimistická, ale parlamentní hlasování znamenalo trpké probuzení.
Opakovaně se totiž potvrzuje, že sama Le Penová i její strany naráží na strop, který je v rozmezí 30 až 40 procent podpory. Ale to pouze v prvním kole. Ve druhých kolech voleb pak potenciál dosud nedokázala proměnit v přesvědčivé vítězství.
„Z mého pohledu je velmi pravděpodobné, že může být v příštích prezidentských volbách klidně první v prvním kole, ale je stále ještě velmi nepravděpodobné, že by mohla vyhrát druhé kolo,“ míní profesor Rovný.
Pokud se ale vlády ujme levice a nepovede se jí prosadit nic, co by bylo možné prodat za úspěch, zvýší to Le Penové šance na zvolení.
„Kdyby se levice snažila přemýšlet velmi dlouhodobě napřed – což nevím, jestli dělají – tak by asi nejzajímavější bylo do této vlády ‚namočit‘ krajní pravici. Ne moc, aby nemohla napáchat velké škody, ale dostatečně, aby byla spoluzodpovědná,“ popisuje politolog.
Zároveň dodává, že tento krok by zavařil dalším stranám, které by spolu s lepenovci vládní garnituru tvořily.
Související témata: Francie, Národní sdružení, Národní shromáždění, Emmanuel Macron, vláda
