Jean-Luc Mélenchon | Zdroj: Profimedia
‚Díky, soudruzi.‘ Od komunistů přes socialisty k vlastní krajně levicové straně: Kdo je Jean-Luc Mélenchon
- Matador francouzské politiky Jean-Luc Mélenchon je nyní nejblíže vysoké politické funkci v životě. Po vítězství levicového bloku v parlamentních volbách by mohl mít na dosah premiérský post. Okno příležitosti se mu ale zavírá.
- Je rázný, urputný a velmi charismatický. Oblibu si získal u mladých díky používání sociálních sítí i vychytávek při kampaních.
- Kdo je klíčový muž Nepoddajné Francie a proč s ním ostatní strany odmítají spolupracovat?
Prakticky okamžitě po zveřejnění odhadů volebních výsledků vystoupil Jean-Luc Mélenchon s projevem. Byla to vítězná řeč, která oslavovala zisk levicového bloku, kterého byla součástí i jeho Nepoddajná Francie (La France Insoumise, LFI). Dvaasedmdesátiletý politik svým vystoupením přivedl do varu dav u pařížské restaurace La Rotonde Stalingrad.
„Prezident má povinnost povolat k vládnutí Novou lidovou frontu!“ křičel za plamenné gestikulace. V závěru svého vystoupení se však nechal unést až příliš, když se k publiku obrátil s oslovením „soudruzi“.
Tím se vrátil ke svým kořenům a ukázal, proč je pro spojence toxický. Právě osobnost kontroverzního politika, který působí na scéně už od 70. let a třikrát se pokoušel stát prezidentem, představuje jeden ze zádrhelů pro sestavení příští francouzské vlády.
Kde se vzal Jean-Luc Mélenchon a jaké priority jsou mu vlastní? Web iROZHLAS.cz a Radiožurnál předního představitele francouzské krajní levice představují v profilu.
Oblíbenec na sítích
Charismatický a rázný, fascinovaný latinskoamerickými autoritáři. Jako svůj idol uvádí bývalého komunistického vůdce Kuby Fidela Castra, vzorem mu je také Hugo Chávez z Venezuely. Společný prvek vnímá v odporu ke kapitalismu, který považuje za zdroj většiny problémů.
Neúspěch lepenovců je relativní. Mélenchon nechápe, že bez koalice nic nezmůže, míní francouzský novinář
Číst článek
Mélenchona předchází pověst urputného diskutéra. Svým protivníkům nedaruje nic zadarmo, při argumentaci zvyšuje hlas a rozhazuje rukama. Časté jsou také jeho hádky s odpůrci během kampaní.
Je to velký bojovník proti globalizaci a zároveň silný patriot. V prakticky každém svém vystoupení se vyznává z lásky k Francii, přestože se narodil v Maroku. Sám si proto v mládí prošel zpochybňováním své integrity a dokáže se vcítit do strastí migrantů.
Při aktuálních debatách, které se vztahují ke konfliktu na Blízkém východě, je horlivým podporovatelem Palestiny. Čas od času bývá obviňován z antisemitismu, opakovaně označuje konání Izraele za genocidu.
Dvakrát usedl v Evropském parlamentu. Potřebu transatlantické spolupráce ale necítí, nejraději by Francii vyvedl z NATO. Vůči Rusku nezastává příliš kritický postoj, nicméně vyslovuje se pro jednoznačnou podporu Ukrajiny.
Dlouhodobě prosazuje levicová témata: zvýšení minimální mzdy, progresivní zdanění příjmů bohatých, dostupné bydlení nebo nárůst důchodů.
K šíření svých myšlenek se naučil využívat sociální sítě, na kterých je úspěšný. Ve dvaasedmdesáti letech na nich obratně reaguje. Třeba na svém youtubovém kanálu, který pravidelně zásobuje novými videi, má přes milion odběratelů. Na sociální síti X se blíží třem milionům a na instagramu ho sleduje více než 400 tisíc lidí.
Inovativní přístupy přenáší i do kampaní. Na svém kontě jich má už spoustu. Zaujal třeba tím, když se rozhodl používat hologramy.
Epizodní komunista
V současnosti je Mélenchon hlavním představitelem francouzské krajní levice. Jeho politický vývoj byl však spletitý.
Mezi lety 1972 a 1976 byl členem komunistické internacionály. Poté se přidal k socialistům, u kterých strávil 30 let. V roce 1986 se za ně stal nejmladším francouzským senátorem.
Na přelomu tisíciletí byl členem vlády svého stranického šéfa Lionela Jospina. Jednalo se o tzv. kohabitační kabinet, kdy premiér pocházel z jiné strany než prezident, kterým byl tehdy republikán Jacques Chirac. Po této zkušenosti došlo ke zkrácení prezidentského mandátu ze sedmi na pět let, aby se sladily prezidentské a parlamentní volby.
Paradoxem ale je, že po vyhlášení předčasných parlamentních voleb současným francouzským prezidentem Macronem se tento scénář může znovu opakovat.
Politika ‚na vlastní pěst‘
Na podzim v roce 2008 se Mélenchon rozešel se socialisty a rozhodl se založit svou vlastní Stranu levice (Parti de gauche). Pak odstartovala éra jeho prezidentských kandidatur. Na kontě má Mélenchon už tři.
Zatím se mu podařilo pokaždé svůj výsledek oproti předchozímu pokusu vylepšit. Dosud však nepřekonal fázi prvního kola. Vzhledem k tomu, že je mu dvaasedmdesát let a prezidentské volby se konají ve Francii za necelé tři roky, je kandidatura číslo čtyři nejistá. Jedním z jeho vzorů je ale nyní dvaaosmdesátiletý americký senátor Bernie Sanders a ve Spojených státech je nynějším prezidentským aspirantům kolem osmdesáti let. Zatím tedy Mélenchon nevyloučil nic.
Atmosféru kandidatur na šéfa Elysejského paláce podstatně dokreslovala uskupení, za která v tu dobu Mélenchon do boje vstupoval. Poprvé v roce 2012 to bylo za koalici Levicová fronta (Front de gauche), kterou spoluvytvářela jeho Strana levice podporovaná komunisty. Získal tehdy 11 procent.
Při druhém pokusu si výrazně polepšil, když jen těsně zaostal za 20 procenty hlasů, i v tomto případě mu ale brány finálového kola zůstaly zavřené.
Mezitím ale došlo pro Mélenchona k zásadní věci: založil Nepoddajnou Francii. K tomu přistoupil rok před prezidentskou volbou. Od této doby bývá někdejší komunista a socialista označován politology za představitele krajní levice.
Věčný kandidát?
„Do třetice všeho dobrého,“ mohl si říct Mélenchon, když se potřetí rozhodl kandidovat na prezidenta. Jako podmínku si ale dal nasbírat 150 tisíc podpisů. Nicméně vzhledem k tomu, že už měl díky sociálním sítím vybudovanou silnou fanouškovskou základnu, nebyla to pro něj žádná nepřekonatelná překážka.
Postup do rozhodujícího kola mu utekl o jedno procento. I v prezidentském klání 2022 ho předčila jeho rivalka a tvář krajní pravice Marine Le Penová, se kterou se střetl při všech třech svých pokusech dostat se do Elysejského paláce.
(Ne)vítěz
Mélenchon se pohybuje v čele Nepoddajné Francie dodnes. A to přestože ho během předčasných voleb levicový blok stáhnul do ústraní, byť byl jeho nejvýraznější tváří.
Levice si v předčasných francouzských parlamentních volbách připsala vítězství. Blok ale není jednolitý, jedná se o uskupení názorově rozmanitých stran. Novou lidovou frontu tvoří aliance socialistů, komunistů, Zelených a právě Nepoddajné Francie. Doposud neřekli, kdo je jejich primárním lídrem a tedy kandidátem na premiéra.
Podle konečných výsledků získali nejméně 178 mandátů. Za krajně levicovou Nepoddajnou Francii bude 78 poslanců, Socialistická strana má mít 62 až 67 poslanců, Zelení až 35 poslanců a komunistům připadne zhruba 15 křesel.
Francouzská tradice velí, že by prezident Macron měl nyní vyzvat vítěze voleb, aby sestavil vládu. K tomu, aby o to požádal Mélenchona, je ale hodně daleko. Spolupráci s ním vyloučili republikánští politici i centristé. A bez širší koalice nová vláda ve Francii nevznikne.
Související témata: Jean-Luc Mélenchon, Francie, francouzské parlamentní volby, levice, krajní levice
