EU se drží ‚úřednické stydlivosti‘. Kulturní diplomacie není jen pozlátko, upozorňují expertky
Muniční iniciativa, prezident Petr Pavel, barokní kostely i videohry. To vše je součást české kulturní diplomacie, složky zahraniční politiky, kterou často opomíjí nejen politická reprezentace. Její význam zůstává neznámý také veřejnosti, přitom právě na ni cílí. Jak se liší strategie kulturní diplomacie v unijní sedmadvacítce, vysvětlují ředitelka Českých center Jitka Pánek Jurková a akademička Eliška Tomalová.
Kulturní diplomacii potřebujeme čím dál tím víc, upozorňuje Jitka Pánek Jurková. Odkazuje se přitom na to, že svět v současné době zažívá výrazné geopolitické posuny a dochází k transformaci informačního prostoru, do kterého vstupují dezinformace a deep fake.
„Zdůrazňuje to roli autentické a otevřené komunikace se zahraniční veřejností,“ myslí si ředitelka Českých center. „Je jednoduché si říci: vždyť to přece nefunguje,“ doplňuje Eliška Tomalová z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Reaguje tím na občasnou kritiku, která vůči kulturní diplomacii zaznívá a vztahuje to k aktuální ruské agresi na Ukrajině, které nebyly schopné západní státy zabránit. „Když si to prostředí budeme budovat s vidinou toho, že by vztah se zahraniční veřejností měl vydržet i podobné krize, je to velmi prozřetelné a žádoucí,“ říká.
Dlouhodobá investice
Oblast kulturní diplomacie bývá vnímána jako něco, co dodává pozitivní emoce do zahraniční politiky. Na druhou stranu právě kvůli tomuto pocitu bývá čas od času podceňována.
„Domnívám se, že je potřeba se na to dívat jinak. Musíme si uvědomit, že to není jen pozlátko navíc, ale naopak základ něčeho, co nám pomáhá budovat dlouhodobý vztah s nejbližším okolím i se státy, které jsou vzdálené a jinak třeba nemají možnost nás v mezinárodním prostředí poznat,“ vysvětluje akademička.
Tyto kroky se však těžko politicky obhajují. Kulturní diplomacie totiž vyžaduje investice, které se projeví až za nějaký čas, je to běh na dlouhou trať. Navíc se její dopady a úspěch velmi těžko měří.
„V mezinárodní bruselské bublině často zaznívá, že náš současný prezident je krásný symbolický exportní artikl.“
Jitka Pánek Jurková
Česko ve své strategii kulturní diplomacie kombinuje prezentaci spojenou s architekturou barokních kostelů a současně je velmi silná linka inovací, konkrétně třeba videoher. Image na evropské úrovni pomohlo také nedávné předsednictví v Radě EU, kde Češi ukázali, že jsou schopni vést a nacházet řešení. Aktuálně je také ceněná česká muniční iniciativa.
„V mezinárodní bruselské bublině často zaznívá, že náš současný prezident je krásný symbolický exportní artikl. To je pro nás pozitivní,“ poznamenává Jitka Pánek Jurková.
Až moc stydlivá EU
Už o něco méně jasné představy daných parametrů kulturní diplomacie má Evropská unie jako celek. Explicitně o této oblasti nemluví – z části proto, že se jedná o pole primárně určené členským státům.
Vláda jednomyslně schválila Síkelu jako českého nominanta na eurokomisaře
Číst článek
„Evropská unie, aniž by pojem používala, tak ale kulturně-diplomatické nástroje ve svém repertoáru má a v komunikaci se zahraniční veřejností jsou aplikovány,“ uvádí Eliška Tomalová. Nicméně dodává, že se to nese více v duchu udržování kontaktu nad rámec tradiční diplomacie, než že by se razil konkrétní kulturní model.
A Jitka Pánek Jurková k tomu doplňuje: „EU se v tomhle ohledu drží ‚úřednické stydlivosti‘. Je velmi opatrná na velikášská prezentační gesta. Myslím, že z toho vychází i spousta momentů, kdy je její prezentace pragmatičtější, než by u takto velikého geopoliticky významného celku mohla být.“
Nepodceňují politici význam kulturní diplomacie? Proč byznys tlačí na budování národní značky? A je propaganda v této oblasti zakázané slovo? Poslechněte si nejnovější Bruselské chlebíčky.
