Češi už umí třídit papír a plast, bioodpady ale ještě ne. Šlo by z nich přitom vyrobit teplo pro 80 tisíc domů
Vyhodit plastovou lahev do žluté popelnice a odnést svázané časopisy na školní sběr papíru se naučila většina Čechů. Třeba ve třídění bioodpadu ale máme pořád rezervy. V Česku na jednoho člověka připadá přes 90 kilogramů vyhozeného jídla ročně. A to je velká zátěž pro planetu. OSN odhaduje, že až 10 procent celosvětových emisí skleníkových plynů je spojeno s potravinami, které se nespotřebují.
Vyhazováním potravin do běžného odpadkového koše škodíme planetě. V Česku stále končí velká část směsného odpadu na skládkách, kde se odpad zasype a bez přístupu vzduchu ho pomalu rozkládají bakterie. Jenže ty svou činností produkují takzvaný skládkový plyn – metan a oxid uhličitý, což jsou významné skleníkové plyny.
3:16
Nová vyhláška usnadní darování obědů dobročinným organizacím. Umožní věnovat porce zmrazené
Číst článek
Do pomyslných nákladů na životní prostředí je navíc potřeba započítat ještě veškerou elektřinu nebo vodu, která se zbytečně vynaloží na pěstování nebo výrobu potraviny, které ale nakonec nespotřebujeme.
Češi zatím třídit bioodpad příliš neumí. Pravidelné rozbory popelnic v Česku dělá třeba Institut cirkulární ekonomiky, který v plné popelnici na směsný odpad běžně najde 40 až 60 procent biologicky rozložitelného odpadu. Za celé Česko tak na skládce zbytečně skončí milion tun takového odpadu ročně.
„Kdybychom z toho odpadu vyrobili bioplyn, tak z něj jsme každý rok schopni získat 78 milionů kubíků plynu. To by stačilo asi pro 80 tisíc domácností,“ říká analytik institutu Petr Novotný
Co třídění bioodpadu brání, je podle Novotného špatná informovanost lidí a také chybějící infrastruktura. Obce sice musejí ze zákona nabídnout možnost biologický odpad třídit. Sběrná místa jsou ale většinou dál než klasický černý kontejner, a tak lidé vyhazují zbytky do směsného odpadu.
Česko neví, kolik potravin končí v koši. Ministr chce do roku 2030 o polovinu omezit jejich vyhazování
Číst článek
Nejběžnější bývají hnědé popelnice na bioodpad, které si lidé mohou objednat k vlastnímu vchodu, v některých městech je najdou i na sídlištích.
Většina kontejnerů na bioodpad se sváží do kompostáren nebo bioplynek, ve kterých se odpad znovu využívá k výrobě elektřiny a tepla. Mají tak dokonce zápornou uhlíkovou stopu.
Existují ale i možnosti, jak třídit bioodpad i doma. Třeba v takovém vermikompostéru. Speciální nádobě, ve které zbytky bioodpadu kompostují žížaly.
„Většinou má několik pater, ve kterých žijí žížaly. Házíte dovnitř slupky a žížaly je zpracovávají. Jak to prochází jejich trávicím ústrojím, tak vystupuje velice kvalitní hnojivo neboli vermikompost, který pak můžete používat opět na hnojení,“ popisuje Soňa Houžvová z neziskové organizace Kokoza.
Ve větších městech také vznikají třeba komunitní kompostéry. Podobají se těm, které mají lidé na vlastní zahradě, jen jsou na veřejně přístupném místě. Jejich mapa je na webu organizace Kokoza.
