Zastupitelé opět diskutovali o projektu, který loni zastavili. Tehdy tím popudili zástupce okolních krajů, kteří počítali s tím, že smetí z jejich skládek skončí v brněnském kotli.
„Každý lezec (na Mount Everestu) v průměru vyprodukuje 250 gramů exkrementů denně a stráví ve vyšších táborech dva týdny,“ řekl Diwas Pokhrel, první viceprezident Everest Summiteers Association.
Do hnědých popelnic se většinou nesmí házet živočišný odpad, jako třeba zbytky vařených potravin. Každý druh bioodpadu se totiž rozkládá jinak a v kompostárnách by to mohl být problém.
Pokud nejsou malé tlakové nádoby od laků na vlasy, deodorantů nebo repelentů prázdné, při dalším zpracování může hrozit výbuch. Jak se to stalo třeba loni v areálu Pražských služeb.
Odpad, v němž se občas vyskytnou také domácí spotřebiče, podle Furtuly unášejí přítoky Driny, když v nich po přívalových deštích nebo tání sněhu stoupne hladina vody a zaplaví místní skládky.
Problém je v tom, že je hora pro každého snadno přístupná. Na stanici Gogome, pátou z celkových deseti, se podle CNN dostane 90 procent všech návštěvníků hory, vede tam totiž silnice.
Radnice chce znovuzavedením poplatku zejména snížit finanční zátěž města. Ročně totiž svozové firmě zaplatí okolo 45 milionů korun. A do několika let to může být více.
Manželé Dolanovi začali odpadky uklízet během svého tříletého pobytu v Barceloně, kde ve volném čase čistili pláže. Pokračovali s tím i při dalších cestách, při kterých se snažili o šíření osvěty.
Cílem zkoušek je vyvinout takové nádoby, které by člověk mohl snadno obsluhovat, ale do kterých by se volně žijící medvědi nedostali a nemohli v nich shánět snadnou „kořist“.
Na rozdíl od organického materiálu, který se rozloží maximálně za pár let, plasty zůstávají a živočichové tak mají ve volném oceánu příležitost na plastu přežít a rozmnožovat se.
Místo vůně z pekáren zápach nevyvezeného smetí. Jak Pařížané žijí s odpadky před svými domovy a restauracemi? A co na současný stav říkají samotní popeláři?
Páchnoucí nedopalky cigaret mohou být vítanou surovinou pro výrobu speciálních filtrů. Vědci ze zlínské Univerzity Tomáše Bati vyvinuli metodu jejich zpracování na nanovlákna.
Na vrcholu Sněžky přitom stejně jako na zbytku území krkonošského národního parku záměrně nejsou odpadkové koše. Lidé přesto odpadky v přírodě odhazují.
Skládka na předměstí Dandora severovýchodně od centra keňského hlavního města vznikla v 70. letech minulého století z prostředků Světové Banky. Do dnešních dní se ale rozrostla do obřích rozměrů.
I přes to, že jsou Češi velmi dobří v třídění odpadu, na skládkách i tak končí recyklovatelný odpad. Podle Sosny by měl koncept skládek celkově skončit, což plánuje i EU.
Některá města od příštího roku zdražují poplatek za svoz odpadu. Radnice chtějí přimět své obyvatele, aby lépe třídili a na skládky se dostávalo co nejméně odpadků. Místem, kde to neplatí, je Karviná.
Nová studie popisuje, jak odpadky, které pokrývají přibližně 1 579 893 kilometrů čtverečních, osídlili živočichové a rostliny, které se normálně vyskytují na pobřeží.
Pražané nyní platí za svoz odpadu podle velikosti nádoby a četnosti svozu. Tento systém už není v důsledku novely odpadového zákona možný a město musí do konce roku schválit nový.
„Veškeré věci z domácností, skříně a další nábytek, se poničily. Lidé je dávali ven před dům a obce samozřejmě musely ulice z bezpečnostních důvodů vyklidit,“ řekl šéf úklidové služby.