„Přijede popelářské auto, vysype, ještěrkou to svezeme přímo do násypky třídící linky a tady už vidíte velkou hromadu veškerých možných kovových odpadů,“ ukazuje mluvčí Pražských služeb Alexandr Komarnický, který se ve vysočanském areálu dívá, co všechno Pražané do šedých popelnic vyhodili.

„Nejčastěji jsou to nápojové obaly, hliníkové plechovky od džusů, piva, energetických nápojů a tak dále,“ vyjmenovává ve vysílání Radiožurnálu.

Občas se tam ale objeví něco, co tam být nemá – třeba sprej od voňavky. „Tady vidíme lak na vlasy. Pokud je sprej prázdný, může ho člověk hodit do šedého kontejneru na kov. Ale musí si být jistý, že je sprej důkladně vyprázdněný, že tam není žádný zbytkový hnací plyn,“ upozorňuje Komarnický.

Pokud si ale člověk jistý není, pak tlakové nádoby – spreje – patří do směsného odpadu, tedy černé popelnice. Hrozí totiž, že by mohly vybuchnout.

„V lisu došlo loni na podzim k tragické události, že nahromaděné, nevyprázdněné hořlavé spreje vlivem velkého tlaku explodovaly,“ přibližuje.

Aby už k dalšímu výbuchu nedošlo, tak pracovníci u třídící linky na kovy hned na začátku pro jistotu z dopravníkového pásu veškeré spreje ručně vyndávají a ukládají je zvlášť. „Vyndávají nežádoucí příměsi, jako je odpad v sáčcích, kávové kapsle nebo právě tlakové nádoby,“ popisuje mluvčí.

200 let sprejů

I malá tlaková nádoba může způsobit velké škody. Nebezpečné jsou kvůli vysokému tlaku uvnitř, řada z nich obsahuje také hořlavou látku.

„Z toho důvodu nesmíme sprejovat v okolí otevřeného ohně, protože hrozí vznícení. A také nesmíme nádobu vystavovat teplotám, které převyšují běžné podmínky. To znamená, nesmíme ji nechávat v rozpáleném autě nebo vhazovat do ohně. Protože nádoba neobsahuje jen samotný plyn, ale velké množství kapaliny, která je schopná do plynné podoby přejít,“ vysvětluje chemik Jan Havlík z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze.

Spreje už mají za sebou asi 200 let vývoje a za tu dobu se experimentovalo s řadou látek.

„V dnešní době se už téměř upustilo od freonů, které se používaly dříve. Byly snadno stlačitelné, byly bezpečné, nehořlavé, ale poškozovaly ozonovou vrstvu. Místo freonů se dnes používají především látky na bázi uhlovodíků, tedy podobně jako kartuše na ohřívání,“ doplňuje Havlík.

Ne všechny spreje jsou ale hořlavé. Například ty, které se využívají v potravinářství, jako šlehačka ve spreji, obsahují nehořlavé plyny.

„V případu oxidu dusného nebo oxidu uhličitého se nemusíme obávat, že by explodovaly. Oxid uhličitý znají lidé ze sifonových lahví. A právě sifonové lahve byly první prototypy sprejů. Byly vyvinuty už v 18. století a z podobných modelů vyšly moderní spreje,“ přibližuje Jan Havlík.

Množství vytříděného kovového odpadu v Praze rok od roku stoupá. Loni už to bylo 925 tun. Z toho asi pět procent tvořily spreje.

Tereza Janouškovcová Bartůňková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít