Znakové jazyky slaví svátek. Stále se vyvíjejí, existují znaky pro Babiše či koronavirus
Málo tlumočníků, nedostatek informací ke koronaviru ve znakovém jazyce a povinné nošení roušek, kvůli kterým se de facto nedá používat mimika a špatně se s nimi odezírá – to jsou hlavní problémy, které trápí sluchově postižené v Česku. Nejen na to se teď snaží upozornit Mezinárodní týden neslyšících a Mezinárodní den znakových jazyků, který připadá právě na středu 23. září.
Na světě existuje více než 200 znakových jazyků, a tak ani zdaleka neplatí, že by se všichni neslyšící domlouvali jen jedním a vždy si rozuměli.
„Přestože třeba v případě českého a německého znakového jazyka, nebo těch, které se používají v balkánských zemích, jsou znaky úplně jiné, je tam určitá příbuznost a domluvíme se. Znakové jazyky v Asii, ale i v Británii nebo Americe jsou ale úplně odlišné, a když se potkají neslyšící, neznamená to, že se domluví,“ vysvětluje pro Radiožurnál prezidentka Svazu neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR Šárka Prokopiusová.
Znakové jazyky mají svoje dialekty a nářečí. Trochu jinak znakují starší lidé, jinak teenageři. A také se neustále vyvíjí a přibývají v nich nová slova podle toho, o čem se zrovna ve světě nebo v dané zemi mluví.
V českém znakovém jazyce proto už vznikly i znaky pro premiéra a předsedy hnutí ANO Andreje Babiše nebo koronavirus.
Běžná čeština jako cizí jazyk
Mluvená čeština je pro neslyšící v podstatě cizím jazykem. Nerozumí ani úplně všemu, co je v ní napsané.
Organizace, které lidem se sluchovým postižením v Česku pomáhají, se shodují, že nejen jarní nouzový stav ukázal, že neslyšící nemají k dispozici dostatek informací ke koronaviru a dalším zásadním sdělením.
Mezinárodní týden neslyšících
Iniciativa Světové federace neslyšících je oslavována různými aktivitami neslyšící komunity na celém světě a její tradice sahá až do roku 1958. Každý poslední týden v září se na celém světě pořádají různé akce ve znamení lidských práv neslyšících. V pátek tak například bude v pražském divadle Semafor k vidění představení Kdyby tisíc klarinetů tlumočené do znakového jazyka a k dispozici bude i simultánní přepis.
Zlepšit to má zákon o přístupnosti, podle kterého by měly být od 23. září všechny internetové stránky obcí, úřadů nebo soudů přístupné i lidem se zdravotním postižením.
Sluchově handicapovaní by tak měli mít možnost sledovat i audio obsahy a videa.
Necelý měsíc před účinností nových pravidel provedla společnost NEWTON Technologies analýzu video a audio obsahu téměř 600 webů státních institucí, samospráv a dalších subjektů. Z výsledků studie vyplynulo, že pouze necelá pětina webů s videoobsahem má tyto příspěvky opatřené titulky pro neslyšící a nedoslýchavé.
Podle Prokopiusové navíc nemusí titulky neslyšícím stačit: „Ideální by bylo, kdyby tam byl i znakový jazyk. To je dost často problém – třeba v případě zpřístupňování televizního vysílání se říká ‚pomocí skrytých titulků nebo tlumočení do znakového jazyka‘. A ono by to mělo být ‚a‘, ne ‚nebo‘, protože titulky jsou vlastně čeština a znakový jazyk je cizí jazyk.“
Nedostatek tlumočníků
V tuzemsku žije podle odhadů České unie neslyšících a dalších organizací zhruba půl milionu lidí se sluchovým postižením. Z toho je přibližně 10 tisíc neslyšících, kteří používají znakový jazyk jako svůj mateřský.
Tichá cukrárna vyjadřuje vděčnost záchranářům. Neslyšící cukráři a cukrářky pro ně pečou dorty
Číst článek
Právě ti potřebují u soudů, komplikovanějších zdravotních vyšetřeních nebo na svatbě tlumočníka, kterých v Česku dlouhodobě není dostatek.
Těch profesionálních je v republice zhruba stovka, na jednoho proto připadá asi stovka neslyšících. Pro srovnání – v USA je to průměrně pět neslyšících na jednoho tlumočníka.
„Myslím si, že v Praze není poptávání tak složité, ale jsou regiony, jako třeba Karlovarský kraj, kde jsou jeden dva tlumočníci na celý kraj. Tam neslyšící čekají týden, čtrnáct dní, než se na ně dostane a mohou si jít vyřešit třeba něco k lékaři,“ dodává vedoucí sociálních služeb v organizaci Tichý svět Olga Blahovcová.
