Dnes uplyne 30 let od únosu 66 Čechoslováků v Angole. Naše republika tehdy v občanské válce podporovala i vojensky levicové hnutí MPLA proti západu nakloněné skupině UNITA. Unesení se ale podíleli na obnově země: pomáhali stavět celulózku. Byli mezi nimi zdravotníci, ale i jejich rodiny včetně 21 dětí.

7:30 12. března 2013 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Československý rozhlas o únosu informoval až o tři dny později.

V tu chvíli ještě nikdo netušil, že skupina urazí Afrikou na 1500 kilometrů pěšky a další tisíc přejede auty. Ženy a děti se dostaly na svobodu už 30. června, muži ale strávili v zajetí více než rok. Náročný pochod popsala tehdy lékařka Eva Hudečková.

„Bylo období dešťů. První potíže prakticky vzápětí, protože jsme vyšli v naprosto nevhodné obuvi, nevěděli jsme, kam jdeme a neměli jsme boty. A Ivoš Kocián absolvoval skoro celou cestu v dřevěných pantoflích. Takže nebyly boty,“ vzpomíná Marie Hudečková a pokračuje:

„Hned první den nachlazeni. Vzápětí na to přišly průjmy.“

A třeba Lubomíru Sazečkovi se dodnes zdává, jak bloudí Afrikou.

„Ten hlad je tak obrovský, že jste schopen třeba připravit o podíl jídla dejme tomu i svého syna,“ říká Lubomír Sazeček.

Přesto měla rukojmí oproti dnešku štěstí. Povstalecká skupina UNITA si chtěla zlepšit svoji pověst, a tak se o ně v rámci možností starala a při pochodu zemřel pouze jeden z nich.

Na osvobození Čechoslováků se podílela řada lidí od belgického novináře Jeana Wolfa až po poslance Evropského parlamentu a československého exulanta Jiřího Pelikána.

Zvětšit mapu

Ondřej Bouda, Marína Dvořáková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít