Muž, kterému se stal osudný režim a praktiky, které sám pomáhal vytvořit. Kdo byl Rudolf Slánský?
Rudolf Slánský byl jedním z nejvýznamnějších komunistických politiků první poloviny 20. století. V roce 1952 ale přišel v jeho kariéře strmý pád. Jak vypadaly kariérní i osobní začátky Rudolfa Slánského? Odpovídá první díl seriálu Radiožurnálu k 70. výročí jednoho z největších politických procesů 50. let.
„Slánského jsme viděli málo, protože časně ráno odjížděl na pracoviště a pozdě večer, někdy i v noci, se vracel,“ popisuje Vladimír Bohata.
Pusťte si první díl seriálu Radiožurnálu k 70. výročí jednoho z největších politických procesů 50. let
Bohata byl na začátku 50. let členem ostrahy, která hlídala vilu tehdejšího generálního tajemníka Ústředního výboru komunistické strany Rudolfa Slánského. Na jednoho z nejmocnějších mužů komunistického Československa vzpomínal pro projekt Paměť národa.
„Pokud jsem se s ním setkal, tak jsem ho vnímal jako velice příjemného, sympatického pána, ale dost uzavřeného,“ říká Bohata.
Rudolf Slánský se narodil v roce 1901 v rodině židovského obchodníka. V Plzni vystudoval gymnázium a poté odešel do Prahy.
„Hned od vzniku komunistické strany se stal jejím členem. Čili už v roce 1921. Ale akceleraci jeho politická kariéra vzala v roce 1929 během takzvané bolševizace komunistické strany,“ popisuje historik z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd Oldřich Tůma.
Slánského soudní spis zmizel. 'Roky jsme oslovovali soudy, nenašli jsme ho,' zní z Národního archivu
Číst článek
‚Karlínští kluci‘
V roce 1929 bylo pod tlakem Kominterny vyměněno vedení komunisté strany a dosazena mladá generace mnohem radikálnějších a razantnějších komunistických politiků v čele s Klementem Gottwaldem.
„Říkalo se jim karlínští kluci podle místa, kde tehdy sídlil sekretariát KSČ. Všichni byli tak kolem 30 let. A Slánský už od této doby patřil do úzkého vedení strany,“ dodává Tůma.
V roce 1930 se Slánský stal poslancem za KSČ v Národním shromáždění. Pak přišel Mnichov, zákaz komunistické strany a v březnu 1939 německá okupace. Ve chvíli, kdy wehrmacht obsazoval Prahu, už ale Slánský ve vlasti nebyl.
„Spolu s Klementem Gottwaldem se ocitl v exilu v Moskvě, kde vytvořili takzvané exilové vedení KSČ. Měl na starosti také přípravu československých vojáků, kteří byli sovětskými letadly vysazováni za frontou,“ vysvětluje Tůma.
Varování, nebo kriminální čin?
V té době ho postihla velká osobní tragédie. Jeho tříměsíční dcera Naděžda zmizela v moskevském parku z kočárku. Nikdy se nepodařilo vypátrat, kdo dítě unesl.
„Někdy po tom panovaly určité úvahy o tom, že to bylo politické varování Slánskému, ale to nebylo nikdy nijak doloženo. Možná to byl prostě obyčejný kriminální čin. Zkrátka to dítě už se nikdy neobjevilo,“ říká Tůma.
3:19
Před 70 lety začal proces s Rudolfem Slánským. Skončil jedenácti tresty smrti
Číst článek
Na konci září roku 1944 se Slánský po svém příletu z Moskvy zapojil do Slovenského národního povstání. Po porážce povstání odešel s Janem Švermou a zbylými jednotkami československé armády do hor.
„Tam se stala mimo jiné epizoda, která mu poté byla přičítána k tíži. Při tom pochodu do hor Jan Šverma vyčerpáním zemřel, Slánský zimu v horách přežil a ještě před osvobozením se opravdu stal druhým nejmocnějším mužem ve straně,“ uzavírá historik Tůma.
Od roku 1945 měl na starosti rozšiřování vlivu komunistů v bezpečnostním aparátu nebo dohled nad pátou kolonou, kterou si komunistická strana budovala v ostatních tehdy ještě nezávislých politických stranách.
