První mapa, loutka, ale i použití černého uhlí na světě. Morava byla kolébkou pravěkých vynálezů
Naši předci, takzvaní lovci mamutů, byli v mnohém vynalézavější, než si často myslíme. Díky své tvořivosti zhotovili spoustu převratných předmětů a dokázali přijít na mnoho nových technologií. Svůj um využívali tak dobře, že se na našem území stali civilizační jedničkou tehdejšího světa. Gravettienského světa.
Éra gravettienu by se dala jednoduše nahradit souslovím éra lovců mamutů. Ano, to jsou ti, kteří žili například v Dolních Věstonicích v pravěkých sídlištích, s oštěpy v rukou chodili lovit a ve volných chvílích vytvářeli sošky, kterým říkáme venuše. V tomto období se Morava a její okolí stalo na několik tisíc let jedním z hlavních civilizačních center tehdejšího světa.
Morava představovala křižovatku spojující západ a východ evropského kontinentu. Rozkvět tohoto regionu se projevil v celé řadě různých technologických inovací, ze kterých vzešly jedinečné průkopnické objekty. Lokality moravského gravettienu jsou spojeny s unikátními objevy a drží světová prvenství.
První keramická soška
Asi neznámějším objevem z pravěku nejen v Česku, ale i na světě, je Věstonická venuše. Svým nálezem proslavila lokalitu Dolních Věstonic a už tehdy její slavný objevitel Karel Absolon tušil, o jakou jde vzácnost. Věděl, že se mu společně s jeho týmem podařilo objevit nejstarší keramickou sošku na světě.
Věstonická venuše je považována za jeden ze základních symbolů gravettienského umění. Naplňuje typické rysy, kterými se vyznačovaly i ostatní ženské sochy z daného období. Velmi zvýrazněné boky, bujné a povislé poprsí, nepřítomnost tváře. Patrně těmito atributy odkazuje na zdravou a silnou ženu, která bude schopná udržovat budoucnost kmene.
To, že je Věstonická venuše čistě jen keramickou soškou, dokázaly až výzkumy v roce 2024. Samotný útvar je vyrobený pouze z úlomků hornin a drobných fosilií. S vynálezem keramiky je přinejmenším zvláštní, že se nenašly předměty jako třeba hrnce, které by potvrzovaly širší využití této techniky. Věstonická venuše je uložená v Moravském zemském muzeu v Brně a je vystavována jen zřídkakdy.
První soška tváře
Gravettienské venuše jsou specifické tím, že nemají obličeje. Proto, když byla v hrobu šamanky v Dolních Věstonicích objevena asi pěticentimetrová soška tváře, jednalo se o skutečný převrat. Jde vůbec o první zobrazení tváře na soše na světě.
Soška má obličej astenický a podlouhlý, naprosto nekorespondující s mohutnými těly venuší. Zajímavostí také je, že se našla pravděpodobně i skica k sošce tváře, která sloužila jako předloha.
Jediný trojhrob
Jedním ze snů každého archeologa, soustředícího se na pravěk, je odhalit aspoň jednou za život lidský hrob. Pokud má štěstí, tak se mu to povede, pokud má velké štěstí, najde v hrobě jedince třeba dva. Aby se našli v jednom hrobě troje kompletně dochované kosterní pozůstatky, to je naprostá rarita. Česká republika se takovým unikátem pyšní.
Jediný trojhrob z období gravettienu se našel opět v Dolních Věstonicích. To, že trojice byla pohřbena společně, znamená, že všichni buď zemřeli, nebo byli zabiti ve stejnou dobu. Všechny kostry se navíc nalezly v očividně rituálních pozicích, což rozvířilo úvahy ohledně symbolického a rituálního chování této doby. Samotný pohřeb je však předmět debat archeologů i antropologů.
První mapa
Skoro každý z nás musel při výuce zeměpisu na škole alespoň jednou v životě nakreslit mapu. Těžko bychom si představovali, že jako plátno bychom použili mamutí kel. To přesně ale naši předci dělali. Kel z Pavlova pak může být rovnou nejstarší dochovaná mapa na světě. V samotném klu je totiž vyobrazena rytina, která nápadně připomíná pavlovský reliéf.
Rytina na klu je v každém případě dost schematická a při její interpretaci musíme zapojit hodně fantazie. Originál klu se nachází v Archeologickém ústavu v Brně, ale jeho kopii bychom nalezli v pražském Národním muzeu nebo v Archeoparku Pavlov.
První topení černým uhlím
Nad soutokem Odry a Ostravice se vypíná kopec Landek a na něm naleziště jednoho ze sídlišť, ve kterém pobývali lovci mamutů. Zdejší sídliště se řadí k nejvýznamnějším gravettienským lokalitám ve střední Evropě, a to i díky prvnímu doloženému použití černého uhlí na světě.
Ve zdejších ohništích byly nalezeny zbytky kamenného uhlí, které pocházelo z uhelné sloje přímo pod pohřebištěm. Lovci mamutů si zde topili už před 25 tisíci lety. Jediné starší použití uhlí zaznamenali ve Francii, přičemž se jednalo u uhlí hnědé.
První loutka
Také loutka šamana vyrobená z mamutoviny nemá ve světě obdoby. Jedná se pravděpodobně o nejstarší loutku na světě, která byla zhotovena přibližně před 27 tisíci lety. Na loutku narazili poprvé dělníci v roce 1891, když ji náhodou nalezli v hrobě šamana na Francouzské ulici v Brně. Prohlédnout si ji dnes můžeme v Moravském zemském muzeu.
Loutka jako taková je zrestaurovaná. Z původního originálu se zachovala levá paže, hlava a tělo. Unikátní na loutce je, že jednotlivé části byly vyřezány samostatně a původně byly pohyblivě spojeny. Šaman ji nesjpíše používal při rituálech a mohla mu sloužit jako lapač duchů nebo chytač nemocí. Gravettienský muž ji používal podobně, jako to dělají sibiřští šamani i dnes.
