Vězeňská služba pátrá po příbuzných politických vězňů z Pankráce, chce pro ně uspořádat pietu
Vězeňské službě se ozývají první příbuzní politických vězňů, které nechali komunisté popravit v 50. a v 60. letech v pankrácké věznici. Až letos se dozvěděli, co se stalo s ostatky jejich blízkých. A teď na podzim budou mít rodiny možnost se s nimi konečně rozloučit.
V areálu pankrácké věznice našli historikové vězeňské služby místo, kam dozorci odkládali ostatky desítek politických vězňů. Nalezli tam částečky zpopelněných kostí, které patřily popraveným i těm politickým vězňům, jejichž urny režim nevydal pozůstalým.
Poslechněte si reportáž Marie Veselé o pátrání po příbuzných politických vězňů
Současná vězeňská služba teď dohledává příbuzné zesnulých. „My jsme neměli vlastně nic v ruce. Adresy nás nikam nedovedly, protože jsou z 50. let. Od té doby už manželky odešly za svými manžely,“ popisuje historik vězeňské služby Aleš Kýr. Zatím se ozvaly rodiny šesti politických vězňů.
„A byl jsem mile překvapen, že i vnuci jeví zájem o svoje příbuzné, i když je to příběh, který může být velmi vzdálený,“ těší ho.
Po dalších rodinách historik Kýr dál pátrá. Přeje si, aby se ozvali třeba příbuzní Štěpána Palounka.
„To je tragédie. On nebyl ani obviněný, ani obžalovaný, ani odsouzený, ani popravený. Byl to člověk, který se objevil ve vyšetřovací vazbě Státní bezpečnosti. Byl tam zřejmě vyslýchán a nejspíš zkolaboval, protože ho následně odvezli do pankrácké nemocnice, kde ho už nedali dohromady. Rodině samozřejmě nic neřekli,“ vysvětluje historik naléhavost výzvy k příbuzným Štěpánka Palounka.
Výzva Vězeňské služby
Vězeňská služba ČR se obrací na všechny pozůstalé po osobách, uvedených na zveřejněném seznamu, aby kontaktovali Kabinet dokumentace a historie Vězeňské služby ČR e-mailem: akyr@grvs.justice.cz nebo akafkova@grvs.justice.cz a telefonicky na čísle 244 024 710 (712), popřípadě na čísle 602 622 235.
Ti, kteří se přihlásí, budou pozváni k účasti na ekumenickém obřadu na společném pohřebišti v pankrácké věznici, který se uskuteční do konce roku.
Pro příbuzné plánuje vězeňská služba uspořádat na Dušičky ekumenický obřad. Svým způsobem to má být náhrada za pohřeb, který popravení a zemřelí nikdy neměli.
Poslední popravený
Plánované piety se zúčastní i rodina publicisty Michala Bystrova. „Já, bratr a matka cítíme povinnost přihlásit se a být tam. I za toho našeho tátu,“ přiznává. Komunistický režim popravil bratrance jeho otce Vladivoje Tomka.
„Na mě odkudsi vypadly jeho kresby, které se v rodině předávaly. Byl výborný kreslíř, dokonce i malíř,“ přibližuje Bystrov své první vzpomínky na Tomka. „On k němu možná v mládí trochu vzhlížel, můj táta, protože Vladivoj byl dobrodruh.“
Tomek byl ale taky skaut, který se už na gymnáziu aktivně vymezoval proti komunistům. Odsouzený byl za velezradu, a to kvůli přepadení ozbrojené hlídky u vysílače v Praze.
‚Probíhalo tu něco, co si dnes neumíme představit.‘ Na Pankráci se našly ostatky 80 politických vězňů
Číst článek
„Došlo tam ke střelbě a jeden z ozbrojených mužů zemřel. Tomek a jeho společníci se rozprchli. Dopadeni byli až po sedmi letech,“ vypráví Bystrov.
Vladivoj Tomek zemřel v 27 letech. Byl v roce 1960 posledním popraveným politickým vězněm v tehdejším Československu. Co se stalo s jeho ostatky, se rodina nikdy nedozvěděla.
„Můj otec se snažil pátrat, nepodařilo se mu to. Nic nebylo, urna nebyla, záznamy nebyly,“ přiznává Bystrov.
Až letos historikové vězeňské služby určili, že popel, vysypaný v areálu pankrácké věznice na bývalém popravišti, patřil i Vladivoji Tomkovi.
V místě bývalého popraviště hodlá vězeňská služba podle historiky Kýra umístit pamětní desku se jmény popravených.
„Tím, že jim vrátíme jména, překazíme ten obludný záměr tyto lidi vymazat ze světa. To je to nejhorší, co může být. Když už je popravili, tak ještě vymazat vzpomínku – to je to nejobludnější,“ je přesvědčený Kýr.
