Expert Bříza: Hitler vyvíjel atomovou bombu. Sověty by ani tak nezastavil

Praha 10. ledna 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Červen roku 1945, anglický venkov, nedaleko Cambridge, krásný vilový dům anglického střihu, všude uvnitř nastražené štěnice. V domě je deset zadržených německých jaderných inženýrů, kteří jsou odposloucháváni. A tohle se vážně stalo. Co tam dělali?
Je to tak, jak říkáte. Ještě k tomu venkovskému domu – po dobu války sloužil k výcviku britských agentů. Říkáte, že byl prošpikovaný štěnicemi, to je stoprocentní pravda, ale k tomu ještě dodám, že byl štěnicemi prošpikovaný sofistikovaně, protože se tam opravdu pět let cvičili agenti, právě mimo jiné i v tom, jak nastražovat odposlouchávací zařízení. Takže to bylo připraveno od A do Z.

Jak už jste řekl, tito výzkumní pracovníci – teoretičtí fyzikové, kvantoví mechanici, kvantoví fyzikové – byli němečtí váleční zajatci. Byli přesně půl roku, plus minus pár dní, internováni za účelem zjištění pro západní spojence, tedy pro Brity a Američany, jak daleko dospěl německý jaderný program. To byl jediný a hlavní účel, proč byli internováni. Co se týče délky, tak to má svoji logiku. Když někoho internujete na den, týden, měsíc, tak si dává pozor, protože ví, že se něco takového může dít. Ale čím déle jste internován, tím méně si dáváte pozor. To byl ostatně i cíl britských zpravodajských služeb, aby z Němců něco vypadlo.

Deset německých jaderných inženýrů je v červnu 1945 umístěno na anglickém venkově, protože spojenci mají strach, že Hitler možná vyvinul jadernou zbraň. Možná ještě někde jsou, možná se ji ještě někdo pokusí použít? Nebo už je po válce a už to nikdo neřeší, jenom to spojence zajímá?
Myslím, že strach už neměli, protože věděli, že Německo jadernou zbraň nepoužilo. V té době již bylo Německo rozděleno do čtyř okupačních zón. Co ale bylo to hlavní, o co jim šlo, bylo jednak zjistit, jak daleko Němci byli, aby to mohli porovnat s americkým projektem Manhattan, ke kterému se určitě dostaneme v některém z navazujících dílů. Ale protože velká část německého území byla okupována SSSR, tak vůbec netušili a nevěděli, co se na tom území dělo, jaká pracoviště tam byla a která byla obsazena SSSR. Případně chtěli zjistit, jak velký počet fyziků, případně jiných vědců, byl internován v SSSR. Z otevřených zdrojů neměli informace a Sověti jim to samozřejmě odmítali říct.

Odsouzeno k nezdaru

Vyvíjeli Adolf Hitler a němečtí jaderní inženýři atomovou bombu?
Vyvíjeli. Dnes už to můžeme říct nade vši pochybnost. Dokonce to byl projekt opravdu velmi sofistikovaný, nebyl amatérský. Je taky potřeba říct, že ze začátku, to znamená na přelomu 30. a 40. let, měl Adolf Hitler, respektive Německá říše, v tomto oboru náskok, a to ne úplně malý. Důvod byl jednoduchý – Německo bylo líhní špičkových teoretických fyziků, kvantových fyziků a kvantových mechaniků. Ostatně Werner Heisenberg, který jedné z větví německého jaderného výzkumu šéfoval, byl držitelem Nobelovy ceny za kvantovou mechaniku. A co je potřeba zmínit, a svět to věděl, byl nejmladším držitelem v oboru. Byl tedy absolutní světová špička. 

A taky byl právě v tom domě na anglickém venkově. Je to jeden z těch mužů. 
Je to tak. Byl to ten hlavní muž, hlava německého jaderného programu. Musíme ale říct, že nebyl jediný, což byl právě problém. K tomu se určitě ještě dostaneme, proč ve finále Německo jadernou zbraň nesestrojilo. Projekt byl totiž značně roztříštěný. Byly celkem tři skupiny, které vyvíjely jadernou zbraň. 

Takže to nebyl jeden člověk, kterého to napadlo? 
Člověk určitě ne, ani tým. Problém byl v Německu… ale buďme za něj rádi. Jenom konstatuji z toho úhlu pohledu, proč Německo jadernou zbraň nesestrojilo. Werner Heisenberg vedl jeden z týmů. Vedle toho existovaly i jiné zájmové skupiny. Víme dobře, že Kurt Diebner rovněž vedl jeden tým, který se tímto zabýval. Co je zajímavý paradox, tak ministr německých pošt Wilhelm Ohnesorge – i to jméno je symbolické, Ohnesorge v němčině totiž znamená bezstarostný – horoval u Hitlera za to, aby Německo vyvíjelo jadernou zbraň. Na jeho obhajobu je potřeba říct, že on sám studoval fyziku. Nicméně Hitler mu na to – to je zaznamenáno – jednou odvětil, že to by tak scházelo, aby jadernou bombu Německa vyvinul ministr pošt. Nicméně on dokázal dát dohromady určitou zájmovou skupinu pod vedením německého vědce von Ardenneho, který shodou okolností, čímž se vracíme zpátky na anglický venkov, byl internován nikoli tam, ale v SSSR. Následně se podílel na vývoji sovětské jaderné zbraně, kterou SSSR odzkoušel v roce 1949.

Takže už ve 30. letech bylo v Německu několik týmů, které se skutečně pokoušely vyvinout jadernou zbraň…?
Na přelomu 30. a 40. let.

Jakou váhu tomu Hitler dával? Byla to úplně nová technologie. Věřil tomu?
Tehdy to byla nepředstavitelná věc. Když jste něco takového do té doby nezažil, neuměl jste si to ani představit. Pokud jste nebyl technik nebo vědec, ani ve snu jste si nedovedl představit, co by ta zbraň mohla hypoteticky způsobovat. Takže i řada politiků nebrala ohledu a brala to jako science fiction.

U Adolfa Hitlera byl ještě jiný problém. Celou kvantovou fyziku, kvantovou mechaniku považoval, jak se sám i jednou vyjádřil, za židovskou vědu. A jsme u toho – zásadním problémem a já se domnívám, že to byla hlavní překážka, proč nacistické Německo nesestrojilo jadernou zbraň jako první, byl antisemitismus. Řada špičkových fyziků totiž opustila, nebo byla nucena opustit Německo po roce 1933, kdy Adolf Hitler převzal moc. Ostatně nemusíme chodit daleko, pro posluchače bude jistě nejzajímavější jméno Albert Einstein. To byl člověk, který musel v roce 1933 před nacismem prchnout. A nebyl to jenom on. I původ řady vědců, kteří se podíleli na projektu Manhattan v USA, byl německý. Hlavní představitel Robert Oppenheimer se narodil v USA, ale už podle jména lze poznat, že jeho rodiče byli původem Němci. Tuším, že roku 1888 emigrovali z Německa do USA.

Většina z vědců byli navíc i Židé. Po roce 1933 tedy nastal velký exodus, nejenom fyziků, ale třeba i chemiků. I chemie má blízko k jadernému reaktoru a k jaderným zbraním. Takže například Fritz Haber, špičkový německý chemik, musel emigrovat do Švýcarska. Jen pro ilustraci, bez něj by například vůbec nebylo myslitelné, že je na světě osm miliard lidí. Díky jeho objevu byla vynalezena syntetická hnojiva, bez nichž by nebylo možné vyprodukovat tolik potravin. Čili to byli špičkoví vědci, nejenom fyzici, ale i chemici, kteří museli opustit Německo.

Takže mu odešli lidé, kteří by mu jadernou zbraň mohli vytvořit, respektive je vyhnal…?
Přesně tak, byli nuceni odejít. To je ten první důvod. Jako druhý důvod jsme zmínili roztříštěnost toho projektu. Třetí důvod…

Četl jsem o sabotážích, že Američané prý některé pokusy sabotovali…? 
Také, ale to nebylo nejdůležitější. Zásadní byla například finanční podpora. Když to srovnám s projektem Manhattan, tak v Německu měli tisíckrát menší finanční podporu.

A to je zase jeden z důvodů, proč tomu Hitler asi úplně nevěřil, ne?
To s tím souvisí. Jeho nedůvěra v kvantovou fyziku, antižidovské téma, jeho víra v okultismus, v různé teorie tohoto typu… A konečně vzpomeňme, jak začala druhá světová válka. Začala rychlým postupem německých vojsk, jak na západě, tak na východě. Blitzkrieg šel rychle a vědci uváděli, že vývoj jaderné zbraně je otázka vyšších jednotek let. Jenže on chtěl všechno hned. Tím pádem to opět nemělo prioritu. A když se sentiment na přelomu let 1943 a 1944 změnil, tak už bylo pozdě. Nemůžete nastartovat něco, co trvá tak dlouho. Obohacování uranu – to víme i z projektu Manhattan – byla otázka jednotek let. Takže to je série argumentů, proč se Německu naštěstí nepodařilo vyvinout jadernou zbraň. Není to tak, že by neměli kompetentní vědce. 

Jádro

Trochu jste utekl od těch sabotáží. Říkal jste, že to nebyl ten hlavní důvod, ale já jsem se dočetl, že Američané byli vědcům pracujícím na nukleárním programu v Německu na stopě. Poslali za nimi do Evropy i tajného agenta, který je měl vyslýchat. Už zmíněného Heisenberga se měl jeden dokonce pokusit zabít na přednášce ve Švýcarsku. 
Máte naprostou pravdu. Je to dokonce i zdokumentováno. Agent se jmenoval Moe Berg. Byl to bývalý profesionální baseballista. Tuším, že hrál za Red Sox, ale to je teď samozřejmě nepodstatné. Byl vyslán do Švýcarska na konferenci, kde měl Werner Heisenberg přednášku. Berg měl zmapovat situaci. Měl zjistit, jak daleko je německý jaderný program a v případě, že by usoudil, že si situace opravdu vyžaduje nutnost zásahu v tom smyslu, že by měl Wernera Heisenberga sprovodit ze světa, tak k tomu měl oprávnění. Nakonec se pro to nerozhodl, protože tajné služby vydedukovaly, že program tak daleko není, takže nebylo nutné k tomuto kroku přistoupit.

Co znamená, že program nebyl tak daleko? Respektive jak blízko nebo daleko tedy nakonec Němci k sestrojení jaderné zbraně byli?
Jak jsem zmínil, Němci měli náskok proti Američanům. 

Říkal jste, že velký. 
Zcela logicky. Projekt Manhattan byl do horké fáze převtělený až v roce 1942. Němci svůj projekt nazvaný Atomverein – v překladu atomový spolek – nastartovali již v roce 1939, to znamená v prvním roce války. Do roku 1942 tedy opravdu měli náskok ne v řádu měsíců, ale v řádu více než roku. To ostatně přiznal i Robert Oppenheimer. Následně z těch důvodů, které jsme zmínili, o náskok přišli. V roce 1942 v Lipsku byl zprovozněn jaderný reaktor…

Takže jaderný reaktor už měli…?
Měli, ale to je přesně ta diskuse, zdali byl první jaderný reaktor v Lipsku, nazvaný ostatně Atommeiler, což v češtině znamená atomový milíř. Proč to říkám – ještě v 50. letech se v Československu jadernému reaktoru neříkalo reaktor, ale milíř. Takže vidíme, že právě Německo bylo zásadním hybatelem jádra.

To už se v Lipsku ladily jenom detaily? 
Ne, on nebyl doveden do dokonalého stádia tak jako v USA v Chicagu. To je potřeba říct. Dokonce se tam stala nehoda. 

Nějaký výbuch? 
Přesně tak. Byl zničen. A mimo jiné to vedlo i k dalšímu nárůstu nedůvěry čelních nacistických představitelů v tento výzkum. Trval tři roky a oni si řekli, že za tři roky výzkumu docílili akorát toho, že jim v Lipsku explodoval milíř. Čili podpora byla o to víc utlumena. Dokonce část nacistické hierarchie trvala na tom, aby byl projekt přeměněn z vývoje jaderné zbraně na mírovou energii, na energetické pozitivum atomu, to znamená využít ji v oblasti energetiky. Čili je vidět, že německý výzkum, především po roce 1942, spíše stagnoval. Nezapomeňme ještě jednu důležitou věc, a tou je spojenecké bombardování. Některá již vybudovaná pracoviště byla srovnána se zemí, nebo byla poškozena jejich funkčnost.

Zvlášť na východě Německa?
Přesně tak. Byla to externí pracoviště, která byla většinou ve východní části, ale u pobřeží. Takže poškození pak samozřejmě znamenalo značné zpoždění.

Raketové technologie

Neznamenalo to nakonec to, že by Hitler program skrečoval, ale prostě to, jak byla Třetí říše vyčerpaná, jak byl program roztříštěn, jak do něj nešlo moc peněz. Nikdo moc nedůvěřoval, zároveň se Hitler dozvěděl, že vyvinout atomovou zbraň by trvalo dlouhé roky. Tak to vyplynulo do prázdna?
Přesně tak. Prostě tomu nedal potřebnou prioritu, kterou dal jiným zbraním, takzvaným Vergeltungswaffen, odvetným zbraním. To je to, o čem dnes často čteme, to je ta raketová technologie V1, V2. To bylo to, kde viděl výsledky, které měly nastat relativně rychle. Ostatně do konce války jsme i viděli, že průkopníci raketové technologie měli před jaderným výzkumem přednost právě proto, že výsledků dosáhli rychleji.

To měly být ty rakety třeba delšího doletu, nebo to, co stavěl třeba na pobřeží Francie, čímž chtěl zasáhnout například Velkou Británii?
Ano, to je ta odvetná zbraň.

Toto se ale nikdy nepodařilo, a odpaliště jim pak Britové vybombardovali. Takže ani plán B Hitlerovi nevyšel…?
To je pravda, naštěstí. Bylo to příliš pozdě. Program ale dokázali dotáhnout opravdu velmi daleko. Vznikl i ve skalním komplexu v Doře, což byl i nechvalně proslulý koncentrační tábor, který si museli vykutat a postavit sami vězni. Tam byl mimochodem i můj dědeček, takže o tom leccos vím. Byla tam obrovská úmrtnost. A v tomto skalním komplexu vybudovali továrnu na výrobu raket. Proč to zmiňujeme – nám dneska rakety přijdou jako běžná věc, ale oni tu technologii vyvinuli. Proto ostatně spojenci po druhé světové válce – jak západní, tak SSSR – nejdříve hledali raketové inženýry, nikoli jaderné fyziky. Na tom je vidět ten rozdíl. Věděli, že nevyvinuli jadernou zbraň, ale že jsou první na světě, co se týče pokroku raketových technologií.

Jsem rád, že to se závěrem první epizody Atomu spojujeme, protože jedna věc je mít jadernou hlavici, druhá věc je mít raketu jakožto nosič. Co bylo s jadernými inženýry v Německu, kteří už dále nepracovali na jaderných zbraních? Zanevřel na ně Hitler? Napadá mě chemik Otto Hahn, který úplně nesympatizoval s tím, že by měl Hitler využít jádro ke zlým účelům. Je to taky člověk, který byl internován v té anglické vile.
Je to tak, patřil do týmu Wernera Heisenberga. Dalším z členů byl i Carl Friedrich von Weizsäcker. Teď trochu váhám. Role fyziků byla na programu zásadní, ale v posledních desetiletích se objevily i některé odborné analýzy o tom, že tento tým, mimo jiné Otto Hahn, ale i Werner Heisenberg, sabotovali vývoj jaderné zbraně. Osobně ten názor nesdílím. Myslím, že to byla spíše jakási obhajoba práce. Na druhou stranu je potřeba říct, že členové tohoto týmu nebyli horečnými nacisty. Ani Otto Hahn, v tom máte stoprocentní pravdu, ale ani Werner Heisenberg nebyli v nacistické straně, to je potřeba říct. Na rozdíl od Kurta Diebnera, což byl ten druhý tým, případně tým pod vedením ministra pošt Ohnesorgeho, ti byli podstatně fanatičtější a podstatně nacističtější. Ostatně také nebyli stíháni, nebyli internováni a mohli pokračovat ve výzkumech, co se týče fyziky. Ale ano, Otto Hahn určitě nebyl nacista, tak bych to asi pojmenoval.

Dovolte mi závěrem tu apokalyptickou, hypotetickou, spekulativní otázku. Kdyby Hitler vyvinul atomovku jako první, co by se stalo?
To je otázka. Jsem přesvědčen o tom, že i kdyby se tak stalo, tak neměl ke konci války dostatek materiálu pro to, aby vyvinul větší množství jaderných zbraní. Víme dobře, že i USA byly v projektu Manhattan schopny vyvinout pouze jednotky kusů jaderných zbraní. Hitlerovské Německo by na tom nebylo o nic lépe, možná ještě hůře. Ostatně uran, který měli, pocházel z belgického Konga. Po obsazení Belgie se dostali k zásobám uranu, a ten potom samozřejmě nepřibýval. Těžkou vodu měli z Norska, ale továrna byla vybombardována. Ke konci války tedy neměli ani zdroje na to, aby fyzicky vyrobili víc jaderných zbraní. Bavíme se tedy o tom, že by měli jednu, možná dvě jaderné zbraně. A to by sovětskou armádu podle mého názoru nezastavilo.  

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: youtubový kanál German history Archive.