Mussolini měl totalitu, Hitlera nezajímala. Politolog vysvětluje, proč nebyli všichni nacisté blond

Praha 27. září 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Dostali jsme se k fašismu a nacismu, což je poslední, třetí extrémní vrchol ideologického trojúhelníku, který jste nastínil v našem prvním díle a který vyvěrá z konzervatismu. 
Zatímco v případě socialismu a extenze komunismu problém není a naopak se k tomu úplně nehlásí lidé na pólu anarchismu a liberalismu, tak v případě konzervatismu je to dneska samozřejmě často vnímáno velmi negativně. Zároveň se tím ale vracím k debatě, kterou jsme měli v prvním díle, když jsem mluvil o ideologickém trojúhelníku. Jedna z chyb, kterou jako česká společnost děláme, je představa, že fašismus a nacismus jsou ideologie levicové, protože přece nejsou liberální.

To někdo říká?
To je úplně standardní přístup, který vidíme opravdu velmi často. Vychází z toho, že pokud si představujete, že pravice znamená nízké daně, malý stát a tak dál, tak jestliže chce fašismus silný stát, takže nemůže být pravice, a tím pádem to musí být levice. To je způsobeno přesně tím, že si pravici asociujete jenom s liberalismem a vůbec netušíte, že v ní existuje konzervativní proud. V ten moment, když si uvědomíte, že to je extenze konzervativismu, tak to smysl začne dávat. Pozor, tady je důležité zdůraznit jednu věc, kterou bych měl zdůraznit v každém z dílů, ale neudělal jsem to – konzervativci nejsou fašisté, stejně jako socialisté nejsou komunisté a liberálové nejsou anarchisté. Jsou to odlišné ideologie, které ale vycházejí z jednoho principu. Ale k tomu, abyste byl konzervativec, tak akceptujete omezení, představy o tom, že tady existuje právní stát a věci tohoto druhu. Ale když to překročíte a řeknete ne, ta myšlenka je pro mě důležitější a budu za hranou zákona, tak v ten moment se dostáváte do úrovně fašismu. 

Ve vzduchu malujete střechu, je to tedy vyvrcholení ideologického trojúhelníku. 
Je to posun od jednoho k druhému. Mluvili jsme o tom, že konzervativci mají představu přirozeného řádu a tento řád je postaven na hierarchii, na nerovnosti lidí. To je v zásadě jádrem přesvědčení fašismu i nacismu. Akorát je to úplně stejně, jako u dalších ideologií, dohnané do extrémů. 

Fasces

Pojďme postupně a rozdělme to. Když se řekne fašismus, jako první věc se mi vybaví 20. léta a pochod na Řím.
Úplně přesné je říct, že fašismus a nacismus jsou dvě ideologie, které se v určitém momentě liší, ale zároveň jsou si mnohem podobnější než další ideologie. Pokusím se vysvětlit proč.

Fašismus se skutečně rodí dejme tomu ve 20. letech nebo v období první světové války. 

V Itálii. 
Klíčovou postavou je Benito Mussolini. Ten je původně radikálním socialistou, tak jako jsou ale tehdy skoro všichni, protože, jak jsem říkal, je to ta naprosto největší voličská skupina napříč celou společností. Mussolini se ale se socialistickou stranou rozejde, a to jednak kvůli nacionalismu a jednak kvůli militarismu. Benito Mussolini je přesvědčený o tom, že militarizace společnosti je v pořádku, a to z důvodu nacionalismu. Propojuje tyto dvě myšlenky a postupně vytvoří – on a Giovanni Gentille, což je klíčový ideolog fašismu – ideologii, která stojí na třech hlavních pilířích. Zatímco jsme se bavili o dalších ideologiích, které mají v jádru jednu představu, kolem níž se točí další a postupně přibývají, tak v případě fašismu je to jinak. Fašismus pracuje se třemi pilíři.

První pilíř, na kterém stojí historický fašismus, je integrální nacionalismus. To je pojem, který se objevuje ve Francii 19. století. Přichází s ním lidé, kteří navazují na teoretiky jako je Edmund Burke, Joseph de Maistre a zejména Charles Maurras, ideolog Action francaise, což se většinou chápe jako první fašizující nebo fašistická organizace v Evropě vůbec. A integrální nacionalismus je nacionalismus, který tvrdí, že smyslem vašeho života je odevzdat se národnímu osudu. Národ je mnohem větší entita než jednotlivec, individualismus je chyba a nesmysl. Je to protiproud po francouzské revoluci. Tam, kde se liberalismus prosazuje, kde je důležitý individualismus, přichází protiproud, pro který je důležitý národní kolektivismus a národní osud. Smysluplný je váš život pouze tehdy, pokud se plně podřídíte osudu národa. Jste kolečko ve stroji, který pracuje pro národ. Je to tedy nacionalismus, který integruje celý národ do jednoho bloku. Pozor, to neznamená, že integruje kohokoliv. Integruje pouze lidi, kteří mají stejný jazyk nebo stejnou krev. Je to nativistická představa. Národ je definován zásadně pokrevně.

Ta první věc je tato podoba nacionalismu. Druhý moment, klíčový pro Benita Mussoliniho, je naprosté odmítnutí rovnosti. Je to autoritářství, ale když se řekne autoritářství, tak si lidé představí vůdcovský symbol. Ale to, že máme vůdce, vychází z představy, že nevěříte na rovnost. Lidé si nejsou rovni. V jakémkoliv kolektivu musí být vždycky jeden, který to vede. Celé dějiny jsou dějinami mimořádných duchů, mimořádných vůdců. Ale to znamená, že všichni ostatní prostě musí poslouchat.

A vůdci jsou ti, kteří mají pruty a sekeru?
(smích) Před vůdcem nesou pruty a sekeru. Sekera je symbol – liktorský svazek se tomu říká, z doby starého Říma. Je to symbol toho, že máte právo dávat tresty. Pruty symbolizují, že máte právo nechat někoho zbít. Je to opravdu bičování. Sekera je samozřejmě symbolem trestu smrti. Je to ten moment, který říká, že má ve státě právo udělit nejvyšší trest.

A třetí pilíř?
Třetí pilíř v případě fašismu je totalitní stát. Tento pojem se historicky vlastně objevuje tady. Mluvili jsme o totalitarismu, když jsme mluvili o komunismu, ale ve skutečnosti se pojem objevuje i zde. Velmi často v literatuře narazíte na to, že pojem totalita zavádí Mussolini. To je pravda. V případě, že ho vymyslel, to ale pravda není. Častěji se objeví, že ho vymyslel Giovanni Gentile, jak jsem zmiňoval, ideolog fašismu. Ani to ale ve skutečnosti není pravda. Pravdou je, že pojem v roce 1923 zavádí Giovanni Amendola. To je levicový novinář, který píše o tom, že fašismus je nový typ diktatury. Ne stejné diktatury, kterou jsme viděli, ale vnáší do hry totální ovládnutí celé společnosti. A Giovanni Gentile to slyší a říká, že to je přesně to slovo, které mu chybělo.

Od té doby začíná Benito Mussolini používat termín totalitario jako pozitivní. Je to ten absolutní stát, který všechno kontroluje. Nic proti státu, nic mimo stát, všechno pro stát. To je fašistické heslo, které Mussolini používal. 

Německá verze

A tohle všechno se líbí Adolfu Hitlerovi? 
Všechno se Adolfu Hitlerovi úplně nelíbí, ale líbí se mu dvě věci ze tří. Hitler začíná ve stejné době. Je na tom vlastně podobně jako Mussolini. Oba se účastní první světové války, oba po válce vstupují do politických nacionalistických skupin, ale zatímco Benito Mussolini je bleskurychle úspěšný a v roce 1922 provede na pochod na Řím a následně uchopí celou Itálii, tak naopak Hitlerův pivní puč dopadne špatně. Hitlerovi cesta trvá o deset let déle. V prvních deseti letech Hitler vzhlíží k Mussolinimu a Mussolini není úplně nadšený z Hitlera. Vnímá ho sice jako někoho, kdo směřuje podobným směrem, ale vnímá ho mnohem víc jako plebejského, a zároveň v něm samozřejmě vidí určité ohrožení, jsou tam určité spory o tom, jak by měla být do budoucna řešena Evropa. To je v tenhle moment ještě velmi iluzorní, ale do budoucna to tak iluzorní nebude. Nicméně v momentě, kdy se Hitler dostane k moci, tak se během poměrně krátké doby ukáže, že je úspěšnější a mnohem razantnější. Nakonec se situace obrátí, a je to samozřejmě Mussolini, který je nakonec ve vleku Hitlera. Ale až nakonec.

Jaké jsou ty dva pilíře ze tří, které se mu líbí? 
Dostanu se k tomu. Nacismus ve skutečnosti stojí úplně stejně na třech pilířích, ale v jednom se liší. A to je velmi důležité. Hitler úplně stejně jako Mussolini pracuje s představou integrálního nacionalismu, akorát je to nacionalismus germánský, respektive pangermánský. V tom se neliší. Úplně stejně se neliší ani v otázce autority, respektive popření rovnosti. To Hitler vnímá naprosto stejně. Společnost není rovnocenná, ani Árijci si všichni nejsou rovni. Vždycky je někdo, kdo vede, někdo poslouchá a tak je to správně. Nad malými vůdci jsou větší vůdci a nad nimi všemi je jeden vůdce, který to celé opravdu vede. Hitler si původně ani nepředstavoval, že je vůdce.

Taky není blonďatý a nemá modré oči.
To je samozřejmě pravda. Hitler o sobě prapůvodně mluví jako o bubeníkovi, který jde vpředu a který vyvolává vůdce, který teprve přijde. Až postupem času došel k názoru, že to tak není a že on má být tím vůdcem, který má celou společnost vést. Ale ten třetí moment – Hitlera nezajímá stát, což řadu lidí zaskočí. Nacistické Německo fungovalo velmi dobře patrně proto, že ho vybudovali v Německu, které bylo zvyklé na velmi pevný řád a určité fungování. 

Takže Hitlera nezajímá italská totalita? 
Ne. Hitlera totalita nezajímá. Nezajímá ho stát. Když jsme se bavili o komunismu, Marx hodně mlhavě naznačuje, jak by měl komunismus vypadat. Hitler o budoucnosti téměř nic neříká. To malinko, co zazní, je představa, že v budoucnosti budou všude Árijci, kteří vědí, co mají dělat. Takže stát vůbec nepotřebují. 

Takže třetí pilíř je rasa. 
Přesně tak. To, co je klíčové, je rasa. Ale tohle, co jsem teď řekl, je důležité ze dvou důvodů. Zaprvé proto, že nám to jasně ukazuje rozdíl mezi fašismem a nacismem, ale zároveň i proto, že to znamená, že klidně můžete být fašista, aniž byste byl rasista. 

Opravdu? 
Rasismus není definiční okruh fašismu. V raném, mussolinovském fašismu před nástupem Hitlera se angažovala celá řada italských Židů, kteří byli fašisté. V německém nacismu taky existují někteří Židé, kteří Hitlera podporují, ale není jich úplně moc a je to extrémně problematické, protože antisemitismus je naprostým jádrem ideologie a toto se téměř nedá překročit. A tak, jak umí nacisté leccos ohnout a dělat jinak, než byste podle ideologie předpokládali, tak zrovna antisemitismus to úplně není. 

Ale je to důležité proto, abychom rozuměli tomu, že fašismus jako ideologie je něco trochu jiného než nacismus. A znamená to jednu věc, která je důležitá – fašismus se dneska může kdykoliv vrátit. Nacismus hůř, ale fašismus úplně bez problému, a to právě proto, že neobsahuje rasový prvek. Dneska diskutujeme o tom, jestli je současné Rusko fašistické. 

Sedět tady Timothy Snyder, tak vám řekne, že ano. 
Souhlasím s tím, že by to určitě řekl. Nevím, jestli bych s ním stoprocentně souhlasil, respektive myslím si, že bych s tím nesouhlasil do války na Ukrajině. Myslím, že Rusko se od začátku války hodně posunulo i ve věcech, které jsem teď popsal, tedy v tom nacionalismu. Asi by úplně nepracovali s myšlenkou popírání rovnosti, tomu se pořád vzdalují. Souhlasím ale s tím, že pohyb směrem k fašismu je podle mě v Rusku opravdu viditelný.

Starogermánská mytologie

Když je pro Hitlera tak důležitá rasa, je to jeden ze tří pilířů, na kterých staví nacistickou ideologii, jak je možné, že nikdo z vrcholných pohlavárů nacistické Třetí říše rasové předpoklady nesplňoval?
Heydrich je splňoval. Árijská teorie je ve skutečnosti trochu složitější. Jak už jsem několikrát říkal, věci jsou vždycky malinko složitější, než jak si myslíme. Ve skutečnosti byli podle Hitlera Árijci všichni z nich, ale dinárského typu. To jsou ti, kteří jsou tmavší. Úplně nejlepší je nordický typ, a to byl jenom Heydrich. To je patrně i jeden z důvodů, proč ho vyštvali z Berlína a nakonec tedy zemřel v Praze. V árijské mytologii je to složitější. Není to tak, že Árijec musí být modrooký blonďák, tedy ta nejlepší varianta. Árijců je víc typů a jak říkám, Hitler sám byl Árijcem dinárského typu.

A když mluvíte o severských regionech, z nichž by měli pocházet ti nejlepší Árijci, to do jisté míry souvisí i se severskou mytologií, kterou nacisté prozkoumávali?
Určitě. Starogermánská mytologie je v nacismu nesmírně oblíbená. Nacisté nebyli úplně nadšení z křesťanství, protože ho pořád napůl chápali jako židovskou záležitost, částečně pak jako záležitost, která je slabá, měkká a zeslabující. Jejich cílem bylo vytvoření nového náboženství, které by bylo spojené právě s nordickými, respektive starogermánskými prvky. Což je zajímavé, protože starogermánské náboženství k tomu úplně nevybízí. Starogermánské vize nejsou rasové, rasistické, nic takového tam není. Dokonce bychom asi našli momenty, které jdou proti nacistickému přesvědčení. Ale tento moment tam byl skutečně velice silný. Hitler vlastně akceptoval katolickou církev jenom proto, že musel.

Takže pojmy jako Valhalla nebo okultismus hrály pro nacisty velkou roli a pocházejí ze starogermánské mytologie?
Mnohem víc pocházejí z německého romantismu. Toto je zejména záležitost Wagnerova, Prsten Nibelungův a podobně, které Hitler miloval a které prosazoval. Ale třeba označení SS vychází z runových desek. Takže všechny tyto věci se skutečně snažil do nacistické ideologie inkorporovat. 

To jsou symboly, ke kterým se dnes neonacisté rádi vracejí. U neofašistů se ale objevuje jméno, na které se vás závěrem musím zeptat, protože mě to dost překvapilo. Je to jméno Jana Palacha.
To je záležitost italských neofašistů, kteří Jana Palacha dlouhodobě nesmírně uznávají. V severní Itálii dokonce probíhá neofašistický festival, který je tímto jménem zaštítěn. Oni ho vnímají jako antikomunistu a jako člověka, který obětoval svůj vlastní život v boji proti komunismu. Z jejich pohledu je člověkem, který jde po stejné cestě, jako šli oni.