Praha||Mikuláš Kroupa|Historie|Příběhy 20. století
Jiří Pradáč onemocněl v Terezíně úplavicí, trpěl nesnesitelnými bolestmi břicha a průjmy. Po několika dnech na ošetřovně se zesláblý vrátil do pracovní jednotky.
Přenesme se o 85 let zpět, do 15. listopadu 1939. Na pražský Albertov se tehdy převážně studenti přišli rozloučit s Janem Opletalem. Poslední rozloučení přerostlo do velkého protestu proti okupantům.
Na svět přišla jen několik týdnů před vypuknutím Slovenského národního povstání. Na rozdíl od mnoha jiných novorozenců to v jejím případě znamenalo velmi tenkou hranici mezi životem a smrtí.
24. června 1942 přijelo gestapo a odvezlo všechny muže a ženy do Pardubic, kde je ještě tentýž večer popravili. Jedenáct dětí pak našlo smrt ve vyhlazovacím táboře v polském Chelmnu.
Tam, kde bývala podlaha, se našly v hloubce mezi deseti až patnácti centimetry kosterní ostatky celkem pěti lidí, mezi nimi nemluvněte a dítěte ve věku deseti až dvanácti let.
Josef Serinek po šesti týdnech v táboře s dalšími vězni uprchl. Do konce války působil v protinacistickém odboji, kde se proslavil jako Černý partyzán. Jeho příběh připomíná vnuk Zdeněk Serinek.
„Šli jsme se s maminkou a tatínkem podívat, jak přicházeli Němci. Převážně jezdili na motorkách se sajdkárami. Jeden řídil, druhý seděl za ním a měl namířenou zbraň,“ vzpomíná na okupaci Pražáková.
Františku Plamínkovou gestapo poprvé zatklo v září 1939. Po šesti týdnech byla ale propuštěna a pokračovala v činnosti Ženské národní rady. Uznávanou osobností byla jak doma, tak v zahraničí.
Před 78 lety vraždil nacista Kurt Werner Tutter v Ploštině a Prlově. Předtím zabíjel na Slovensku, na svědomí má devadesát lidí. Nakonec dožil v Západním Německu, o jeho minulosti se nevědělo.
17. listopadu roku 1939 vtrhli němečtí vojáci na vysokoškolské koleje v Brně, Praze a Příbrami. Pozatýkali přes 1200 studentů. Většina z nich skončila v koncentračních táborech.
„Odmítaly jsme pohádky, kde byly princezny a královny v krásných šatech. To jsme nečetly. Dělalo nám to strašně špatně, když jsme byly takové popelky ve sklepě,“ vzpomíná Gertruda Milerská na válku.
Heydrich v nemocnici ujistil Himmlera o tom, že by nejradši okamžitě opustil nemocniční lůžko a atentátníky našel sám. Na bolest si nestěžuje, protože mu lékaři dávají pravidelně morfium.