Nový památník v Letech připomíná oběti romského holokaustu. Na místě tábora stál půl století vepřín
Místo paměti holokaustu Romů a Sintů – v Letech u Písku se otevírá památník, který bude připomínat pronásledování a vraždění romského obyvatelstva za druhé světové války. V takzvaném cikánském táboře v Letech bylo internováno zhruba 1300 vězňů a více než 300 jich tam zahynulo. V roce 1973 vznikl na místě tábora velkokapacitní vepřín, později ho stát odkoupil a zbourat se ho podařilo až ve druhé polovině roku 2022.
„Přišli, vzali nejdřív tatínka. Tatínek tam byl asi měsíc,“ vyprávěla v dokumentu ...to jsou těžké vzpomínky z roku 2002 Marie Ondrášková. Její otec byl na podzim 1942 internován ve sběrném táboře v Letech. O jeho dalším osudu se ona, její matka a sourozenci dozvěděli od sousedky.
Do tábora v Letech posílali za války nacisté romské obyvatele z Protektorátu. Natáčela Lucie Korcová
„Říkala: Buďte, Ondráško, statečná, já vím, že máte sedm dětí, ale buďte statečná, protože váš muž už nežije. Zemřel na útěku v koncentráku.“
Tábor v Letech vznikl v roce 1939, tehdy jako kárný pracovní tábor. V březnu 1942 ale vydala protektorátní vláda nařízení o preventivním potírání zločinnosti a tábory se změnily na sběrné. Sem měly být umístěny osoby na základě rasy.
Na území protektorátu Čechy a Morava existovaly dva takzvané cikánské tábory – v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu. První vězni přijeli do tábora v Letech 2. srpna 1942. Na okamžiky po příjezdu vzpomínali přeživší ve zmíněném dokumentu ...to jsou těžké vzpomínky.
Pořád měl někdo připomínky, že nic nedělají, říká starosta obce, kde Romové nemusí do zvláštní školy
Číst článek
„Brána se před vámi otevřela, brána se za vámi zavřela a odtud nemáte žádný návrat,“ popisovali. „Nechali nás postavit do řady. Ženské zvlášť, děti zvlášť a chlapi taky zvlášť. Rozdělovali to po těch baráčkách.“
„Když jsme tam přijeli, tak nás obstoupili český policajti kolem dokola a psi. To už ženský asi věděly, co to je, všechny plakaly a my nevěděli, proč pláčou. My to nevěděli jako děti,“ vzpomínali přeživší.
V táboře stálo 50 malých baráčků a jeden velký, všechny obehnané vysokým dřevěným plotem. Přestože kapacita byla 300 osob, už během prvního půl roku tady bylo uvězněno zhruba 1000 lidí.
Prasečák z romského koncentráku v Letech zmizel, ale k sebereflexi u Čechů nedošlo, říká komentátor Šídlo
Číst článek
Na vězně dohlíželi čeští dozorci, většinou bývalí českoslovenští četníci. Hladem, těžkou prací a nemocemi způsobenými špatnými hygienickými podmínkami tady zahynulo více než 300 lidí. V prosinci 1943 rozhodl šéf SS Heinrich Himmler, že všichni lidé cikánského původu budou deportováni do vyhlazovacího tábora Osvětim Březinka. Byla mezi nimi i matka Čeňka Růžičky, jak vzpomínal pro projekt Paměť národa.
„O Osvětimi jsem věděl hodně, ještě dřív než jsem se dozvěděl o Letech, kolikrát jsme to ve škole probírali – tu Osvětim. Co se tam dělo. A taky jsem věděl od Romáků, když se setkali, tak mluvili o Osvětimi, o Letech vůbec,“ popisoval.
Růžička se narodil až po válce. Oba jeho rodiče byli ale mezi roky 1942 až 1943 internováni v táboře v Letech. Otec skončil v koncentračním táboře Dora, matku nacisté odvezli do Osvětimi. Horší vzpomínky měla ale na tábor v Letech, přibližuje Růžička: „Divil jsem se, že to prožívala hůř tady v Letech. A tak jsem se ptal proč? A ona mi vysvětlila: Žila jsem tam na malým prostoru, bylo na mě víc vidět a mordovali mě čeští policajti.“
Zatímco v roce 1942 žilo v protektorátu 6500 Romů, po válce se jich z koncentračních táborů vrátilo pouhých 583. První památník obětí romského holokaustu v Letech u Písku odhalil až v roce 1995 prezident Václav Havel.
