„Nám by to ušetřilo mnoho prostředků, které vynakládáme na dopravu a na doprovod těch vězněných osob k soudům,“ říká šéf vězeňské služby Simon Michailidis. Videokonference jsou podle něj úspora peněz, času i sil.

Ke každé eskortě k soudu jsou potřeba minimálně tři lidé. „To znamená připravit na tu dobu eskortní automobil, k němu navelet do služby řidiče, k němu minimálně dva eskortující strážné, kteří doprovodí člověka až do soudní místnosti,“ dodává ředitel.

I když vězeňská služba výslechy na dálku preferuje, jejich počet meziročně klesl. Podle jejích dat se soudy spojily s věznicemi v roce 2022 asi 9300krát. O rok později bylo videokonferencí o pětistovku méně.

Výslech na dálku přitom šetří miliony korun. Za rok 2023 to bylo 8 milionů, které by jinak vězeňská služba dala za střežení a dopravu.

Jednu sadu pro videokonferenci má i Okresní soud Nymburk. Soudce Jan Tomeš ji používá velmi často.

„Vidíte kameru, kamera snímá celou jednací síň. Typický příklad je řízení o podmíněném propuštění, kdy si vězeň žádá takzvaně na půlku. Neděláme to tady jinak než formou videokonference,“ popisuje soudce Tomeš.

Nacpat spisy do tašky

Video podle něj šetří hlavně čas. Pokud soudce odmítl eskortu vězňů k soudu, musel sbalit spisy a cestovat do věznice sám. V případě Tomeše to bylo zařízení v dvacet kilometrů vzdálených Jiřicích.

„Většinou se jelo s velkou cestovní taškou, do ní se nacpaly všechny spisy, jelo se do Jiřic a tam se soudilo. Tato agenda už je zcela přesunutá do videokonference. Myslím si, že jsme s tím všichni naprosto spokojení,“ říká.

Data ministerstva spravedlnosti ukazují, že jsou mezi používáním videokonferencí mezi soudy rozdíly. Zařízení nejčastěji používají krajské soudy, popisuje mluvčí resortu Vladimír Řepka.

„Naopak nejméně jsou videokonference využívány menšími okresními soudy, Nejvyšším soudem v Brně či Vrchním soudem v Praze a Olomouci. Tyto rozdíly jsou primárně dány povahou agendy a počtem řešených případů, které jednotlivé soudy vyřizují,“ přibližuje.

Podle resortu je jenom na soudci, jestli použije video, nechá vězně eskortovat nebo za ním pojede sám. Okresní soudce Tomeš uznává, že ne pro všechna jednání jsou videokonference vhodné. Třeba pro ta vazební.

„Když soudce člověka bere do vazby, je dobré ho vidět zpříma. Tím spíš, že je to bezprostředně poté, co byl zadržený. Takže je v nějakém psychickém rozpoložení a je dobré to odpozorovat,“ vysvětluje.

Ministerstvo spravedlnosti chce, aby mohly soudy dělat videokonferencí víc. Resort nakoupil celkem 580 zařízení, letos chce dál posilovat a rozvíjet infrastrukturu. Dostane se třeba i na Nymburk, jediná tamní místnost pro videokonference je tak vytížená, že by klidně využili další.

Marie Veselá Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít